Ukrajinci, cenzurujte si svoje nácky!
V minulých dnech došlo k bezprecedentnímu pokusu o vměšování do vnitřních věcí České republiky za strany ukrajinské vlády. Ta ústy velvyslance volá po zavedení cenzury dle ukrajinských kritérií na hudebním festivalu v Praze. Myslím, že by se Česká republika měla diplomatickou cestou proti takové drzosti důrazně ohradit.
Když na brněnském festivalu zařadili do programu bulvární vylhanou inscenaci, kde Kristus znásilňuje muslimku, považoval jsem to za mimořádně trapný, laciný a bulvární pokus, jak získat pozornost médií. Povedlo se, causa byla ve všech televizích, ale brněnský festival se díky tomu kulturní úrovní přiblížil Parlamentním listům a Aeronetu. Nedošlo ale k žádnému narušení veřejného pořádku ani výtržnostem.
Pak se pokusili brněnští aktivisté hru nechat zakázat. A nakonec při představení zkusila politická skupina vystupující pod názvem Slušní lidé inscenaci zabránit fyzickým násilím, neoprávněným vniknutím na jeviště. Banda v modrých tričkách vtrhla před herce na jeviště a vytvořila hradbu z lidských těl, aby je diváci nemohli vidět. A vyvést ji musely bezpečnostní složky. Takže bez ohledu na to, že znásilňující Kristus je nechutná trapárna, byla druhá strana sporu ještě zavrženíhodnější než hysteričtí brněnští divadelníci.
Pokud někomu vlezete na pozemek a bráníte mu v činnosti, je to trestuhodné. Pokoušet se cenzurovat umělecký projev, navíc výtržnickými prostředky, by mělo být v demokratickém zřízení trestáno. Takže „slušní lidé“ dosáhli toho, že najednou byli na straně divadelníků i ti, kterým hra urážející Ježíše vadí. Protože cenzura je pro člověka, který se slušným nenazývá, ale který slušný je, zcela nepřípustná.
Cenzoři z Ukrajiny
Sotva dohasl skandál s pokusem o cenzuru ze strany „slušných lidí“, je tu nový cenzurní skandál. Tentokrát o to horší, že po cenzuře nevolají bývalí brněnští hooligans, ale vláda země, která se snaží tvářit, že usiluje o demokracii, a která by chtěla do EU a do NATO. V Praze má v rámci festivalu Dvořákova Praha v září vystoupit ukrajinsko-americká aktivistka a klavíristka Valentyna Lysycja. Umělkyně ve volném čase veřejně podporuje Putina. A tak by podle oficiálního reprezentanta Ukrajiny měl být její koncert na klavír zakázán.
Ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis pro aktualne.cz prohlásil: „Umění vcelku není jen o samotném umění, ale také o lidech, již ho tvoří. Příspěvky Valentyny Lysycji na sociálních sítích nejenže nejsou pravdivé a jsou dezinformující, ale jsou plné nenávisti a agrese vůči Ukrajincům, jde o systematické rozdmýchávání mezietnické nenávisti. Rudolfinum je natolik slavná a renomovaná instituce, že koncert pianistky, která se diskreditovala ve světě jako jedna z mluvčích ruské propagandy a podporovatelka ruské agrese proti Ukrajině, se zdá být podle mého názoru hodně pod úroveň největší české hudební scény a určitě neprospěje její autoritě.“
Nejsme ukrajinská kolonie!
Vyjádření pana velvyslance je naprosto skandální. V demokratickém zřízení je cenzura nepřípustná. Je samozřejmě správné policejně ukončit přednášku, kde někdo šíří neonacismus, nebo zabavit knihu, která vybízí ke genocidě (třeba) blonďáků. To ovšem není cenzura, ale trestání trestných činů, šíření nenávisti a násilí. Cenzurovat hru na klavír je absolutně nepřijatelné. A cenzurovat (jako v našem případě) klavíristku a zakazovat jí hudební vystoupení z důvodu jejích politických postojů je fašismus. Nebo komunismus. Prostě něco, co do Evropy vůbec nepatří, stejně jako do ní nepatří „slušní lidé“ z Brna.
Tolik stran cenzury zcela apolitického umění, jakým hra na klavír nesporně je, z obecného pohledu. Při pohledu na náš konkrétní případ nehoráznost celé causy ještě zvyšuje skutečnost, že se o cenzuru Ukrajinci pokoušejí na cizím státním území. Česká republika není ukrajinskou kolonií a nátlak velvyslance lze bez jakéhokoliv přehánění označit za hrubé vměšování do vnitřních záležitostí České republiky.
Chápu, že Ukrajina má k Moskvě blíž než do Evropy, takže mě nepřekvapuje, že se její vláda pokouší po putinovsku likvidovat a zakazovat svoje nepřátele. Ale my nejsme východní Evropa, jsme historicky součástí Říše římské. Naši kulturu nevytvořilo pravoslaví, ale katolicismus a evangelismus. A máme jiné hodnoty, než jsou hodnoty vzniklé při vaření zelí ve stepích Maloruska – území, které se dnes označuje jako Ukrajina.
Mezi těmi našimi hodnotami je svoboda slova a uměleckého projevu, a pokud se nám ji pokoušejí zakazovat nějací pokračovatelé kyjevské Rusi, je čas na velmi ostrou oficiální odpověď. Myslím, že slova ukrajinského velvyslance jsou přesně tím, za co se posílá diplomatická protestní nóta a předvolává se velvyslanec před české autority. Takže prosím ministerstvo zahraničí, aby začalo konat.
Cenzurujte batalion Azov, pane Perebyjnis!
Neuvěřitelná drzost ukrajinského vměšování vynikne, když si uvědomíme, že cenzurovat nás chce země, kde působí batalion Azov. Azov je samostatné oddělení Ukrajinské národní gardy, dříve policejní pluk Ministerstva vnitra Ukrajiny. Vznikl 5. května 2014, když ukrajinský ministr vnitra Arsenij Avakov povolil vznik polovojenských dobrovolných jednotek. Znakem batalionu je Wolfsangel – runa, kterou jako znak za druhé světové války používala nacistická druhá tanková divize Waffen-SS „Das Reich“.
Členy batalionu Azov jsou neonacisté a jejich nejrůznější mutace nejen z Ukrajiny, ale i z řady evropských zemí. Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva prohlásil, že Azov porušuje pravidla vedení války masovým rabováním, mučením, únosy novinářů a znásilňováním. Führer batalionu je Andrej Biletsky, šéf politického uskupení Sociálně-národní shromáždění, které prosazuje otevřeně neonacistické postoje. Takže prosím nejen pana ukrajinského velvyslance, ale i celou ukrajinskou vládu, aby v případě potřeby někoho cenzurovat cenzurovali svoje nácky. A do toho, kdo v Praze hraje na klavír, Ukrajincům opravdu nic není.
