Proč máme v Čechách tolik esoteriků?
Nejčastější věta, kterou nacházím v dopisech čtenářů mých článků o šarlatánech, zní: Jak můžou lidi takovým pitomostem věřit? Sám jsem to dlouho nevěděl, ale teď mi náhoda a souhra okolností ukázaly vysvětlení, které je z hlediska psychologie a sociologie přijatelné, pochopitelné a v podstatě není ani překvapivé. Něco takového se dalo čekat.
Počet praktikujích léčitelů – tedy esoteriků – v České republice odhaduje spolek skeptiků Sisyfos na ohromujících padesát tisíc. Jde o praktikující léčitele a jen málokterý léčitel má jen jednoho jediného klienta. Takže lidí, kterých „chodí k léčiteli“, bude násobně více. Absolutně si netroufnu odhadovat kolikrát – ale vím jistě, že hodně. V mé sociální bublině, kterou tvoří ve zdrcující většině městští lidé se středoškolským, ale častěji vysokoškolským vzděláním, znám takových asi pět. Včetně toho, že u léčitele „léčí“ své děti. No a znám jednoho univerzitního profesora, který (potají) pije čistidlo na bazény – něco jako Savo. Ředěné samozřejmě. Mimo to je to vysoce vážený a na poli vědy mimořádně úspěšný badatel. Takže jak to asi musí vypadat ve vzorku venkovských lidí se základním vzděláním... Čím to sakra je?
Blud Dawkinsův
Každý má nějakou skupinu nejoblíbenějších autorů. U mě je to například Sigmund Freud, profesor Jiří Svoboda, profesor Miroslav Bárta, Chuej Neng či Richard Dawkins. A od toho posledního jsem shodou okolností nestačil přečíst Boží blud. Byl do češtiny přeložen v roce 2009, kdy jsem se dopustil svého druhé manželství, a fakt jsem měl jiný starosti než číst moudré knihy. No tak jsem si ji koupil s určitým zpožděním teď a začal ji číst. A nestačil se divit. Vůbec mě to nevtahovalo, bylo to celý divný a já jsem nevěděl proč. Někde na padesáté straně jsem začal pochybovat o tom, zda obsahy, které kniha řeší, jsou součástí mé životní zkušenosti, mé sociální bubliny. No a někde kolem strany sto jsem knihu zavřel a odložil s tím, že dál číst nebudu. Bylo by to úplně zbytečné. Jako bych měl číst knihu, kde by kompetentní autor přesvědčivě, vědecky doloženě vysvětloval, že nevěsta před svatbou nemusí být panna. Což je problém, který řešila moje prababička.
Dawkinsonova polemika s věřícími je diskusí s lidmi, jaké jsem nikdy neviděl. Řeknu to brutální zkratkou: Neznám nikoho, kdo by si myslel, že druhou polovinu šroubovice DNA dodal do vajíčka Panny Marie Duch Svatý. Přesto Dawkinsův světový bestseller v podstatě polemizujeme s náboženskými představami lidí, kteří na to neposkvrněné početí, Boha plácajícího člověka z hlíny či člověka sestavovaného podle božího plánu věří. Nemám nejmenší teologické vzdělání, takže neznám termíny, jak to označit, ale všichni věřící, které znám (bez ohledu na víru) jsou intelektuálové, kteří to náboženství nahlížejí jako symbolickou rovinu a na iracionální bludy typu posmrtného ráje opravdu nevěří. Snad by mohla být prostinká forma víry, se kterou Boží blud polemizuje, k dohledání u stařenky v jihomoravské vísce, ale těžko u někoho jiného. Bylo to celé jako polemika s člověkem, který věří na léčbu tachyony. Tachyony neexistují.
Náhlé poznání
A v tu chvíli se mi to spojilo a hned bylo jasno stran české esoteriky. Boží blud se stal v anglofonních zemích bestsellerem, takže nepochybně musel oslovit hodně čtenářů. Čtenářů, které zajímala polemika s prostinkými hloupostmi – takže ty hlouposti lidového náboženství jsou přítomny v anglofonních zemích zjevně masově. Jednodušší lidé, kteří jsou schopni oblafnout svůj strach ze smrti náboženským regresem, vírou v nějaký zjevně nereálný nesmysl za příslib života věčného, jsou tam stejně jako u nás a je jich tam dle prodejů Božího bludu fakt hodně.
Náboženství – přestože jde jen o kolektivní a institucionalizovaný regres – se těší ve společnosti velké úctě, a tak ti lidé nejsou nijak nápadní. Ti samí jednodušší lidé, kteří jsou schopní uvěřit zjevné lži, pokud je uklidní, ale v Česku nejsou v kostelech jako v Anglii. Bolševismus vcelku úspěšně z naší společnosti náboženství vytlačil. Takže ti samí intelektově jednodušší lidé, co chodí v Anglii věřit útěšným hloupostem do kostela, chodí v České republice věřit útěšným hloupostem léčitelů. Alarmující obliba esoteriky v Česku není dána celkovou slaboduchostí obyvatel, ale tím, že pokleslou církevní spiritualitu víry v hodného Pánbíčka, který nás vezme do nebe, v Česku nahradila stejně pokleslá léčitelská spiritualita, kde neposkvrněné početí nahradily bioenergie.
