Tak pravil Václav Klaus: Jsem s populisty na jedné lodi. A populisté bodují po celé Evropě
Bývalý prezident Václav Klaus podpořil na několika akcích německou Alternativu pro Německo, která je vyhraněná proti EU a kritizuje migraci. Klaus se také v minulosti sešel s nesmlouvavým nizozemským kritikem islámu Geertem Wildersem. A v sobotním rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil, že souhlasí s „mnoha názory Okamury“. Znamená to snad, že Klaus „na stará kolena“ nějak zásadně mění své názory? Ani ne, to spíše současný módní trend se v některých věcech přiblížil k němu.
Václav Klaus umí velmi umně pracovat se slovem. U něčeho svá tvrzení zesiluje, u něčeho je mírně zastře, aby se dala vyložit tak, i tak. Nejinak je tomu v posledním rozhovoru pro Lidové noviny. Zatímco Miloš Zeman bývá neurvalý, exprezident tak daleko nejde, i když nelze pochybovat o tom, že také on mnoho lidí považuje za „intelektuálně nedostatečné“.
Ke cti Klausovi slouží, že v deníku, který patří Andreji Babišovi, naplno řekl: „V případě premiéra Babiše jsem nezaznamenal žádný zřetelný politický názor na žádné téma.“ Ano, současný předseda vlády říká podle potřeby, co si myslí, ale pak neváhá názor rychle změnit a tvrdit pravý opak. Klaus je daleko konzistentnější.
Pokud si přečtete jeho články a projevy z 90. let minulého století, tak už v nich najdete kritiku Maastrichtské smlouvy, která měla vyústit v integraci a federalizaci Evropy. Také měl výhrady k zavedení eura, společné evropské měny. V březnu 2003 (tedy před více než 15 lety) mi při rozhovoru v Lánech vysvětloval, že propustnost Schengenského prostoru a volný průchod hranic může přinést v budoucnosti i některé problémy. Ve všech těchto věcech měl Václav Klaus pravdu.
Jenže to, co říkal kdysi, bylo mimo hlavní směr většiny politických stran v celé Evropě. Klaus byl brán jako exot. Dnes se najednou ocitá v proudu, který pořád sílí. A jak neopomněl „skromně“ zmínit v Lidových novinách, právě on je „největší bojovník proti evropskému establishmentu“ a proto je s některými dnešními nestandardními stranami, které jsou označovány jako populistické, na jedné lodi.
Protože ale exprezident báječně žongluje se slovy, neopomněl vždy ještě něco dodat a jinde ubrat. Třeba, že „určitě nemluvím jako Okamura. Což neznamená, že s mnoha názory Okamury nesouhlasím“. Nebo že má „blíž k Wildersovým názorům na EU než na migraci“ a že nepochopil proč nizozemský bouřlivák „atakuje muslimy, a ne islamismus“. Zastal se také nového italského ministra pro evropské záležitosti Paola Savony, kvůli kterému nechtěl italský prezident Mattarella chvíli jmenovat novou vládu.
Václav Klaus ale může mít vlastně radost, protože to, co on říká skoro 30 let (a za co byl odsuzován), je dnes téměř hlavním evropským politickým proudem. Strany, které zhusta kritizují Evropskou unii (v rámci toho také migraci a další problémy) bodují prakticky všude. Někde už dokonce sedí ve vládě.
Vždyť jen blázen by se podle exprezidenta učil něco od „těch Macronů, Merkelových, Junckerů a Rajoyů“. S tím lze souhlasit.
I když se mnoho věcí, které Václav Klaus prorokoval, naplnilo, jeho popularita je u české veřejnosti nízká. Hodně mu ublížila amnestie, kterou udělil na konci svého druhého prezidentského období v roce 2013. Podobně jako u amnestie Václava Havla z roku 1990, se záměr nepodařilo naplnit. Třetina odsouzených, které Klausova amnestie zasáhla, bylo počátkem letošního roku zpět ve vězení. Veřejnost masivní kroky v tomto směru vůbec nechápe a chápat zřejmě nikdy nebude.
A na závěr jedno konstatování, které se týká strany, kterou Václav Klaus kdysi spoluzakládal a byl více než 11 let jejím předsedou. ODS se postupně vzpamatovává z několika volebních výprasků a zvláštní je, že některé názory bývalého prezidenta by jí v dnešní resuscitaci zjevně pomohly. To už ale skoro nikdo v "jeho" straně nechce.
