Stát na komunistické zlodějině vydělal. Zdanit církevní náhrady ani nelze a politici to vědí
Je to vypočítavé, arogantní a přes ústavní soud takové porušení smluv a právních závazků jistě neprojde. Přesto je zdanění církevních restitucí, přesněji peněžních náhrad za nevrácený majetek, opět na politickém stole. Žádný div, když se moci ujímají komunisté – ti s legitimací i ti s jejich mentalitou – spolu s populisty.
Komunisté zdaněním restitucí podmínili toleranci Babišova kabinetu. Krádeže cizího majetku i nerespektování práva mají v krvi. Oni lidstvu přece nabízejí lepší „opium“ než církve. Jejich návrh už poslanci ostatně projednávají.
Babišovo ANO a ČSSD se zdaněním souhlasí. Pan Babiš potřebuje podporu pro svou druhou vládu a nějaké ty bodíky u veřejnosti odkojené četbou Jiráska a Vávrovými filmy se také hodí. Pan Faltýnek v televizi propočte aktuální ceny lesní a zemědělské půdy za metr čtvereční, řekne s výrazem experta, že církve dostaly moc, a dodatečné daně by se státnímu rozpočtu hodily pro seniory a nemocné. Kdo by takovému svádění odolal?! Co na tom, že jeho šéf, jeden z nejbohatších lidí v zemi, saje z veřejných rozpočtů stamiliony až miliardy, které by se státu určitě také hodily.
A sociální demokraté? Ti proti vracení církevního majetku vystupovali vždy. Nijak jim při tom protirestitučním horlení nepřekáželo, že se soudili, až si vysoudili vlastní kdysi zkonfiskovaný majetek, lukrativní Lidový dům v centru Prahy.
Žádný dar, ani příjem
Zdanění církevních náhrad je zkrátka jedna velká hra s většinovou českou veřejností, která církve nemiluje. Přinejmenším ANO a ČSSD vědí, že dodatečné zdanění narazí u ústavních soudců, až se na ně poškozené církve obrátí.
Protože vyplácené náhrady nejsou ani příjmem, ani darem, ale jen jinou formou majetku, který stát nemohl fyzicky vydat zpět.
Protože podepsané smlouvy (mezi státem na jedné straně a 17 církvemi a náboženskými společnostmi na straně druhé) platí a nelze je jednostranně změnit. Alespoň po tu dobu, co zůstaneme právním státem, který ctí své závazky.
Protože restituční zákon už ústavním soudem jednou prošel ve zdraví. Soud přitom jednoznačně vyvrátil i námitku, že církve nebyly skutečným, tedy soukromým vlastníkem: „Lze hovořit o v pravém slova smyslu obnovení vlastnického práva, jak jej chápal někdejší Obecný občanský zákoník i současný Občanský zákoník.“
Stát na zlodějině vydělal
Zastavme se ještě u oblíbeného tvrzení, že stát vyplatí církvím za nevydaný majetek moc peněz. Už zmíněný ústavní soud ovšem tenkrát konstatoval, že „výměra původního církevního majetku nevykazuje znaky libovůle či omylu zákonodárce, nýbrž má rozumnou a přiměřenou vazbu na dostupné historické údaje“.
Dnes tedy mohou politici donekonečna licitovat, zda církve měly a mají během třiceti let získat přiklepnutých 59 miliard zvýšených o inflaci, nebo jen devatenáct, či dokonce pouhých pět. Mohou si najmout jiné expertní a oceňovací týmy, než byly ty původní. Ale smlouvy platí.
A platí také, že ukradený církevní majetek vynesl státu za desítky let, co ho držel, mnohamiliardový zisk, z něhož vyplatil církvím na jejich provoz jen třetinu. Jak už bylo mnohokrát řečeno: na téhle komunistické zlodějině náš stát slušně (vlastně neslušně) vydělal.
