Vladimír Pikora: Proč se v naší ekonomice právě teď láme chleba?
Jsou období, kdy se ekonomové i spekulanti mohou uzívat nudou. A pak jsou období jako to současné. Dneska to bzučí hned na několika ekonomických frontách. I když po pravdě – zhruba od roku 2008 jsou taková období čím dál tím častější, až se skoro slévají do jednoho permanentního.
Tak třeba máme tu střídavě neustále vyhlašovanou, odvolávanou, znovu vyhlašovanou a znovu odvolávanou obchodní válku mezi USA a… a v podstatě zbytkem světa. Máme tu italskou politickou krizi, která krom toho, že je politická, je vlastně také finančně ekonomická, protože pokud se dostanou k moci populisté a současně i ekonomičtí blouznivci v jednom, máme tu evropskou dluhovou krizi co by dup. A pak to je v našem malém českém rybníčku koruna.
Že na koruně toho aktuálně není moc zajímavého? Ale kdeže. Koruna je náramně zajímavá — ale hlavně: To, co s korunou souvisí, může mít dalekosáhlé důsledky doslova pro každého z nás a to, pěkně prosím, ani trochu nepřeháním.
Především koruna se vůbec, ale vůbec nevyvíjí tak, jak se od ní ihned po skončení intervencí očekávalo. S trochou hrdosti mohu prohlásit, že jsme s mými firemními kolegy byli počátkem roku asi vůbec jediní, kdo tvrdil, že letos s blížícím se koncem roku koruna oslabí až na 26 korun za euro. Asi všichni ostatní analytici předpovídali po celý rok posilování. Jenomže současně taky s trochou otrávenosti musím konstatovat, že jsme se pěkně sekli v načasování tohoto oslabení: Předpověď zněla, že se tak stane až ke konci roku – oslabování koruny ale nabralo grády už před koncem pololetí.
Důvody jsou celkem zřejmé, cožpak o to. Nikdo nezpochybňuje, že koruna trpí napětím, jež ve finančním světě působí obavy z italské politické krize, pozvolné vyfukování cenové bubliny na akciových trzích, které způsobuje úprk investorů z takzvaných rozvíjejících se zemí, mezi něž je řazena trochu nelogicky i Česká republika, a také to, že spekulanti si nic nedělají ze slibů, že ČNB může znovu zvýšit úrokové sazby. Jenomže když už zmiňujeme ČNB, tak se tím taky dostáváme k jádru pudla.
Dnešek totiž lecjak připomíná období v roce 2013 před začátkem intervencí — tehdy taky ČNB do zblbnutí varovala, že chce korunu slabší, a všichni ji ignorovali, až najednou prásk a přišly intervence. A teď?
Teď zase ČNB varuje, že chce korunu silnější, a všichni ji ignorují. Což znamená, že klidně z ničeho nic mohou vzrůst úrokové sazby nebo se zopakovat intervence, ale na druhou stranu.
Jenomže když to řekneme takhle jednoduše, jeden by klidně pokrčil rameny, co jako na tom má být zvláštního, vždyť ovlivňovat korunu je přece práce centrální banky. No – jak se to vezme. Kurs měny funguje jako tlumič u auta: Když ekonomika zrychluje, kurs sílí, a tím ekonomiku brzdí. Když ekonomika zpomaluje, kurs slábne, a tím propad taky brzdí. Kurs tak vlastně vyrovnává extrémy: ekonomika se méně přehřívá, stejně jako krize nejsou tak hluboké.
Ale u nás to funguje přesně opačně: Když už se ekonomika dostala z nejhoršího, slušně rostla a koruna logicky měla sklon sílit, intervence korunu oslabovaly, aby ekonomika rostla ještě víc. Mzdy u nás sice dál rostly, ale díky oslabení kursu koruny ve srovnání s Německem v eurech naopak poklesly. To se to pak u nás podnikalo zahraničním majitelům firem! Výsledkem bylo obrovské přehřátí: Firmy mající problém sehnat zaměstnance, dnešní rekordní růst mezd, prudce rostoucí ceny nemovitostí.
A teď, když už ekonomika podle posledních statistických údajů jednoznačně zpomaluje, chce mít centrální banka korunu pro změnu zase silnou. A nastává zpětný chod. Mzdy rostou stále rychleji i v korunách, natož v eurech, když koruna vůči euru sílí. Podle nedávných údajů za první letošní čtvrtletí v průměru vzrostly české mzdy vyjádřené v eurech proti stejnému období před rokem o neuvěřitelných 15,4 %. Češi se pochopitelně o stejných 15,4 % bohatší necítí. A to už se to (nejen) zahraničním majitelům firem zas až tak dobře nepodniká. Takže výsledkem nutně musí být ještě prudší ochlazení ekonomiky, než jaké by nastalo samo o sobě. Vlastně se dá říct, že patrně směřujeme do recese, jež by mohla nastat v příštím roce. Prostě ode zdi ke zdi.
Možná si teď říkáte, že to je argument pro zrušení koruny a zavedení eura. Ale není. Jednak eurozóna má zase jiné, ještě mnohem závažnější potíže, které jí působí její centrální banka, než jaké máme my a naše centrální banka. A to, že máme vlastní měnu, nás před nimi do značné míry chrání. A jednak kdyby všechno fungovalo, jak má, právě to, že platíme korunou, by nás od extrémních výkyvů ochránilo, ekonomika by se přehřívala méně, recese by nebyly tak hluboké. Že se Česká národní banka chová poněkud těžko uchopitelně a tyhle benefity samostatné měny vlastně anuluje, je pak už věc zcela jiná.
Každopádně pro nás z toho plyne několik zásadních poznatků:
Za prvé ekonomika se (také) kvůli kursu pěkně nažhavila.
Za druhé pak (také) kvůli kursu celkem fortelně nabrala zpětný chod a už v některých ukazatelích míří dolů.
Za třetí centrální banka může mnohé dlužníky velmi rychle překvapit a (také) kvůli kursu kupříkladu zdražit již běžící hypotéky.
Za čtvrté v příštím roce dost možná (také) kvůli kursu možná zažijeme recesi.
A nakonec, aby toho nebylo málo, to vše se děje v okamžiku, kdy další dluhová krize v EU je kvůli Itálii blíž, než by bylo zdrávo. Všichni ještě máme v živé paměti, jak ekonomicky horko bylo kolem Řecka – a Itálie je ještě nepoměrně větší ekonomikou…
Takže možná nás čeká docela horké léto a podzim.
