Bohumil Pečinka: Stará a nová vláda Andreje Babiše
Po sedmi měsících od voleb se konečně začíná rýsovat časový harmonogram vlády, která má šanci získat důvěru Poslanecké sněmovny.
Ve středu jmenoval prezident Zeman napodruhé premiérem Andreje Babiše. Ten se nechal slyšet, že se na Hradě chce od prezidenta republiky dozvědět lhůty pro sestavení vlády. Ty jsou ovšem dané ústavou, takže předseda vlády musí do třiceti dnů předstoupit před sněmovnu s žádostí o důvěru. Čtrnáctého června budou vyhlášeny výsledky vnitrostranického referenda o vládě s ANO, o dva dny později pak zasedne výkonný výbor KSČM a 14 dní nato ještě mocensky vlivnější ústřední výbor, který schválí podmínky tolerance menšinové vlády ANO a ČSSD. V týdnu mezi druhým a pátým červencem pak bude sněmovna hlasovat o důvěře. Může tento harmonogram ještě něco zvrátit?
Podle zpráv z řady okresů si členové sociální demokracie překvapivě přejí vládu s Babišovým hnutím. Překvapivé je na tom hlavně to, že referendální logika ve stylu ano–ne, většinou nahrává odpůrcům čehokoli, kteří jsou více motivováni vstát, jít k urnám a vyjádřit záporný názor. Pokud vnitrostranické hlasování v ČSSD dopadne opravdu jednoznačným výsledkem ve prospěch vstupu do vlády, pak musíme říct, že konflikty mezi špičkovými politiky ČSSD nejsou ničím víc než sporem elit. A současně že členové ČSSD si přejí být „u toho“ v době velkého hospodářského oživení, od čehož si slibují odlesk popularity i směrem k jejich uvadající straně.
Menšinová vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů ještě nevznikla a už se rýsuje první konflikt v bezpečnostní oblasti. Minulý týden německá média přinesla informaci, že Severoatlantická aliance hodlá zvýšit počty Sil rychlé reakce z dvaceti na padesát tisíc mužů schopných kdykoli do třiceti dní zasáhnout na jakémkoli místě na světě. Je to signál o ofenzivnější strategii NATO ve světě.
Ve stejné době komunisté prohlásili, že nepodpoří vládu, která bude hlasovat pro rozšíření vojenských misí. Byli jsme tak svědky první vládní krize ještě předtím, než vláda vznikla. Dvojice Babiš–Filip vyřešila celou věc docela elegantně. O rozšíření počtu vojáků hlasovala ještě dosluhující vláda v demisi a na její adresu předseda KSČM vyjádřil něco v tom smyslu, že je dobře, že staré vládě nedali důvěru. Takže stará vláda hlasovala o poměrně dramatickému rozšíření počtu vojáků ze současných 806 až na 1081 do konce tohoto roku a až na 1100 vojáků do roku 2020.
Stará vláda tak udělala práci za novou vládu a KSČM v tuto chvíli už nic nebrání pro ni zvednout v parlamentu ruku. Pokud se ale otevře kdekoli ve světě nový válečný konflikt a Česko bude žádáno o součinnost, tato nevyřešená věc se opět vrátí na stůl. Je tak možné konstatovat, že nová vláda bude mít omezený zahraničněpolitický mandát, který bude limitovat mínění politické strany (KSČM), která se ve svých zahraničněpolitických a bezpečnostních názorech většinou řídí zájmy Ruska. Vzhledem k tomu, že prezidentem republiky je člověk, který svými postoji ještě více reprezentuje tyto zájmy, je to na pováženou.
