Volby v Turecku: 5 důvodů, proč je zítra sledovat
V neděli si Turecko zvolí jak nového prezidenta, tak všechny poslance v předčasných volbách, které určí další směřování země hrající klíčovou roli v migrační krizi í v současném konfliktu v Sýrii. Už to samo o sobě je důvodem, proč tamní volební klání má smysl sledovat, ale my jsme jich pro vás našli víc.
1. Definitivní upevnění moci nebo překvapivý pád?
Nedělní volby jako předčasné vyvolal sám turecký prezident Recep Tayip Erdoğan, který stojí v čele islámsky orientované Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a postupně mění ústavu v Turecku, aby mu umožnila prodlužovat a posilovat jeho osobní moc. Vloni si Erdoğan v atmosféře rozjitřené po potlačení puče, který proti němu provedla část armády, nechal v referendu dokonce schválit změnu ústavy, která zavádí prezidentský systém. Ten má vstoupit v platnost po dalších volbách, které prezident právě teď uspíšil. Možná mu tolik nešlo o rychlost, s jakou se zruší funkce premiéra a všechna výkonná moc přejde na „jeho“ prezidentský úřad, ale hlavně o to, že turecké ekonomice aktuálně dochází dech, přestává se jí dařit a popularita vlády může jít v dalších měsících dolů.
Předvolební průzkumy ovšem ani teď nedávají Erdoğanovi jistotu, že má vítězství úplně v kapse. Dávají mu sice velký náskok a podporu mezi 45 a 48 procenty, ale to by pro muže, kterému příznivci přezdívají Sultán, znamenalo podstoupit trochu potupné druhé kolo. „Otec“ a „zachránce národa“ si přece žádný rozstřel nezaslouží. Některé průzkumy navíc signalizují, že v druhém kole by Erdoğan dokonce mohl mít problém získat několik „zbylých“ procent, aby překročil potřebnou nadpoloviční většinu. Proti němu totiž stojí téměř výhradně opoziční kandidáti, kteří si slibují pro případné druhé kolo vzájemnou podporu.
Sledujte nedělní turecké volby a boj Erdoğana o superprezidentství v našem online přenosu od 15:00 ZDE >>>
2. Jak svobodné volby Sultán dovolí?
Stále otevřený výsledek nedělních voleb naznačuje, že Erdoğan nedošel v autoritářských tendencích tak daleko jako třeba jeho současný spojenec Vladimir Putin v Rusku. V Turecku fungují silné opoziční strany, které mají oporu v některých částech společnosti. Zejména po potlačení pokusu o puč Erdoğan a jeho vláda začala hodně utahovat šrouby a tvrdě „šlape“ po opozičních či nezávislých médiích, opoziční síly se ale naučily využívat sociální sítě a daří se jim informační blokádu tímto způsobem prorážet.
Nad svobodou a demokratičností voleb ale samozřejmě visí i další otazníky. Už v loňském referendu vláda povolila počítat i neorazítkované hlasovací lístky, což otvírá možnost případnému „přisypávání“ hlasů, které nikdo neodevzdal. Novela volebního zákona také umožňuje, aby v čele volebních komisí stáli státní úředníci, volební okrsky byly přeloženy na vojenské základny a ve volebních místnostech mohli být přítomní příslušníci ozbrojených sil, a to také nemusí znamenat férový průběh voleb na některých místech, přestože oficiálně jsou tato opatření zdůvodňována hlavně nebezpečím „kurdského terorismu“.
3. Kdo chce změnu, volí ženu, nebo ne?
Otázku svobodnosti nedělních voleb navíc ovlivňuje i fakt, že jeden z hlavních opozičních kandidátů – lídr levicové kurdské Lidové demokratické strany (HDP) Selahattin Demirtaş – se o úřad prezidenta uchází z vězení, kde čeká na proces, v němž mu prokurátor navrhuje trest odnětí svobody na 142 let za údajnou podporu kurdských teroristů. Demirtaşe budou volit hlavně Kurdové na jihovýchodě země, ale to na pozici hlavního opozičního kandidáta nestačí, protože jeho podpora se pohybuje jen kolem 10 procent.
Hlavní vyzyvatel Erdoğana by se měl rekrutovat z Národní aliance, do níž se spojily tři opoziční strany. Jen roli rozbíječe islamistických hlasů má hrát šéf Strany štěstí (SP) Temel Karamollaoğlu, další dva kandidáti koalice už mají šanci postoupit do druhého kola. Na počátku kampaně se zdálo, že největší šance bude mít kandidátka a šéfka nové strany s typicky tureckým názvem – Dobrá strana (İYİ) - Meral Akşenerová, kterou její příznivci přezdívají Vlčice nebo Železná lady. Akşenerová původně patřila k nacionalistické straně MHP, ale když se tato formace rozhodla ve všech zásadních věcech podporovat jako koaliční partner Erdoğana, odešla a založila vlastní pravicovou, národně laděnou stranu. Silně věřící muslimka propaguje myšlenku, že turecký stát má zůstat sekulární. Jako konzervativní politička by měla asi největší šanci porazit v druhém kole Erdoğana, protože by mohla získat zklamané voliče v jeho baštách na venkově.
Hlavní překážkou pro to, aby Turecko mělo poprvé v dějinách prezidentku, je ovšem současný stav preferencí, podle nichž by měl na druhém místě skončit spíše kandidát levicové, sekulární a kemalistické Republikánské lidové strany (CHP) – poslanec Muharrem İnce, kterého by měla podpořit více než čtvrtina tureckých voličů.
4. Jak dopadnou volby v Německu
Důležitou roli mohou hrát při definitivním výsledku hlasy Turků žijících v zahraničí. Volební právo mají asi tři miliony zahraničních Turků, z nichž téměř polovina žije v Německu. Západoevropské země už nedovolují tureckým politikům vést kampaň na jejich území, takže se hlavní evropský mítink prezidenta Erdoğana tentokrát konal v bosenském Sarajevu. Zahraniční hlasy už jsou odevzdané, ale počítat se budou až v neděli.
5. Kdo ovládne parlament
Vedle prezidentských voleb se odehraje ve stejný den i hlasování, které rozhodne o složení parlamentu rozšířeného podle nové ústavy na 600 poslanců. I zde dojde ke střetu mezi Erdoğanovou Lidovou aliancí, do níž se spojila jeho islamistická AKP a nacionalistická MHP, a opozičním spojenectvím Národní aliance. Samostatně jde do voleb z hlavních stran jen kurdská HDP. Ta bude mít tradičně co dělat, aby překonala desetiprocentní hranici pro vstup do parlamentu.
Jak vše dopadne, bude Reflex sledovat už zítra v online přenosu od 15 hodin.
