Dnešní turecké volby: Sultán, vlčice, vězeň a učitel
To není jméno nějaké pohádky či bajky, ale popis dnešních tureckých prezidentských voleb v pěti slovech. V Turecku je u moci již 16 let šéf islamistické strany AKP Recep Erdoğan. Byl už premiérem, prezidentem a teď chce být dokonce superprezidentem, protože po dnešních předčasných prezidentských a parlamentních volbách vstoupí v platnost nová verze turecké ústavy, která spojí funkci prezidenta a premiéra do jedné supersilné pozice.
Posílený prezident bude moci vydávat dekrety či jmenovat a odvolávat bez ohledu na názor parlamentu členy vlády. Erdoğanovi jeho příznivci přezdívají „Sultán“ a jeho politika skutečně stále více směřuje tímto směrem. A nejde zdaleka jen o megalomanské předvolební sliby, v rámci nichž třeba nyní Erdoğan oprášil starý sen mnoha sultánů, podle něhož by byl vedle Bosporu vybudován nový obrovský námořní průplav.
Jde spíše o to, jakým způsobem turecký prezident zemi vládne. Na počátku své kariéry se Erdoğan hlásil k islámské politické inspiraci, ale označoval se za „islámského demokrata,“ což měla být turecká obdoba evropských křesťanských demokratů. Současný turecký prezident se také při nástupu k moci v roce 2002 označoval za proevropského politika.
Sledujte nedělní turecké volby a boj Erdoğana o superprezidentství v našem online přenosu od 15:00 ZDE >>>
Utahování šroubů
Od té doby se ale mnoho změnilo. Erdoğan se ze země na Bosporu pokusil vybudovat silného regionálního hráče a uspěl v tom. V ruku v ruce s tím ale šel zejména po vypuknutí arabského jara odklon od západu v zahraniční politice a demontáž sekulárního a relativně demokratického státu v politice vnitřní. Erdoğan byl sice sám v minulosti vězněn za politické výroky, ale s rostoucí mocí neváhal sahat po podobných opatřeních proti svým politickým oponentům. Díky dlouho rostoucí ekonomice mu veřejnost tolerovala, že postupně odstraňoval odkaz zakladatele moderního Turecka Kemala Atatürka, který si přál prozápadní a politicky nenáboženské Turecko.
Politické utahování šroubů vyvrcholilo po neúspěšném vojenském puči v roce 2016. V zemi od té doby platí výjimečný stav a vesele se mění ústava, aby si „Sultán“ posílil osobní moc a prodloužil dobu, kdy prakticky sám vládne zemi. V posledních době se ale turecká ekonomika zadrhla, stoupá zadlužení a klesá hodnota turecké liry. Erdoğan proto spěchá s předčasnými volbami, aby se podle oficiální pozice konečně ujal plných pravomocí a mohl chřadnoucí ekonomiku rychle „opravit“. Spíše se ale obává, že by kvůli ekonomickým problémům už brzo nemusel mít potřebnou podporu veřejnosti.
Po vzoru Putina
V přeskakování z funkce do funkce a v prosazování účelových změn ústavy se Erdoğan trochu podobá Putinovi, ale demokracie v Turecku je přes všechna omezení stále ještě širší než v nyní spojeneckém Rusku. To umožňuje reálný souboj o funkci prezidenta. Erdoğan je v dnešních volbách velkým favoritem, ale nic není nemožné. O tom, že si současný prezident není úplně jistý, svědčí i fakt, že uzavřel předvolební koalici s nacionalistickou, silně protikurdskou stranou MHP, jejíž součást tradičně tvoří násilí obdivující skupina Šedí vlci.
Všichni proti Erdoğanovi
Minimálně druhé kolo si chce vynutit trojlístek opozičních kandidátů: nacionalistická Železná lady Meral Akşenerová, vězněný lídr Kurdů Selahattin Demirtaş a papírově nejsilnější opoziční kandidát, bývalý učitel a dnes poslanec za levicovou stranu CHP Muharrem İnce. Nespojení se opozice za jedním společným kandidátem má za cíl pobrat hlasy různých protikladných voličských skupin. Akşenerová, která byla ještě nedávno členkou a v minulosti dokonce ministryní za nacionalistickou MHP a které její příznivci říkají Vlčice, má Erdoğanovi sebrat maximum konzervativních, náboženských a nacionalistických hlasů. Demirtaş, který je důkazem, že Erdoğanovi nevadí, když jsou opoziční vůdci ve vězení, má zase maximalizovat kurdské hlasy. To by mohlo znamenat, že si při troše štěstí a absenci větších volebních podvodů může opozice vynutit druhé kolo prezidentské volby. V něm by se měl Erdoğanovi postavit levicový kandidát İnce a průzkumy zatím věstí vyrovnaný souboj.
Zda volby dopadnou podle popsaných papírových předpokladů a zda prezident Erdoğan umožní férový průběh voleb, můžete od 15 hodin sledovat v online přenosu Reflexu. Volební místnosti by se měly zavřít v 16 hodin našeho času a pak už budou nabíhat první odhady a výsledky.
