Co dokáží sociální sítě aneb Nevěřte všem srdceryvným příběhům
V sociálních sítích se neorientují pouze marketingoví specialisté, efektivně se je naučila využívat i řada marketingově nepoučených lidí. I běžný občan pochopil, že prostřednictvím platforem, jako je třeba Facebook, lze díky sdílení vyburcovat davy a získat je pro dobrou věc. Co když ta věc ale není tak úplně dobrá?
Z poslední doby si vzpomínám na několik hezkých věcí, které umožnily sociální sítě. Třeba když učitelka onkologicky nemocné holčičky, jejíž zdravotní stav se zhoršoval, vyzvala na Facebooku, aby jí lidé posílali pohlednice s poníky, a zlepšili jí tak náladu. Dívka se tím pravděpodobně nevyléčí, ale na druhou stranu, kdo ví. Psychika má velkou sílu.
Díky sdílení taky dostala Miroslava Němcová hromadu květin jako poděkování za to, že se rozhodla neposlouchat Zemanovu inaugurační tragikomedii. A pan premiér obdržel balíček s dotazy, na které není schopný odpovědět.
Mít jinou barvu pleti, už byste bydlela
V posledních dnech putuje po sítích jiný příběh, skoro tak srdceryvný jako osud malé holčičky. Paní z Olomouce, která skončila po operaci křížokyčelního kloubu na vozíku, na Facebooku sdílela tři videa, na kterých ji její patnáctiletý syn táhne do schodů na vozíku do jejich městského bariérového bytu. Žena tvrdí, že žádala město Olomouc již třikrát o výměnu bytu a vždy dostali přednost zdraví lidé.
Syn handicapované ženy prý od září odchází na střední školu a ona bude muset „slézt po zadku“. „Na vozíku můžete být i vy, přijde vám důstojné takto žít?“ píše na konci svého příspěvku. Lidé sdíleli příspěvek jako diví a v komentářích se pustili do „těch nahoře, co berou peníze“. A je pochopitelné, že člověk uvěří spíš ženě odkázané na invalidní vozík než prohnanému statutárnímu městu.
„Město, ve kterém bydlíte, by se mělo stydět. Lidé, co tam sedí, by měli být vyhozeni ze svých míst a na tři roky být upoutáni na invalidní vozík. V této zemi obyčejný slušný člověk pomoc nedostane. Mít jinou barvu pleti, už byste bydlela,“ radí zkušeně jedna paní.
Paní odmítla tři byty
„Je to složitější. Paní třikrát odmítla nabízený byt, nikoliv však bezbariérový, ale standardní byt v přízemí. Bylo to však v době, kdy ještě nežádala o tzv. byt zvláštního určení (tzn. v domě s pečovatelskou službou),“ sdělil mi Michal Folta z oddělení mediální komunikace olomouckého magistrátu.
Informace, které kolují o ženě na sítích, označil Folta za neúplné a zavádějící. Magistrát prý se ženou dlouhodobě spolupracuje. V minulosti žádala o jiný městský byt a každý ze tří nabízených přízemních bytů odmítla. To paní samozřejmě popírá, ale informaci mi olomoucký magistrát potvrdil. Správa nemovitostí nabídla žadatelce již v roce 2016 byty na ulicích Černá cesta, Synkova, a popřípadě menší byt na třídě Kosmonautů. Žena ale požadovala, aby se byt nacházel ve stejném domě, v jakém doposud bydlela, což samozřejmě nebylo možné.
Teprve od letošního května (zřejmě když zjistila, že syn se o ni nebude moci nadále starat), žádá o umístění do domu s pečovatelskou službou. Jenže zájemci o podobná zařízení většinou výrazně převyšují jejich kapacitu. Paní se tak možná snaží svým pokrouceným výkladem skutečnosti vyvinout tlak na magistrát a urgovat své zařazení do domu s pečovatelskou službou.
Olomouc pomáhá
Folta zdůrazňuje, že ačkoliv je zřejmé, že život na vozíku je nelehký a komplikovaný, není pravda, že by byl člověk odkázán výhradně na rodinu. Olomouc, stejně jako každé jiné město nabízí řadu terénních sociální služeb od Maltézské pomoci přes Spolek Trend vozíčkářů až po Pomadol, na jejichž fungování město přispívá, a zároveň o těchto možnostech informuje handicapované občany.
Plyne z toho, že sítě mají obrovskou sílu a je velmi jednoduché manipulovat s pravdou, a pošpinit tak město, stát, ale i jednotlivce, na které se ihned snese vlna neřízené kritiky. Taky jsem se nechala napálit. A připomnělo mi to, že k osobním příběhům lidí je třeba přistupovat stejně kriticky jako ke kterékoliv jiné informaci zveřejněné na internetu.
