Veřejnoprávnost ČT: Obdivujme televizní novináře, že se neoběsí
Je zvykem nadávat na Českou televizi. I já sleduji její zpravodajství přes internet a někdy je to opravdu trochu divné. Když se však seznámíte s normami, jež musí televize dodržovat, pochopíte, že dělají v příšerných podmínkách naprosté maximum, které smějí.
Obdivuji profesionalitu televizních moderátorů — namátkou Borek, Veselovský, Takáč, Moravec a nejvíc Světlana Witowská. Jednak pro jejich mimořádný rozhled, vzdělání, pohotovost a profesionalitu. A za druhé proto, že musí někdy poslouchat od svých klientů z naší politiky takové kydy a lži, že se to nedá vydržet. Ale oni vydrží.
Mnoho kydů...
Přestože tito lidé jsou naprosto profesionální a skvělí, dlouhá léta jsem nechápal, proč nechávají politiky lhát a vykládat nesmysly. Já když jsem u léčitele, tak prostě řeknu „tachyony nejsou“ a na tabletu mu to ukážu na internetu. A tihle novináři — o dvě až tři třídy lepší novináři než já — jako by neuměli utnout nevypnutelně blábolícího Okamuru nebo nestoudně lhoucího Babiše.
Chápal jsem to dlouhá léta jako profesní selhání, teď jsem si pročetl kodex České televize a prohlašuji s plnou zodpovědností: Kdybych jej měl dodržovat, tak se buď oběsím, nebo změním profesi. Ty normy jsou úplně nesmyslné, já vybral tu (možná) nejblbější. „Česká televize se řídí Kodexem ČT a preambulí: Prvořadým úkolem České televize je zprostředkovávat informace ve zpravodajských a aktuálních publicistických pořadech. Ve zpravodajství a aktuální publicistice Česká televize dbá na přesnost a nestrannost.“
A teď pointa: „6.2 Naplňování čl. 6.1 předpokládá také vysílání diskusí politiků v rámci demokratické soutěže politických stran a hnutí. Časový prostor, který je dán jednotlivým politickým stranám a hnutím, musí být ve svém celku vyvážený.“ Je to pravé. Kodex je z roku 2003. Pachatelem je Poslanecká sněmovna PČR.
A je to úplný nesmysl, protože čas zcela zjevně není jednotkou informace. A takhle se vyváženost rozhodně, ale rozhodně zajistit nedá, a přesto to musí kolegové z ČT dělat. Oni prostě mají de facto nařízeno, že musí nechat politiky stejně dlouho žvanit.
Praktická ukázka blbosti
Nechce se mi dělat audionahrávku, v textové podobě funguje model úplně stejně jako v televizní. Je to samozřejmě modelová situace, v realitě je to složitější, ale v podstatě něco takového výše zmíněné nařízení říká. V televizi je debata, moderátorka položí otázku: „Co si myslíte o stavu tištěných médií v ČR?“ a mluví první politik (třeba pan Fiala třeba dvacet sekund) a něco řekne. „Myslím špatný, protože některé klíčové tituly vlastní politici, média ztrácejí nezávislost a já mám vážné obavy, zda klasický tisk s jeho důležitou rolí v demokratické společnosti internetové servery nenahradí.“ To je jedna vyargumentovaná myšlenka, jedna informace a má 211 znaků.
Andrej Babiš odpoví: „Nasrat jako. Žádný dotace jsem nebral. Na dluhopisech jsem nekrad’. Nebyl jsem agent StB. Je to všechno účelovka. Zaměstnal jsem 800 000 lidí. Zvedl jsem příjmy do státní kasy o 3000 miliard. Mám rád surikaty.“ To je jeden informační šum a sedm výroků, z toho jeden pravdivý. A má to 208 znaků.
Ale moderátorka mu nesmí po „nasrat jako!“ skočit do řeči a říct: „Nenasrat, co ta média,“ ale musí počkat, až se pan premiér v demisi vylže alespoň takovou dobu, jako mluvil jeho předřečník. Protože tak praví Kodex. A musí počítat s tím, že jí ta tři písmena, co řekl Fiala navíc, vyčtou všechny Rady této země, a stranický tisk Mf Dnes nejvíc. S tím, že Česká televize nadržuje Fialovi.
Kolegové, obdivuji vás!
Práce novináře ve veřejnoprávní televizi je neuvěřitelně omezena a de facto neustále znemožňována celým systémem úplně nesmyslných opatření, zajišťujících formální vyváženost, co se dá spočítat, a vůbec nepočítají s tím, že důležitá je obsahová, informační vyváženost. Ne že je vyváženo, jak kdo smí dlouho žvanit.
To, co vidíme ve zpravodajství ČT, je výsledek obrovského úsilí televizních novinářů, kteří na to, jak mají svázané ruce, odvádějí obdivuhodnou práci. A nestydím se napsat, že je za to obdivuji, protože já sám bych to nezvládl.
