Vypadalo to jako soupeření malých kluků o to, kdo dočurá výš. Zeman ale tvoří nové ústavní zvyklosti
V nově jmenované vládě není sociální demokrat Miroslav Poche. Prezident Miloš Zeman jej odmítl jmenovat šéfem Černínského paláce a řízením ministerstva zahraničních věcí dočasně pověřil šéfa ČSSD Jana Hamáčka. Vše proběhlo poměrně hladce a nikdo se nezmohl na odpor. Zeman si tak názorně otestoval, že proti němu stojí slabé loutky, se kterými si může i do budoucna dělat, co chce.
Celá věc se přitom na začátku jevila maximálně jako poťouchlé soupeření malých kluků, kdo dočurá výše. Od samého začátku bylo totiž jasné, že pokud lídři vládních stran zaujmou jasný a zásadní postoj, bude to muset prezident respektovat, vyhovět jim a navrženého Pocheho jmenovat ministrem. Ale nestalo se a stačilo k tomu málo.
Zeman pohrozil zhoršením vztahů s Babišem a premiér se rozklepal a zařadil zpátečku. Nad vším si umyl ruce a nechal v celé záležitosti vykoupat Hamáčka, aby si to prý vyřídil se Zemanem sám. Hamáček pak v horečném třesu po ministerské židli raději hodil Pocheho přes palubu, bez ráznějšího protestu kapituloval a k tomu ještě dočasně Pocheho resort sám převzal.
Co říká Ústava
Je jasné, že výsledek této frašky je silně ovlivněn vztahy v trojúhelníku Zeman – Babiš – Hamáček, ale i vztahy mezi jednotlivými sociálními demokraty a se svým zrnkem do mlýna nepochybně přispěchali i komunisté. Co za vším vězí (a čím je to vykoupeno), vědí asi jen zúčastnění aktéři, ale na venkovního pozorovatele to působí dosti diletantsky.
Pro jistotu si zopakujme, co k tomu říká Ústava. Její článek 68 zní, že „předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů“. Nikde není ani slovo o tom, že by prezident někoho mohl odmítnout, kádrovat či nejmenovat. Prezident má prostě jmenovat a tečka. Ústava ani neřeší, kolik času má prezident na jmenování členů vlády mít, ale dle ústavních zvyklostí se předpokládá, že tak učiní bez většího odkladu.
Babiš jako slabý politik
Miloš Zeman – a již to několikrát zopakoval – považuje ústavní zvyklosti za idiotské a tvoří si vlastní. Miroslava Pocheho nejmenoval, ačkoliv měl. Stalo se tak, když zjistil, že proti sobě nemá rovnocenného soupeře, který by mu názorně vymezil prostor.
Touto osobou měl být premiér Andrej Babiš, který zde ukázal, že je ve skutečnosti mimořádně slabý a neschopný politik. Zeman to již postřehl a svého rostoucího vlivu i vykolíkovaného prostoru v budoucnu určitě využije. Absurdnost celé situace podtrhuje skutečnost, že dle Ústavy není prezident z výkonu své funkce zodpovědný a veškerou odpovědnost za jeho kroky přebírá vláda. Právě ta vláda, jejíž ministry hradní pán kádruje.
Sobotka teď vypadá jako silný politik
Celé vládní divadlo obnažilo ještě jednu skutečnost, a to tu, že Jan Hamáček je mimořádně slabým předsedou ČSSD. Pro zisk vládních křesel pro sebe a pár svých spolustraníků hodil přes palubu všechny své prvotní výhrady a podmínky. Doslova vyklidil pole a stáhl kalhoty ještě před brodem. Místo aby kvůli Pochemu například pohrozil rozpadem koalice a hlasováním proti její důvěře, mávnul nad vším rukou. Nebo měl alespoň oddálit vznik vlády, dokud se vše nevyjasní, a postavit tak pod tlak premiéra Babiše. Ale Hamáček neudělal nic.
Nevím, nevím, ale tohle asi řada členů a voličů ČSSD nechtěla vidět a straně to na podzim ve volbách spočítá. A ještě jedna poznámka na závěr s nádechem jistého úšklebku. Mnozí autoři a komentátoři (a poctivě přiznávám, že včetně mě) se ještě před časem vysmívali a obouvali do expředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky, ale ve světle toho, co předvádí jeho nástupce, se Sobotka jevil jako poměrně zásadový, protřelý a především zkušený politik.
