Summit EU o migraci: Bla, bla, bla… O číslech se lže a centra pro uprchlíky v Africe nechtějí
V pátek ráno se údajně nad zamračenou Evropou rozjasnilo. Zhruba 9 hodin trvala složitá jednání politiků o migraci na summitu EU v Bruselu. A najednou všichni tvrdí, že teď už to bude lepší, že se našla shoda. Všichni prý vyhráli. Věřit tomu ale nemusíme, a dokonce ani nemáme. Jsou to zatím všechno pouze zbožná přání. Dlouholetý a vážný problém ve skutečnosti jeden summit vyřešit nemůže.
Například premiéři (včetně Andreje Babiše) a prezidenti zemí Evropské unie zcela vážně tvrdí, že pro migranty mají být zřízena střediska na severoafrickém pobřeží. Některé africké státy, konkrétně Alžírsko, Tunisko a Libye, už ale odmítly, že by měly o podobná zařízení na svém území zájem. Netváří se na to ani Egypt a Maroko. Navíc v Libyi je situace nestabilní, na mnoha místech se opakovaně bojuje a různá místa ovládají ozbrojené frakce. S kým se tam bude jednat? A kde vlastně končí peníze (i z České republiky) určené pro Libyi, aby pomáhaly řešit migraci? Může to někdo nějak zdokumentovat a věrohodně zjistit? Těžko.
Vůdci EU se také holedbají tím, že ekonomické migranty budeme neprodleně vracet. A kam je budeme vracet? S některými zeměmi (Tunisko, Alžírsko, Maroko) sice některé evropské státy mají smlouvy o deportaci ekonomických migrantů, jenže ty nejsou naplňovány. Se Sýrií, Irákem či Afghánistánem to funguje také na minimální bázi. Zpátky se proto vrací málo uprchlíků, přestože někteří azyl nikdy nedostanou.
Jak to pak dopadá, jsme viděli 19. prosince 2016 v Berlíně. Tuniský imigrant, který měl být deportován, což se ale kvůli neschopnosti a neochotě německých a tuniských úřadů nestalo, zavraždil pomocí kamionu 12 lidí, mezi nimi i Češku Naďu Čižmár. Ať to zkusí Angela Merkelová vysvětlit manželovi a malému synovi, kteří „zůstali“ po paní Nadě. Podobný případ je z dubna 2017 ze švédského Stockholmu, tam také zabíjel „nevrácený“ azylant. Několik jich bylo ve Francii.
Dalším vítězstvím summitu má být, že na území těch států EU, které se na tom chtějí podílet, vzniknou záchytná centra pro migranty a pak budou uprchlíci přesídleni i do jiných zemí. Na tom trvala Itálie. V textu se praví, že na území EU zachránění migranti se mají v souladu s mezinárodním právem „na základě sdíleného úsilí“ přesunout do středisek „pod kontrolou“, které jsou ustaveny na dobrovolném základě členskými státy. Takže kvóty budou, ale jen dobrovolné. Česka a dalších zemí se netýkají. Hurá! Jak se ale bude skutečně řešit migrace? Na to pořád odpovědi nemáme.
Kdekdo v současnosti poukazuje na klesající čísla, že vlastně to už není takový problém. S čísly ale politici a neziskové organizace manipulují podle vlastní potřeby. Na migraci je totiž nutné se dívat ne podle jednoho týdne či měsíce, ale dlouhodobě. A z tohoto pohledu je to problém gigantických rozměrů. Za posledních 10 let (2007 až 2017) požádalo v Evropské unii o azyl téměř 6 milionů lidí. Kolik z nich představuje bezpečnostní problém? To nikdo neví, ale tajné služby hovoří minimálně o desítkách tisíc. Nebo je jich víc? Jak se to řeší? Jaký nápad mají v tomto směru politici, kteří se teď sešli v Bruselu?
Jen pro ilustraci. Zde je počet žádostí o azyl v zemích EU v posledních letech. Údaje oficiálně vydal Eurostat, statistický úřad Evropské unie: rok 2013 – 431 100 žádostí; rok 2014 – 627 000; rok 2015 – 1 322 800; rok 2016 – 1 260 900; rok 2017 – 704 600. Co to znamená? Problém není vyřešen a problém není ani dlouhodobě řešen. Hasí se pouze největší požáry.
Lže se v případě těchto čísel také o další věci. Po udělení azylu následuje takzvané slučování rodin. Jeden udělený azyl může ve skutečnosti představovat dvě, tři či čtyři osoby. Je potřeba to počítat dohromady.
Problém migrace je dlouhodobý a bude postihovat Evropu i v budoucnosti. To, co dělají evropští politici, jak jsme to viděli i v posledních hodinách, jsou pouze malá a dílčí opatření. Ve skutečnosti se musí změnit celá přijímací imigrační politika a musí se postupovat přísně selektivně při přijímání nových obyvatel. V masách migrantů jsou totiž exportováni do Evropy i lidé, kteří sem vůbec nepatří. Například islamisté či teroristé. Ani poslední summit EU to nedokáže eliminovat.
