Karel Steigerwald: Babiši, omluvte se. Kritické hlasy nejsou kecy!
Babiš cuknul, o ministerstvo spravedlnosti si Zemanovi neřekne. Nikoliv ale proto, že by se v něm probudil vkus a že by chápal, jak nepřijatelné a pro republiku škodlivé by bylo, aby trestně stíhaný premiér byl současně i ministrem spravedlnosti. Cuknul, protože nechce poslouchat „ty kecy“, jak se vyjádřil. Čili problém Babiš trvá nezměněn. Obavy a zděšení lidí, že v jedné členské zemi EU bude trestně stíhaný předseda vlády současně i ministrem spravedlnosti, považuje Babiš za „ty kecy“. Jde dál v duchu „žvanírny“, za kterou považuje parlament.
Nedivte se tomu. V době, kdy trénoval na nynější politickou dráhu v prostředí exkluzivních komunistů, v prostředí estébáků, v prostředí elitní komunistické rodiny, kde se formulovaly jeho názory na věci veřejné, by takové problémy, jaké má dnes, nemohly vůbec existovat. Problémy by měli naopak jeho kritici. Dali by je do vězení a bylo by. Babiš je ale stále ještě premiérem demokratické země, vězení hrozí jemu, ne jeho kritikům, a měl by se občanům omluvit.
Text jsem mu připravil:
„Vážení spoluobčané, kolegové politici, novináři a novinářky, omlouvám se vám všem za to, že jsem vaše kritické hlasy k mému návrhu, abych byl i ministrem spravedlnosti, označil za kecy. Řekl jsem to unáhleně a z obavy, jak asi mé trestní stíhání dopadne. Proto jsem na ně chtěl jako ministr spravedlnosti dohlédnout. Slibuji vám, vážení spoluobčané, že od jakýchkoliv dalších pokusů, které by mohly vyvolávat dojem, že chci své stíhání mocensky ovlivnit, upustím. I já si přeji, aby můj proces byl spravedlivý a prost mocenských tlaků.“
Taková omluva by Babišovi, je-li to vůbec možné, alespoň v dimenzi miligramů pomohla. Nevím ovšem, proč mu to vlastně radím zrovna já.
