Kritika Trumpa přechází v patologickou nenávist, která je popřením demokratické diskuse
Americký prezident Donald Trump přijíždí do Evropy na summit NATO, pak navštíví Velkou Británii a nakonec se setká na summitu v Helsinkách se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. V Británii se proti Trumpovi chystají masové demonstrace a média o něm chrlí jeden kritický komentář za druhým. Přitom kritika, která se na něj od části veřejnosti valí, přerůstá v nenávist, která má s politikou už málo společného.
I jedna z hvězd letošního filmového festivalu v Karlových Varech, americký herec a režisér Tim Robbins na západě Čech jednoznačně tvrdil, že Donald Trump je podvodník. Zdůvodnění Robbinse, proč je vlastně americký prezident podvodníkem, bylo ploché jako rozlehlé americké nížiny. Prostě to prý tak je a on, umělec, na to musí upozorňovat. Budiž, i nesmyslný názor bez dostatečných argumentů je názor. Pak ale diskuse o Trumpovi kulhá na obě nohy.
Trumpova mluvčí Sarah Sanders pak byla nedávno vyhozena z restaurace ve Virginii jen proto, že pro prezidenta pracuje.
Donald Trump přitom Američany a svět nijak nepřekvapil. To, co dělá v případě obchodu, migrace, vztahu k Rusku, Číně, Severní Koreji či Íránu, oznámil již v letech 2015 a 2016 v předvolební kampani. Jeden velký rozdíl od ostatních politiků ale u něj najdeme. To, co slíbil, také dělá. Místo aby byl za konzistentní postoje chválen, je haněn.
Obrovskou bouři například v posledních týdnech vyvolal jeho postoj k imigrantům, kteří porušují platné americké zákony. Podle nich má být zadržen každý, kdo vstoupí na území Spojených států ilegálně. Často se u toho stává, že tito lidí schválně nemají jakékoli doklady, aby bylo vyjednávání o deportaci do jejich domovských zemí složitější, ne-li nemožné. Zákon také nařizuje, že děti těchto imigrantů nesmí být se svými rodiči ve vězení. Takže jsou od matek a otců odděleny.
Což je na první pohled logické, ale aktivisté křičí, že děti mají být u rodičů. Ve vězení? Na Trumpa se přesto snesla kritika, že nechal takto v poslední době nuceně rozdělit tisíce rodin. Jenže současný americký prezident zákon nevymyslel, ten byl přijatý před jeho nástupem do funkce. On ho jen uplatnil v praxi. Otázka zní: Mají se zákony dodržovat, nebo obcházet? Lze donekonečna tolerovat ilegální migraci? Navíc v tomto případě většinou ekonomickou.
Koho by ale zajímaly nějaké zákony, když Trump je pro mnohé problémem ze samé podstaty. Antitrumpismus se jako mor rozšířil v mnoha zemích světa a štěpí i USA. V mnohém to připomíná nenávist, kterou vidíme při šíření antiamerikanismu v Evropě či antisemitismu v islámských zemích. Nepřítel a terč byl vybrán a musí být zničen.
V případě Trumpa to ale nebude tak jednoduché, jak si to jeho odpůrci představují. Přestože česká média převážně citují a přebírají reakce lidí, kteří jsou proti prezidentovi, ve skutečnosti je v Americe situace jiná. Trump má ve své vlasti daleko více příznivců, než by se z médií a sociálních sítí mohlo zdát. Pokud se rozhodne opět kandidovat, nebude bez šancí. A to i přesto, že jej kritizuje i část jeho Republikánské strany.
Donald Trump dělá většinou to, co říkal a říká. Někdo s ním souhlasí, někdo jej za to nenávidí. Na různých názorech a jejich tříbení je ale založena západní svoboda a demokracie. Nekonečná nenávist k Trumpovi, která někdy přechází v nejrůznější excesy (vyhazování lidí z restaurací za jejich názory), je ale popřením svobodné diskuse.
Autor je senátorem za ODS a starostou městské části Plzeň-Slovany
