Konec sametu: Důvěra Babišově vládě ukončila polistopadové uspořádání Česka
Nová vláda Andreje Babiše je mezníkem v polistopadovém vývoji Česka. Čtvrtstoletí ideových střetů propříště nahradí čistý pragmatismus střižený dle korporátního mustru.
Když se žactvo na školách učí o historii, kantoři si občas práci zjednodušují tím, že ke každé epoše přiřadí určité konkrétní datum, kdy skončila a byla nahrazena novým pořádkem. Děcka se tak dozvědí, že starověk skončil čtvrtého září roku 476, kdy germánský loupežník Odoaker donutil k abdikaci císaře Romula Augusta, nebo že středověk definitivně odešel ze scény u Azincourtu, kde prostí angličtí lučištníci zmasakrovali nafoukanou francouzskou lenní šlechtu, zakutou v drahém brnění.
Je to samozřejmě obří zjednodušení, ale půjčme si ho. Je totiž dost dobře možné, že za dvacet let se budou školáci učit o tom, že polistpadové uspořádání České republiky natáhlo bačkory jednu letní červencovou noc roku 2018.
Političtí profesionálové, politologičtí teoretici i někteří novináři si mohou stěžovat, ale trend je zřejmý: přehledné dělení na hayekovskou pravici a keynesiánskou levici, jak ho v této zemi v devadesátých letech ustanovil tandem Miloš Zeman a Václav Klaus, je pryč. Piráti, Babiš a okamurovci, strany na tradiční pravolevé škále obtížně zařaditelné, dostaly v posledních volbách dva a půl milionu hlasů, jedenapůlkrát více než zavedené partaje.
Voliče napravo už dávno znechutila neschopnost ODS nalézt „nového Klause“, někoho, kdo by pravicový příběh o fiskálním konzervatismu a zodpovědnosti za vlastní život převyprávěl formou atraktivní pro jednadvacáté století. Voliče nalevo odradila soustavná snaha sobotkovského křídla ČSSD prodávat jim narativy nové evropské levice, které u českých, společensky a kulturně konzervativních levicových voličů nemohly nikdy uspět.
Populisté s Andrejem Babišem v čele z této situace těžili. Nabídli voličům buď story o odpolitizované politice, kdy lze stát řídit jako korporátní entitu, nebo znovu provětrali český nacionalismus. Babiš, muž vybavený unikátním souběhem mediálního a finančního vlivu, z toho logicky vytřískal nejvíc. Plody toho pohybu vidíme nyní. Jsme v situaci, kdy se dvacet devět let po revoluci bude nová vláda, vedená druhým nejbohatším mužem v zemi, opírat o hlasy komunistů.
Soudruzi, kteří by měli dle vlastního učení miliardáře znárodnit a poslat na nucené práce do dolů, s ním ještě rádi spolupracují. Z ničeho není tak vidět rozpad ideologií jako z momentu, když se ve středu odpoledne jeden z nejtvrdších stalinistů současné KSČM ve sněmovně angažoval za Babišovu vládu. Bylo by zajímavé vidět, jak by se na to, že se jeho syn politicky paktuje s boháčem, tvářil Grebeníček starší. Jedno je jisté: samet skončil. Teď se pojede podle nových not. Not, kde už ideje nemají místo a byly nahrazeny naprosto bezskrupulózním pragmatismem.
