Malostranské divadlo: Kdo zazářil a kdo nudil v komedii o důvěře
Divadlo parlament včera divákům z celé republiky nabídlo světovou premiéru inscenace „Agent s důvěrou“. Do hořké komedie obsadil režisér Vondráček herce z hned devíti špičkových souborů a nezůstalo jen u domácí produkce. Původně slovenský soubor Králíci z Bratislavy doplnila skupina ochotníků Denní Okamůra, která se proslavila úspěšným začleněním (chcete-li inkluzí) herců s mentálním postižením.
O zahájení se postarala ostřílená superstar hradního ansámblu Miloš Zeman. Ještě před jeho příchodem ale za zvuku fanfár překvapil část diváků povedeným entrée kníže Karel. Bývalý režisér dnes nejskromnějšího souboru sedmi statečných si vyslechl nečekaný aplaus, po němž se však na zbytek představení uklidil do kostymérny a radši už nevystupoval.
S vůbec nejdelším vystoupením přišla hlavní hvězda Králíků z Bratislavy. Andrej Babiš pověstný schopností adaptovat se na jakoukoli roli a scénář, jaký dostane, nicméně kromě výdrže ničím zrovna neuchvátil a obecenstvo postupem času spíše nudil. A možná je taky škoda, že nenechal vyniknout i další talenty ze svého souboru. V divadle jich bylo přítomných téměř osmdesát, až do hlubokého večera se však nikdo z nich neodvážil vylézt na jeviště. Až si natěšený divák říkal, jestli nejde jen o najaté komparzisty.
Za průkopníky japonského umění v Čechách z Denní Okamůry se předvedl hlavně režisér Tomio. Procítěnými replikami hranými s heroickou dikcí si řekl o větší pozornost, bylo na něm ale až moc znát, že se je učí nazpaměť a doslova. Hodně emocí, málo kreativity, u Spáčilové nejlíp za čtyřicet.
Za Rudé veterány, soubor se 70letou tradicí, jehož členové se učili v moskevském Vachtangovově divadle, vystoupil dlouhá léta málo viditelný Miroslav Grebeníček. Jak to bývá u Rudých ve zvyku, neslo se jeho vystoupení v retro stylu, který už se divákům po letech může zajídat. Zvlášť když se část z nich po čtyřicet let života na nic jiného nedívala.
To pravé drama ale přišlo až před půlnocí. Staří mazáci uchvátili scénu, za zmínku stojí Stanjurův hamletovsky soustředěný, leč chladný výkřik na jednoho z Králíkovců: „Jste ubožák!“ Konzervativec chrání ženu, diváci slzí. A konečně klasika, po vzoru Šimka se Sobotou vystupující nerozlučné duo Kalousek – Babiš: „Nejste chlap!“ – „Ožralo! Zloději! Nebudeš mluvit o mých dětech!“
V samém závěru mrazilo v zádech z mimořádně intenzivní scény Králíků z Bratislavy, Rudých veteránů a Oranžových růží. 105 herců jako jeden muž na povel režiséra Andreje zvedlo ruce. Výkřiky „pro návrh!“ sice nakonec nezněly zas tak upřímně, i ty největší hvězdy byly po dlouhých hodinách unavené. I tak nám horní scéna parlamentu opět nabídla nevšední zážitek protknutý cimrmanovskými prvky (Okamurovo „Teď tady byl (Hamáček)!“), za který se česká divadelní scéna nemusí stydět ani na mezinárodním poli.
