Jiří X. Doležal: Šneci a konec civilizace
O vážných věcech se musí psát srandovně. Takže když si myslím, že tahle civilizace končí a není pomoci, musím takový sloupek začít vtipem, jinak upadnu do deprese. Proto si, prosím, milí čtenáři, uvědomte, že blížící se neodvratný konec naší civilizace je nejlépe viditelný na šnecích.
Redakce prosí čtenáře o pomoc. Náš kolega JXD při psaní článku o perpetuu mobile neunesl informaci, že výrobce perpetua dostal půlmilionovou dotaci z evropských fondů na projekt mezinárodně právní ochrany průmyslového vlastnictví perpetua. Článek již vyšel, ale stav JXD se nezlepšil. Na porady chodí, články na online odevzdává, na reportáže jezdí a píše je.
V soukromí ale přestal vycházet mezi lidi a nakoupil si dvacet šneků, které pozoruje, fotografuje, natáčí a zveřejňuje na Facebooku. Následně se jeho stav ještě zhoršil. Když zjistil, že Ministerstvo průmyslu a obchodu zaplatilo za umístění reklamy na perpetuum mobile na informační web ministerstva mpo-efekt.cz šarlatánovi devět set korun z peněz daňových poplatníků, nakoupil další dvacítku šneků a už zásadně nechodí ven.
Garsonku opouští jen pracovně. A tvrdí, že když potká neznámého člověka na ulici, tak vždy zvažuje, zda onen jedinec pije moč, nebo čerpá dotace na perpetuum mobile. Proto se už začali šneci promítat do jeho tvorby a sestavil na základě studia šneků kognitivní test. Prosím, nečtěte dál, vyhodnoťte test a zapište si výsledek někam na papírek. Snad se JXD uleví.
Kde je pravda?
A nyní už vážně, už si nedělám legraci. Pokud jste vyplnili test, vězte, že jsem ho zkoušel na několika pokusných osobách, svých kamarádech. Správně odpověděl jeden, povoláním psychiatr. Vysvětlil, že je specialista na magory, ne na plže, a že když jsem takovej magor, že studuju šneky, tak se mám jít zeptat nějakého šnekologa.
To byla vzhledem k současnému vědeckému poznání jediná správná odpověď, kterou může na otázku odpovědět laik. Druhá skupina rozdělila plže na šneky (s ulitou) a slimáky (bez ulity). Takže výsledek zněl 1,4 x ostatní. Třetí skupina pak rozdělila plže dokonce do tří skupin. Slimáci – 1,4. Šneci s kulovitou ulitou – 2,7. A šneci s protáhlou ulitou. A jak je to ve skutečnosti? Šneci nejsou, čím se zdají být.
Moje testované osoby – a možná i vy – jste podlehli kognitivnímu zkreslení, kterému se říká heuristika reprezentativnosti. Čím více se daná událost/objekt/osoba podobá prototypu dané kategorie, tím větší je pravděpodobnost, že do ní patří. Takhle funguje lidská psychika už od neandrtálců. Ale najednou přišla doba, kdy už to nejde ani u šneků.
Od roku 2005 se přestali kvůli výzkumům v genetice plži dělit podle linnéovského principu (především podle toho, jak vypadají), teď se dělí podle toho, jak jsou geneticky příbuzní. Takže nyní díky genetikům víme, že všichni jedinci na obrázcích jsou Clade eupulmonata. Ovšem všichni až na jednoho jsou více příbuzní ještě o dvě další „kolena“ systematické hierarchie příbuznosti.
Jsou Clade stylommatophora a Informal group sigmurethra. Jediný nepříbuzný pak je slimák Veronicella sloanii – ten, co leze na videu. Patří do Clade systellommatophora. Takže ten druhý slimák v naší galerii (Limex) je víc příbuzný šnekům s ulitou než druhému slimákovi. Správná odpověď testu zní: 4 x všichni ostatní. Šneci nejsou, čím se zdají být, věci nejsou tím, na co vypadají, a v postmoderní společnosti platí, že když něco vypadá a kejhá jako kachna, tak to nejspíš nebude kachna. A s tím člověk neumí žít.
Člověk v nejistotě šílí
Pro lidskou psychiku je zcela nesnesitelná nejistota. Člověk potřebuje mít pocit kognitivní uzavřenosti, pocit, že rozumí světu. Když v (z dnešního hlediska neetických) psychologických experimentech zkoumali, co dělá nejistota s člověkem, došli k pozoruhodnému závěru. Pokud necháte slabého jedince v situaci, kdy o každé jeho aktivitě rozhoduje náhoda, tak se za tři dny zblázní.
Probudí se a chce jít na WC. Vědec hodí mincí, když padne orel, jde pokusná osoba na WC, když padne panna, nesmí jít na WC. To se opakuje se snídaní, obědem, večeří... Ti psychicky nejsilnější se při podobných experimentech zhroutí za týden. Tak vysokou míru neurčitosti – informační entropie – totiž člověk neunese. Přesto je postmoderní společnost vysoce entropická, očekávatelnost se odtrhla od pravděpodobnosti a my jsme ztratili orientaci.
Sexuální preference a mimozemšťané
Entropie informace určuje míru neurčitosti informace. Nulovou informační entropii – absolutní jistotu – má například smrt a perpetuum mobile. Smrt jistě nastane, perpetuum jistě nenastane. Skoro všechny ostatní jevy mají vyšší neurčitost, ale donedávna nebyla informační entropie společnosti ještě nesnesitelná. Nyní je k nepřežití.
Ukážeme si to na homosexualitě. Když jsem ve svých dvaceti letech šel po Václaváku a určil namátkou neznámého muže, měla entropie informace „ten pán je na ženy“ hodnotu 0,04. Protože homosexuálů byla čtyři procenta. Dnes má stejný výrok ve stejné situaci entropii 0,2 procenta – to jest pětkrát vyšší míru neurčitosti než před třiceti lety. Podle „A Harris Poll survey of Americans’ acceptance of LGBTQ people“ se dnes s homosexualitou identifikuje ve věkové skupině 18–34 let dvacet procent lidí.
Ještě horší je to se sukní. Když mi bylo dvacet, byla na dálku viděná osoba, na které bylo poznat jen to, že má sukni, ženská. Entropie výroku 0. Dnes je bytost v sukni buď ženská, nebo transsexuál, nebo transvestita, nebo trendy hipster (protože nové trendy módy zavádějí sukně pro muže), nebo Marie Feryna. Sociokulturně máme naprogramované očekávání, že bytost v sukni je ženská, ale toto očekávání se odtrhlo od pravděpodobnosti. V některých místech – třeba ve squatu Klinika – už platí, že bytost v sukni už spíš nebude ženská, ale Feryna. A úplně nejvíc je to vidět na mimozemšťanech.
Marťané a šílenství
Stran E.T. se bohužel ukazuje, že pravdivá informace je už (v některých oblastech až řádově) méně pravděpodobná než nepravdivá informace. Realita o mimozemšťanech je neúprosná. Nemáme jediný legitimní důvod předpokládat, že nejsou, a je mnohem a mnohem pravděpodobnější, že jsou. Galaxií je v pozorovatelném vesmíru jeden až dva bilióny. Vyjádřeno číselně 10 na dvanáctou až 2 × 10 na dvanáctou galaxií.
Počet hvězd v nich činí asi 10 na dvaadvacátou, tedy deset tisíc triliónů hvězd. Jak vypadá takové číslo? Otřesně: 10 000 000 000 000 000 000 000. Tolik je ve vesmíru hvězd. A u většiny parkuje pár planet, na kterých může být život. Takže těžko předpokládat, že by Bůh či samoorganizace hmoty vytvořily život jen u nás na Zemi.
Ovšem ti mimozemšťané jsou tak daleko, že o nich nevíme, a neexistuje žádný důkaz, že bychom se s nimi kdykoliv setkali. A taky asi hned tak nesetkáme, protože jsou daleko. Pokud však zadáte do Googlu frázi „mimozemšťané na zemi“, vyjede vám výše uvedená pravdivá informace na čtvrté stránce vyhledávače jako druhý odkaz. První tři stránky vyhledaných odkazů jsou o tom, jací mimozemšťané jsou, jak vypadají a jak unášejí lidi.
Na padesát nesmyslných teorií připadá jedna pravda, takže se v oblasti mimozemšťanů pravda stala menšinovou myšlenkou. Proto zažíváme explozi iracionality, proto lidé pijí moč, proto je prezidentem Zeman, premiérem Bureš a do parlamentu se dostala SPD díky statečnému boji proti imigrantům, kteří tu nejsou. A v takové realitě nemůže citlivější a inteligentnější člověk udržet duševní zdraví. Takže mě omluvte, jdu pozorovat šneky.
