Veronika Bednářová: Kauza Antonín Kratochvíl je hon na čarodějnice. Je to konec #MeToo
Znám válečného reportéra Antonína Kratochvíla dobře a dlouho, 17 let. Vážím si ho pracovně i osobně, pracovat s ním byl vždycky zážitek, ať už v Americe, nebo v Brně. Rozhodně ne náhodou jsem ho před dvěma lety poprosila, aby se stal kmotrem mé audioknihy Má americká krása.
Teď čelí nařčení ze sexuálního obtěžování, a stal se tak prvním Čechem zataženým do kauzy #MeToo. Na základě výpovědí dvou bývalých kolegyň, které popsaly jeho nevhodné chování před mnoha lety, vyloučili slavného fotografa z agentury Sedm, již spoluzakládal. Vymazali ho z webových stránek a zrušili jeho profil.
Jeho kauza o údajném sexuálním obtěžování je bohužel další důkaz, jak se hnutí #MeToo pomalu, ale jistě změnilo ve vrtěti psem, které důležitý, legitimní boj proti psychickému i fyzickému sexuálnímu násilí na ženách (nebo jakýchkoli jiných lidech) odsuzuje do propadliště dějin.
#MeToo samo sebe umenšuje právě těmihle — médii podporovanými — výjevy o údajném sexuálním obtěžování v luxusním západním světě, jež se stalo kdysi. Kratochvílův „případ“ mi připomíná americkou akademičku, která údajně obvinila už zesnulého nositele Nobelovy ceny a muže přeživšího holocaust Eliho Wiesela, že jí v roce 1989 sáhl na zadek při skupinovém fotografování.
Skutečné násilí se bude bagatelizovat
Smutné na tom je, že skutečné násilí na ženách a mužích se tak, když to takhle půjde dál, bude jenom bagatelizovat, zesměšňovat a házet do jednoho pytle.
Nebezpečné, perverzní chování přece vypadá úplně jinak, než že někomu sáhnete na zadek: je neviditelné, děje se za zavřenými dveřmi, a hlavně z pozice síly. Vůbec není snadné ho rozklíčovat. Mocenské parametry útoků jsou na celé věci obvykle zásadní, proto se o těch zkušenostech obětem #MeToo tak špatně mluví, proto jsou ty případy (zneužívaných dětí, například) tak komplikované a těžko postižitelné. Je ale na nás, aby se tyhle věci „zametené pod koberec“ vyšetřovaly stejně jako jakákoli jiná kriminální kauza.
Příživnice
Právě proto bylo hnutí #MeToo, jež vypuklo loni, tak zásadní: jenže tyhle zásadní tóny v debatě o hranicích mezi muži a ženami ve veřejném prostoru vůbec nezaznívají. Vidíme kolem sebe jenom hony na čarodějnice à la Antonín Kratochvíl a odkudsi vyhrabané trapné příběhy. #MeToo ale přece není a nemělo být výrazem genderového šílenství. Měla to být platforma pro lidi, kteří zažili trauma a snaží se ho zbavit, ne přiživit na slávě kolegy.
O Antonína Kratochvíla ani tak nejde. Přežil komunisty a pracovně i všechny války světa, tohle je proti tomu brnkačka. Jenže co my ostatní, kteří v tomhle světě vychováváme děti?
