Umělá inteligence pojišťovny najde zloděje a může to být i váš kamarád
Celý život se zajímám o to, jaké neuvěřitelné možnosti nám přinášejí počítače a Internet. Dneska, když už je (často i ze zákona) hodně věcí online a existují minimálně dvě umělé inteligence (Google a Facebook), jsou ty možnosti už dost daleko. Tak daleko, že díky nim přichází člověk na informace, následkem čehož přichází o kamarády.
Ale aby to nevyznělo, že si stěžuju: Já mám radši umělou inteligenci než přirozenou lidskou blbost, chamtivost, sprostotu a zlodějinu. Takže si nestěžuju, že jsem kvůli veřejné přístupnosti dat přišel o kamaráda, se kterým jsem kamarádil víc než čtvrt století. Je lepší mít zkaženej jeden večer, když vám umělá inteligence a propojení databází sdělí, že na vaše jméno krade člověk, kterému čtvrt století důvěřujete, než se kamarádit se sviní a zlodějem, o kterém to nevíte.
Maminka
Vyrostl jsem v péči maminky, které pár hodin před smrtí – po mrtvici, kdy upadla do kómatu – udělali CT. A zjistili, že má v mozku – nahoře, do kůry zasahující – kalcifikovaný útvar velikosti lískového ořechu. „Jak to tam měla dlouho?“ zeptal jsem se lékaře. „Hodně dlouho.“ Takže jsem od té doby šťastný, že jsem jí dosloužil do smrti, i když umírala ve středně těžké demenci, a že umřela doma, a ne v ústavu, kam bohužel ke konci života už neoddiskutovatelně patřila. Protože to, co mi dělala v dětství, nebyla ona, ale kalcifikovaný nádor v mozkové kůře.
Ale jak jsem dosáhl dospělosti a poznání, že mám ze svého dětství těžkou neurózu, začal jsem se léčit. A neurózu si s pomocí lékaře, kterého jsem si našel, protože měl dobrou pověst odborníka a slušného člověka, vyléčil. Deprese ne – to nejde. Takže jsem i nadále musel docházet jednou za čtvrt roku pro antidepresiva. A když za někým takhle chodíte čtvrt století, kecáte, skamarádíte se, začnete spolu chodit do hospody, seznámíte se s jeho rodinou, opakovaně ho pozvete na návštěvu k sobě domů a tak, tak k němu získáte jistou důvěru.
Letos na jaře se začal bortit svět
Výrobce perpetuum mobile dostal evropské dotace na další rozvoj svých technologií. Ministerstvo průmyslu a obchodu platí z našich peněz za to, že jiný podvodník dělá na ministerském serveru tomu komerčně prodávanému podvodu reklamu. Premiér je Bureš a svítí mu Falmr. Prezident republiky pálí trenýrky. Nájemný vrah Kajínek dělá reklamu vymahačské firmě. V Krumlově léčí léčitel částicemi ze Star Treku.
Paní pravomocně odsouzená za tak neetické jednání ke svému manželovi, že to byl trestný čin, učí bezkonfliktní komunikaci (tohle jediné zatím nevyšlo v Reflexu, jinak všechno znáte). A já jsem začal pochybovat úplně o všem. A pak jsem se dozvěděl, že Všeobecná zdravotní pojišťovna vyvinula systém, kde strojově vedená a online (velmi pracně) registrovaným uživatelům dostupná databáze s průměrně inteligentním uživatelem u kompu vám umožní zjistit, který z lékařů si na vaše jméno co nechal proplatit.
Prodavač vzduchu
Různých podvodníků jsem už popsal tolik, že mě nějaký grázl nevyvede z rovnováhy. Ale ani mezi ezoteriky jsem zatím nenašel specialistu zaměřeného na okrádání kamarádů. Zato jsem se u VZP dočetl, že se u jednoho takového mravně deformovaného jedince již čtvrt století léčím.
Pan doktor mi naposledy poskytl psychoterapii v roce 2001. Na serveru VZP jsem se dočetl, že od začátku roku 2013 do poloviny roku 2018 jsem u něj byl na psychoterapii pětasedmdesátkrát. Z toho mi tu terapii, co si na moje jméno nechal zaplatit, neposkytoval tak pětadvacetkrát hodinu a padesátkrát dvě hodiny. Takže mě, vám i zdravotní pojišťovně ukradl peníze za asi 125 hodin psychoterapie, na které jsem u něj dvacet let nebyl. Ne moc – tak patnáct dvacet tisíc ročně.
I poslal jsem svému kamarádovi všech pětasedmdesát účtenek, jak na mě kradl, v elektronické podobě a pro zasmání doplnil dlouhou řadou svého nejoblíbenějšího čínského znaku. Neumím čínsky, ale mám doma Google translator, už se dostal i do Bubenče. Pak začaly chodit žebravé maily, co se mnou je a jestli nechci jít do hospody. Tak jsem to tomu zloději musel napsat česky.
Tak ještě jednou a pomalu
V příloze je pětasedmdesát účtenek za psychoterapii mé osoby, které sis nechal od roku 2013 proplatit od VZP, přestože jsem od Tebe už dvacet let žádnou psychoterapii nekonzumoval. Předepisování prášků (pro které jsem si skutečně k Tobě chodil) u doktora, kam jsem pro ně chodil, když jsi byl na některé ze svých každoročních drahých dovolených, stojí pojišťovnu (tedy mě na mých daních) 36 korun.
Probíhá stejně jako u Tebe – pokecáme, dostanu recept, jdu. U tebe to stojí sedm stovek. Navíc na většině těch „psychoterapií“ u Tebe jsem žádný prášky od Tebe nedostal (to taky VZP eviduje). Přestože se známe dlouho, tak Ti zřejmě nedošlo, že nemám rád zloděje a už vůbec ne, když někdo krade tak blbě, že jsem zároveň u něj na psychoterapii v Praze a zároveň ve Španělsku nebo v Ostravě. A opravdu mě hodně nasere, když někdo krade na moje jméno.
Nenapráskám Tě!
Neudám Tě ani ti nijak nebudu škodit, jsi už na to příliš starý. Jen jsi zmizel z mého života. Moji zdravotní dokumentaci pošli poštou mému novému lékaři. Ví, že už k tobě nechci, neví proč. Veškeré další kontakty a osobní informace o mé osobě, které ti zůstanou, okamžitě skartuj včetně telefonních čísel z mobilů, emailových adres z adresářů v počítači atd. Už nejsi ani můj kamarád, ani můj psychiatr a podle GDPR nemáš nejmenší právo mít o mně jakékoliv osobní údaje.
A podle elementární etiky (dohledej si Googlem, co je etika) nemáš do smrti právo ani vyslovit moje jméno nahlas. Pokud se nesmí posílat zdravotní dokumentace poštou, tak si s tím nedělej hlavu – krást vykazováním neexistující psychoterapie se taky nesmí. Neposeru se z toho, ale už tě nikdy nechci vidět a nechci od tebe dostávat jakákoliv komuniké.
Takže mi nepiš, nevolej, nemluv o mně, a jak to vysvětlíš své manželce a dcerám, které na rozdíl od tebe mám i nadále rád, to jako vysoce etický jedinec jistě zvládneš. Jsi špatný psychiatr. Jsi špatný člověk. Dovol proto závěrečné slovo za naším skoro třicetiletým přátelstvím a za mou skoro třicetiletou důvěru v Tebe jako lékaře i člověka. Je to ten čínský znak, který sis neuměl přeložit ani přes Google translator:
Pokyny pro klienty VZP
Je to úplně jednoduché. V internetovém prohlížeči vyhledáte adresu https://moje.vzp.cz/ – pokud jste klientem VZP. Jak to dělají jiné pojišťovny, mě nezajímá, jsem u VZP. Poté budete muset absolvovat ponižující a dlouhou proceduru, kdy si (opravdu dobře udělaný) bezpečnostní systém serveru ověřuje, zda nejste hacker.
Když nakonec zadáte všechny bezpečnostní kódy, které vám v průběhu procesu přijdou na e-mail a telefon, sdělí vám server povzbuzující informaci: Do týdne vám zašlou poštou do vlastních rukou adresovanou zásilku, kterou vám dají na poště. Po týdnu si ji na poště vyzvednete, v ní je několik kódů, ty opět dlouhou procedurou zadáte a najednou jste ve svém účtu a víte pět let dozadu, kdy si na vás který lékař naúčtoval úkony, které nevykonal, a nechal si je zaplatit.
A pokud máte to štěstí na lidi, jako jsem měl já, a vedete si diář, tak se najednou sice dozvíte, že vás dlouholetý kamarád léta systematicky okrádá, ale že třeba moje praktická lékařka, když si jdu pro léky na žlučník a na hodinu se rozkecám, jak se mi zhoršují bolesti páteře, tak si za to pojišťovně naúčtuje třicet korun. Jako kdyby mi dala ten recept mezi dveřmi.
Takže slušní lidé jsou vzácní, ale opravdu existují – a pro klienty VZP je nyní možné z pohodlí domova a zcela zdarma ověřit, kteří to jsou. A zjistit, zda se náhodou omylem už čtvrt století neléčí u léčitele s lékařským titulem, který krade stejně jako mnou tolikrát popsaní a oblíbení výrobci perpetuum mobile.
