Můžou si za to sami aneb Institucionální rasismus
Slyšel jsem mluvit chytré lidi v rádiu o tom, proč utíkají Židé z Francie. Samozřejmě je ze země neženou Francouzi, respektive takoví Francouzi, kteří uznávají sekulární stát a respektují jinověrce. Z Francie je vyhání novodobý antisemitismus, jejž sem zavlekli a ve velkém pěstují muslimští přistěhovalci. Tedy ti, kdo mají oficiálně okysličit stárnoucí Evropu a vybudovat zde multikulturní ráj.
Židé, kteří ve Francii žijí po několik pokolení, se kvůli jejich agresi nejprve přestěhují ze čtvrti, kde začne dominovat muslimský živel, případně raději opustí Francii úplně. Komu by se také chtělo čekat, až se mu stane něco podobného, co staré Židovce, kterou před časem brutálně napadl a nakonec vyhodil z okna jejího pařížského bytu muslimský soused jen proto, že byla Židovka?
No, a ti chytří lidé v rádiu na dotaz, co říkají emigraci Židů z Francie, odpovídali, že je třeba ji chápat v kontextu izraelsko-arabského konfliktu. Aha, řekl jsem si, takže kdyby ta stará Židovka svému milému muslimskému sousedovi přiznala, že Jeruzalém vlastně není žádné hlavní město Izraele a že ve věci Izraele jde vlastně o nelegální stát, tak jaképak hlavní město, že, možná by ji z okna nevyhodil?
Podobně kdysi také argumentoval socialistický starosta švédského Malmö, jemuž si stěžovali na rostoucí agresi muslimských přistěhovalců místní Židé: „Malmö je proti antisemitismu, stejně tak je proti sionismu.“ A na adresu místních Židů pravil: „Mohli se distancovat od izraelských útoků na civilisty v Gaze, místo toho se rozhodli zorganizovat proizraelskou demonstraci.“ Inu, mohli si švédští Židé ušetřit trochu toho násilí – stačilo se distancovat od své vlasti a podpořit další násilí Palestinců na civilistech v Izraeli.
Jihoafrická republika a pozemková reforma
Z podobného soudku jsou příběhy bílých farmářů v Jihoafrické republice, vážící se k obálce a tématu čísla. Jsou bohatí, vlastní drtivou většinu farem, i když jsou ve své zemi už dávno rasovou menšinou. Takže se přijme nová ústava o vyvlastnění farem – říkejme tomu eufemisticky pozemková reforma – a kdo nám co může. Vše je podle práva. Že bílí farmáři dřou na svých pozemcích desítky generací? Že součástí dohod bývalých prezidentů de Klerka a Mandely byla nedotknutelnost soukromého vlastnictví farmářů? Kde žijete…
Myslíte si, že kvůli tomuto institucionálnímu rasismu přijme OSN nějakou rezoluci? Že Jihoafrickou republiku stihne mezinárodní bojkot, sankce a že Bob Geldof s Bonem Voxem uspořádají světový koncert hvězd na podporu bílých farmářů, případně jejich pozůstalých? Nebuďte naivní. Na to není čas. Ve světových institucích řádí důležitější agenda. Třeba potírání sexuálního obtěžování v rámci kampaně #MeToo. Nebo přijímání protiizraelských rezolucí. Ale především: i bílí farmáři, stejně jako švédští nebo francouzští Židé, se nemohou zříci odpovědnosti za nenávist vůči nim.
Teď jsou přece s úspěchem a penězi na řadě bědní a utlačovaní. A komu se to nelíbí, je samozřejmě xenofob a rasista. Přinejmenším.
O zamýšlené jihoafrické pozemkové reformě a historickém kontextu se více dočtete v novém Reflexu 32.
