Vladimír Pikora: Turecko může odstartovat další globální krizi
Miluju makroekonomii. Má své skoro až fyzikálně přesné zákonitosti, ať je zrovna politický režim jakýkoliv. To, co jsme v posledním týdnu viděli v Turecku, kdy turecká lira dramaticky oslabila, ovšem jako makroekonomie pouze vypadá. Je to v realitě „jen“ politika.
Mnoho lidí si myslí, že to, co nyní pozorujeme v Turecku, je něco podobného, jako se koncem devadesátých let odehrávalo v jihovýchodní Asii. Tehdy se začaly dominově hroutit měny a ekonomiky. Není to tak docela pravda, protože příčiny jsou úplně jiné. Faktem ale je, že důsledky jsou podobné, a to potenciálně větší a možná ovlivňující celou globální ekonomiku.
Takzvaná asijská chřipka byla vyvolaná velkým dluhem v kombinaci s pevným kurzem jihoasijských měn. Dnes může za pád turecké ekonomiky politika. Stejný důsledek je ale v tom, že v obou případech se krize projevila v odlivu kapitálu.
Úplně konkrétně za současnou situací v Turecku stojí roztržka s USA. Spojené státy uvalily na Turecko sankce a Turecko zase recipročně zvýšilo cla na americké zboží. A to ne málo. Například pro osobní auta dosahuje clo až 120 %. Sankce jsou pak jen důsledkem dlouhodobých neshod.
Žábou na prameni jsou rozdílné zájmy v Sýrii a Iráku. Vše ještě vygradoval příklon Turecka k Rusku a jeho zbraním. To je pikantní zejména proto, že Turecko je jednou z největších armád NATO a papírově je tedy spojencem USA. Turecko proto hodnotí americký krok jako bodnutí kudly do zad od spojence, z čehož se raduje Rusko a navrhuje opuštění dolaru v zahraničním obchodě. Mnoho lidí se proto logicky ptá, zda ještě NATO vůbec existuje i mimo papír.
Místo toho, aby se obě země snažily roztržku urovnat, vše dál hrotí. Turecko vyzývá obyvatele, aby se zbavili dolarů nebo nekupovali americkou elektroniku. To jsou velká gesta, která připomínají Fidela Castra, když házel kameny směrem k „imperialistické“ Floridě. Těžko si lze představit, že někdo pálí dolarové bankovky jako pneumatiky, či že zahazuje iPhony.
Roztržka má navíc ještě osobní rovinu. Americký prezident D. Trump požaduje od Turecka propuštění amerického pastora A. Brunsona. Toho však Turecko viní z podporování údajného pokusu o převrat v roce 2016. Krom toho má údajně napojení i na Fethullaha Gülena, kterého Turecko neúspěšně žádá vydat od USA.
Až sem to je pořád politika. Jenomže teď už na ni navazují i finanční trhy. Vývoje v Turecku se bojí. To se projevuje v měnovém kurzu. Zatímco před pěti lety se za dolar platily dvě turecké liry, před dvěma lety to byly už tři liry. Počátkem letošního roku vyskočil kurz na 3,8 liry a tento týden se v jednu chvíli dostal až na 7,24 liry za dolar. To znamená dramatické zdražení dovozů do Turecka. Již nyní má Turecko inflaci kolem 16 %. S tímto kurzem půjde inflace ještě výrazně výš. Vysoká inflace přitom ekonomiku ničí.
Lira se tento týden trochu zklidnila, když do hry vstoupila turecká centrální banka a uvolnila víc likvidity mezi banky. Navíc turecký ministr financí začal uklidňovat spekulanty, že prý má „akční plán“. Faktem je, že vzhledem k tomu, že v pozadí nestojí žádný hluboký ekonomický problém, ale politický, skutečně by teoreticky šlo na rozdíl od Thajska v roce 1997 vyřešit ekonomickou krizi jen politickou cestou, a to relativně rychle. Jenže to by za druhý konec provazu nesměl tahat americký prezident D. Trump, který je známý tím, jak se s korejským Kimem předháněli v tom, kdo má větší tlačítko na odpálení jaderných zbraní.
Trump řekl jasně, že pokud nebude americký pastor propuštěn, ve svých opatřeních přitvrdí. Teoreticky to může skončit podobnými sankcemi jako vůči Íránu. Na to může reagovat Turecko ekonomicky nebo politicky. Ekonomicky může Turecko požádat o pomoc MMF. To ale asi nechce, protože MMF jsou pro něj zjednodušenou optikou Američané. A politickou cestou je ustoupení Američanům, což Turci asi také nechtějí.
Pak už jim ale nezbývá nic jiného, než že si pomoci sami. V době, kdy měny padají, mají centrální banky tendenci výrazně zvýšit své úrokové sazby, což sice krátkodobě zastaví oslabování měny, ovšem taky to obvykle položí ekonomiku a zejména bankovní sektor. I ČR s tím má do jisté míry zkušenost z devadesátých let.
Proti Turecku a všem rozvíjejícím se ekonomikám navíc bude hrát fakt, že v USA opět centrální banka zvýší své úrokové sazby. Kapitál se proto bude nehledě na politiku postupně přesouvat do Ameriky. Řada zemí bude muset nabízet dluhopisy s šíleně vysokým výnosem, aby je vůbec byly schopny prodat a tím financovat chod země, což ovšem vyčerpá jejich rozpočet. To je jen jinou cestou k bankrotu.
A tím jsme se dostali k jádru problému. Zatímco Turecko nemá vážné skutečně makroekonomické potíže, mají je jiné země, které jsou zatím mimo hledáček spekulantů. Patří sem zejména Argentina a Jižní Afrika. Kdybychom přepočetli akciový index v těchto zemích na dolary, zjistili bychom, že od začátku roku spadl v Argentině o 49 % a v Jižní Africe o 20 %. Argentina má přitom ohromný deficit zahraničního obchodu a v Jižní Africe se deficit prudce zvyšuje. Ekonomiky na tom nejsou dobře, což je v Africe umocněno přípravou na zabrání půdy bělochům. V obou zemích navíc klesají přímé zahraniční investice a v Jižní Africe už jsou skoro na nule.
Pokud bouchne Turecko, krátce nato bouchnou kvůli úprku spekulativního kapitálu Argentina a Jižní Afrika. To v Asii otřese Indií, v Africe všemi zeměmi pod rovníkem s výjimkou Angoly, v Evropě to pak otřese Itálií, Španělskem a Řeckem. Problémy bude mít i Rusko, ale podrží ho ropa. Do Evropy se tím vrátí dluhová krize, protože ta nebyla nikdy vyřešena. Německá kancléřka A. Merkelová ji spolu s ECB jen zametli pod koberec a teď se jim vrátí jak bumerang.
Najednou si Evropa uvědomí, že Turecko je velký obchodní partner. Přeci jen 47 % všech tureckých exportů směřuje do EU. Vývozy z EU do Turecka činily skoro 90 miliard eur. Problémy Turecka budou i problémy Evropy.
Navíc v Turecku jsou více než 3 miliony imigrantů ze Sýrie, které by Turci mohli pustit do Evropy, což by v mnoha zemích vyvolalo politickou krizi. Německo se svou velkou tureckou minoritou proto nutně potřebuje, aby se Turecku dostalo pomoci. Podobně jako v posledních letech potřebovalo, aby se pomohlo Řecku.
Když totiž Německo nepomůže Turecku, turecká nákaza infikuje další země. A Německo pak bude muset pomáhat Itálii. Záchrana Itálie by přitom pro Německo byla mnohem dražší než záchrana Turecka. Znovu se ukáže, jak je projekt společné evropské měny pro Německo drahý: Kdyby se ho účastnily jen bohaté země s dobrým ratingem kolem Německa, bylo by vše jiné.
Ekonomický pád Turecka by vyvolal nestabilitu po celém světě. Je to zkrátka až moc velká ekonomika. Otřásl by i středoevropskými měnami. Vždyť tento týden dokázalo Turecko torpédovat i samotné euro k dolaru. Může nás těšit snad jen to, že česká koruna by ve srovnání s jinými měnami reagovala jen málo. Česká ekonomika je na to celkem zdravá: Máme přebytek zahraničního obchodu, relativně nízký státní dluh k HDP a hlavně máme dobrý rating. Totéž se nedá říct třeba o Maďarsku. Proto bude forint dění v Turecku sledovat daleko víc než koruna.
Nakonec by tak politická roztržka mezi USA a Tureckem za určitých okolností klidně mohla být spouštěčem příští globální hospodářské krize. Přeci jen už tu dlouho žádná nebyla a v globální ekonomice je už příliš mnoho nerovnováh.
