ČR potřebuje další přehrady, pomůžou proti povodním i suchu. Odpor proti betonu je u nich úplný nesmysl
Jedním z témat diskusí týkající se prevence rizik sucha v ČR je, bohužel poněkud nesmyslný spor o to, zda je v budoucnosti třeba v naší krajině spíše budovat spíše drobné vodní plochy, jako jsou rybníky a obecně mokřady, nebo zdali je žádoucí v některých lokalitách postavit pár přehrad. Skutečností ale je, že zapotřebí je obojí.
Obecně přitom platí, že zatímco rybníky a spol. zlepšují stav krajiny a snižují rizika zemědělského sucha, voda z přehrad slouží jako zdroj pitné vody pro polovinu obyvatel země, a je tak prevencí rizika hydrologického, a dokonce i sociálního sucha. Přesto mají přehrady ve společnosti negativní image, ačkoli jejich role v zadržování vody v krajině je o poznání vyšší, než rybníků.
Celkem 165 přehradních nádrží s celkovou plochou 30 000 hektarů v ČR pojme totiž téměř 3,5 miliardy kubíků vody, zatímco zhruba 23 000 rybníků rozkládajících se na ploše více než 50 000 hektarů pojme dohromady jen necelé půl miliardy kubíků vody, tedy oproti nádržím zhruba šestinu.
Co přehrady umí a rybníky ne
Přehrady navíc hrají rozhodující roli při takzvaném „nadlepšování průtoků“, což v praxi znamená, že se z přehrad více vody odpouští, než do nich přitéká, a díky tomu teče v místech pod přehradami alespoň nějaká voda, když je velmi sucho. Jen letos zatím dotovaly naše přehrady drobné a střední vodní toky a řeky pod sebou 360 miliony kubíky vody.
To není možné v případě rybníků ani náhodou, podle kvalifikovaných odhadů je možné z rybníků, bez toho, aniž by se to projevilo na kvalitě vody a zdravotním stavu ryb, odpustit, a tedy posílit množství vody v krajině, maximálně 10 procent objemu vody, tedy necelých 50 milionů kubíků. Řada rybníků navíc není průtočných.
Přehrady jsou, nebo alespoň v minulosti byly považovány zejména za ochranná opatření proti povodním. To stále platí, letošní rok ale v praxi ukázal, že jsou to také stavby omezující významně projevy sucha. Přehrady samozřejmě také slouží k výrobě energie, plochy zatopené přehradami pak patří mezi nejatraktivnější turistické destinace.
Přehrady ochlazují okolí a omezují odpar
Zatopené plochy kromě toho snižují odpar vody z krajiny, přispívají ke zlepšení lokálního mikroklima, a tím, že je vzduch nad hladinou přehrad chladnější (teplota vody je nižší než třeba na polích, ale i v lese), se do vzduchu neodpařují miliony kubíků vody, které tak zůstávají v krajině. Voda z přehrad také může sloužit jako zdroj pro zavlažování, jehož potřeba podle všeho v budoucnosti poroste. A kromě toho se v blízkosti přehrad zvyšuje biodiverzita díky rostlinám a živočichům vázaných na vodu.
Samozřejmě, že případné přehrady nepředstavují jediné, ba ani dominantní řešení v prevenci rizik sucha. Jsou ale jeho součástí a regiony, na jejichž území je možnost budoucí výstavby přehrad plánována, by proti tomu neměly protestovat. Mimo jiné proto, že „území vyčleněná pro akumulaci povrchových vod“ nemohou být podle platných zákonů využita k průmyslové výstavbě nebo liniovým stavbám, takže jsou do značné míry z hlediska zátěže životního prostředí chráněna.
Zahraničí stavbu přehrad podporuje
Lze jen připomenout, že původně bylo takových lokalit více než 400 (i když se obvykle uvádí poloviční počet, to však už je stav po redukci kvůli tlaku Ministerstva životního prostředí), dnes je jich ale jen 65. Což rozhodně neznamená, že by se na našem území v budoucnosti postavilo 65 přehrad. Několik ale jistě, což by při uvážlivém plánování neměl být žádný zločin.
Ostatně v jiných, ekologicky velmi vyspělých evropských zemích a obecně vyspělejších zemích po celém světě, veřejnost i odborníci výstavbu dalších přehrad spíše podporují, než aby jí odmítali. To jen u nás posuzujeme vše konfliktně, ode zdi ke zdi, bez ochoty se domluvit a s akcentem na mediálně atraktivní konfrontace. Je to ale ke škodě všech.
To samozřejmě neznamená, že rybníky a přirozené vodní plochy nemají na situaci v Česku pozitivní vliv. Mají a ne malý. O něm bude pojednáno někdy příště.
Autor provozuje portál o vode nase-voda.cz.
