Opět povinná vojna v Česku? Je to nesmysl, ministr Metnar by měl řešit úplně jiné věci
Ministr obrany Lubomír Metnar (za hnutí ANO) prohlásil, že by podpořil opětovné zavedení povinné vojenské služby v České republice. Prý je to trend, který „vnímá i v rámci Evropy“. Jenže v Evropě se reálně v tomto směru s výjimkou Francie nic neděje a je proto otázkou, zda jsou podobné nápady u Metnara ovlivněné spíše tím, že on sám v 80. letech nastoupil po vojenské službě k Pohotovostnímu pluku komunistické Veřejné bezpečnosti a uniformy má rád. Zavádět ale u nás opět povinnou vojnu je nesmysl hned z několika důvodů.
Část evropské veřejnosti a někteří optici pod vlivem řádění islamistů, velké migrace či agresivní politiky Ruska, skutečně volají po opětovném zavedení povinné vojenské služby. Je to ale populismus, který žádný problém nemůže řešit.
Pokud jde o ten trend, který „vnímá“ ministr Metnar v Evropě, tak pouze francouzská vláda schválila v červnu návrh, aby se povinná vojna opět zavedla. Ale když si podrobně prostudujete tento návrh, tak ve skutečnosti nemá jít o vytvoření bojových jednotek, na které si část roztěkané evropské veřejnosti v souvislosti s bezpečnostními riziky myslí. Německo pak diskutuje o tom, zda by kvůli nedostatku vojáků nemohlo nabírat i cizí občany ze zemí EU. Jenže to není povinná vojenská služba. Takže trend, o kterém hovoří český ministr obrany, je tématem leda tak v médiích a na sociálních sítích. Není to reálné.
Zavedení povinné vojenské služby by vedlo u nás k něčemu podobnému, jako byly za komunismu takzvané „modré knížky“. Ty umožnily ze zdravotních důvodů nejít na vojnu. I dnes by se mnoho mladých mužů (platila by povinná vojna i pro ženy? To ministr neřekl) vyhnulo vojně, protože většina po ní nijak netouží. Další by se odvolali na otázky svědomí (náboženské a jiné důvody), pak také nemusíte sloužit. Ti, kteří do armády chtějí, do ní mohou dobrovolně i dnes. Přitom tisíce vojáků chybí. Limitujícím faktorem je také to, že přísné předpisy znemožňují sloužit některým lidem kvůli malicherným zdravotním omezením.
Dobrou variantou je přitom už dnes fungující systém. Ti, kteří nechtějí přímo vstoupit do Armády České republiky, mají možnost být součástí aktivních záloh nebo se účastnit dobrovolného vojenského cvičení. Zájemce pak musí projít šestitýdenním výcvikem.
V případě aktivních záloh mohou být tito lidé nasazeni do akce a mohou se dokonce hlásit i do zahraničních misí. Jenže zájem není ani v tomto případě dostatečný. Většina mladých lidí nechce mít s armádou nic společného. Mezi názory, že vojna by měla být povinná, a skutečnou ochotou trvale sloužit v armádě, zeje pořád obrovská propast.
Ministr obrany Lubomír Metnar by se měl proto věnovat něčemu zcela jinému, než rozjímání o povinné vojenské službě.
Česká republika by měla daleko rychleji začít plnit závazek k NATO a dávat 2 procenta HDP na armádu. K tomu ať Metnar upne své síly.
To ale lze uskutečnit pouze za podmínky, že budeme přesně vědět, za co peníze dlouhodobě utrácet a že se ministerstvo obrany dokáže zbavit korupční hydry, která zde dlouho v případě zakázek řádí.
Naše armáda má zůstat čistě profesionální a dobrovolná. Pokud chybí vojáci, je potřeba v armádě zvýšit platy a zamyslet se nad variantou, kterou mají v Dánsku, Irsku, či Belgii. Tam lze přijímat za určených podmínek i vojáky z jiných zemí EU. Proč by v naší armádě nemohli sloužit občané Slovenska nebo Polska? Když náš život mají někdy v rukou cizí lékaři, u vojáků by to také nevadilo.
Česká armáda by se měla ještě více soustředit (a do toho je potřeba dávat peníze) na dovednosti, které už má. Stále jde posilovat chemické vojsko, které má dobrý zvuk u NATO, nadále lze lpět na bojových kvalitách 601. skupiny speciálních sil a šlo by jmenovat i dál.
Nesmí se ani zapomínat na to, že armáda má být vycvičena a připravena hlídat v případě potřeby naše hranice (nemyslím tam bojovat, protože na to nemáme dostatek kapacit a musíme spoléhat na pomoc Severoatlantické aliance) i vnější hranice EU. A má mít dostatek techniky (letecké či ženijní) na zásahy v případě živelních pohrom a nenadálých událostí. Tuto techniku je potřeba doplnit, skladovat a udržovat, což není levné. Armáda zde totiž není pro armádu samotnou, což si bohužel někteří vojáci pořád myslí, ale slouží především civilistům a státu v zájmu jejich potřeb.
Ministr Lubomír Metnar by měl proto přestat blouznit o opětovném zavedení povinné vojenské služby a řešit problémy, které zdědil. A nejsou vůbec malé a jednoduché.
