Bohumil Pečinka: Čekají nás další volby. A pro všechny budou nelehké
Za šest týdnů nás čekají zase jedny volby. Vlastně dvoje: do třetiny Senátu a na radnice a magistráty. Spojujícím momentem senátních voleb budou bitvy o novou většinu. Přesněji o to, jestli vládní sestava získá ve výsledku 41 a více mandátů, což umožní lehčí průchod zákonů.
Říjnové hlasování rozhodne ještě o něčem důležitějším – o ústavní většině nutně k přijetí zákona o referendu. A tady je nutné říct, že i kdyby vládní strany a některé další spřízněné s ideou přímé demokracie (Piráti, SPD) dosáhly v souhrnu silného volebního výsledku, zatím by to na získání ústavní většiny v horní komoře nestačilo.
Na druhé straně už za dva roky se bude obměňovat další třetina horní komory. To už by mohlo otevřít dveře k tomu, o co skrytě stále více politiků usiluje – prosadit hlasování o vystoupení z EU.
Jestli je něco v poslední době příznačné pro komunální volby, pak je to lokalizace hlasování. Stručně řečeno, voliči stále méně hledí na značku a stále více vycházejí z vlastní sociální zkušenosti s místními politiky. Ruku v ruce s tím jde vznik nových uskupení, z nichž se budou obtížně vytvářet funkční rady, protože většinou jde o nečitelná hnutí protestu.
Politolog Petr Sokol pro Reflex napsal, že pro letošní komunální volby bude typický vzestup „malých Babišů“ i na úrovni měst střední velikosti. Dochází ke vzniku stále většího množství podnikatelských stran vesměs hájících zájmy svého zakladatele.
Asi nejvíce budou kopírovat celostátní trendy volby na pražský magistrát. Tady dochází k jednomu paradoxu. I přes otřesnou zkušenost většiny Pražanů se současnou magistrátní sestavou v oblasti bydlení a dopravy má ANO možnost opět vyhrát volby.
Důvodem je především absolutní roztříštěnost antibabišovských politických sil. Na magistrát kandidují minimálně tři uskupení (TOP 09/STAN, Piráti, Praha sobě), která se přetahují o jeden voličský segment. Nemluvě o tom, že většina politických stran má zábrany jít do koalice s nevypočitatelnými Piráty a Čižinského Prahou sobě, která pro změnu nechce jít s ANO a ODS.
Paradox paradoxů je v tom, že lídr Prahy sobě Jan Čižinský byl v Praze čtyři roky starostou Prahy 7, ale i členem „vládní sestavy“. Svým hlasem držel při životě současnou magistrátní koalici. Přitom nijak výrazně nevystupoval proti politice územního rozvoje v režii zelených, která způsobila dramatický nárůst cen bytů a nájmů.
Povolební sestavování magistrátní většiny proto bude připomínat vznik celostátní vlády. Nikdo s nikým nebude chtít jít do rady. Velké lákadlo vstoupit do koalice s ANO bude stát před ODS úplně stejně jako po sněmovních volbách. Pro občanské demokraty by to ovšem znamenalo ztrátu palebné síly na centrální úrovni. Politické strany v Praze budou v těchto volbách stát před nelehkou volbou.
