Pelíšky jsou pořád nejdojemnějším, nejsmutnějším i nejveselejším filmem o roce 1968
Padesáté výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy ze srpna 1968 je připomínáno ze všech stran. Probíhají výstavy, pořádají se nejrůznější akce, promlouvají pamětníci i nepamětníci, objevují se zapomenuté fotografie a málo známé filmové záběry. Pokud se ale chcete pobavit a současně dojmout, stačí si pustit film Pelíšky, které se době před i po okupaci věnuje. Dílo z roku 1999 si sice neklade za cíl okouzlit intelektuální velikostí, ale je v tomto směru pořád mistrovským kusem.
Zatímco Pelíšky získaly za rok 1999 z hlavních ocenění Českého lva jen trofej za nejlepší hlavní mužský herecký výkon (Jíří Kodet zde byl skutečně fantasticky přesvědčivý), zabodovaly u diváků a jejich nekonečné televizní opakování vždy přiláká statisíce lidí. Vždyť u kterého českého filmu se spolehlivě u některých scén zasmějete a u jiných se vám chce brečet? A v málokterém našem filmu je mnoho takzvaných hlášek, na které se dopředu vyloženě těšíte. Prostě se to neokouká.
Pelíšky režiséra Jana Hřebejka májí ale i jednu neocenitelnou vlastnost, za kterou by ho měli velebit také politici a média. Jsou srozumitelné také pro mladé generace, pro které je už rok 1968 hodně vzdáleným a někdy nepochopitelným příběhem jejich otců a matek i jejich babiček a dědečků. V tom je největší kouzlo tohoto filmového díla.
Přestože v rámci 50. výročí okupace Československa z roku 1968 se objevují nejrůznější připomínky této zlomové události našich novodobých dějin, mladí lidé často jen s vypětím všech sil vnímají, o co přesně šlo. Jistě, Pelíšky celou tu pekelnou dobu zjednodušují, protože ve filmu to většinou jinak nejde. Přesto poměrně přesně naznačují rozpolcenost a určitou bezradnost společnosti, odhalují charaktery v tom dobrém i zlém a navíc to prokládají mimořádným sarkasmem a ironií.
Vše o srpnu 1968 najdete ve speciálu webu Info.cz >>>
Pelíšky jsou věrným odrazem české povahy s její nekonečnou maloměšťáckou pruderií, jež je ale naštěstí často proložená originálním myšlením a snahou nějak inteligentně přežít i ty nejhorší chvíle, které nás v životě potkají.
Nevím, zda to jde, ale film Pelíšky by se měl povinně promítat ve školách jako doplněk k vyučování o roku 1968.
Stojí si za to proto připomenout tvůrce Pelíšků. Režisér: Jan Hřebejk. Námět: Petr Šabach a Petr Jarchovský. Scénář: Jan Hřebejk a Petr Jarchovský. Hudba: Ivan Hlas, Ivan Král a dobové hity. Kamera: Jan Malíř. Herci: Jiří Kodet, Emília Vášáryová, Kristýna Nováková, Miroslav Donutil, Simona Stašová, Michael Beran, Silvie Koblížková, Bolek Polívka, Stella Zázvorková, Eva Holubová, Marek Morvai, Jaroslav Dušek, Ondřej Brousek. Jiří Krejčík, Boris Hybner či Miroslav Kaman.
