Je dobře, že Miloš Zeman mlčí. Jeho Babiš je výmluvný dostatečně
V oknech visí červené trenky, mluvčí prezidenta Ovčáček je terčem všeobecného posměchu na sociálních sítích. Oznámil totiž, že prezident se k výročí srpna 1968 nevyjádří, vše k okupaci už přece řekl už před padesáti lety. Novináři začali ihned pátrat, co to tehdy vlastně Miloš Zeman v roce 1968 k invazi vojsk Varšavské smlouvy pronesl. A nenašli samozřejmě nic.
Sociální sítě překypují jedinou emocí: Na Zemanovo ticho reagujme ohlušujícím nesouhlasem!
Což dost dobře nechápu. Jsem si totiž jist, že kdyby Miloš Zeman k výročí srpna 1968 pronesl jedinou větu, vzpomínku, názor, bonmot, titíž lidé, co dnes jeho ticho kritizují, by okamžitě znovu vyvěšovali trenýrky, pískali a psali něco o ruském švábovi na Pražském hradě. Užijme si tedy toho ticha.
Já to mám se Zemanem a rokem 1968 zcela jednoduché. Pro mě byl listopad 1989 vysvobozením a absolutním popřením normalizace; všeho, co se po 21. srpnu 1968 (a po únoru 1948) v naší zemi dělo. A Zemanem jmenovaná vláda někdejšího bolševika a spolupracovníka komunistické tajné policie Andreje Babiše s podporou komunistické strany (kterou vede další agent StB Filip-Falmer), těchto přímých pohrobků husákovské normalizace, je pro mě zase přímým popřením listopadu 1989.
Proto by se o srpnu 1968 a pošlapávání svobody pod pásy tanků mohl prezident rozžvanit jako ten největší demokrat a první náš obhájce české státnosti, ovšem zbytečně.
Jeho činy mluví za vše.
