Karel Steigerwald: Estébáka ne! Babiš na pietní akci k srpnu 1968 nepatří
Setkání politiků s lidem u rozhlasu byla pietní akce, ne politická. Lidi to na vědomí nevzali. Babiše a Vondráčka vypískali. Domnívali se, že člověk, který si z normalizace, z členství v KSČ a spolupráce s StB udělal skvělé bydlo a který je dnes trestně stíhaný za podvod, by na pietním shromáždění k poctě těch, které komunisti, byť sovětští, zavraždili, řečnit neměl. Babiš tak připomíná pověstného mladíka, který zavraždil rodiče a u soudu se dožadoval ohledů, že je sirotek.
Pořadatelé piety z rozhlasu to vzali za správný konec. Žádné patlání v Dubčekově tehdejší mysli, ani opakování známých frází. Pozvali na setkání účastníky událostí, které se před rozhlasem 21. srpna 1968 staly. Ty hodlali opentlit obvyklými demokratickými frázemi. Rozumím tomu tak, že nechtěli mít shromáždění politické, nýbrž intimní, lidské, osobnější.
Politikum v takové chvíli je třaskavina - připojovat k výročí okupace Zemana a Babiše jaksi není možné: Zeman potomkům okupantů poklonkuje, estébák Babiš je přímo z jejich líhně, z normalizační nomenklatury, která v okupaci brala svůj původ. Tak si vybrali pamětníky tehdejšího hrdinství. Jenže politici a lidi jim to pokazili. Babiš přišel. Nepocítil, že na takové pietní shromáždění nemá chodit, že mu to lidi, pieta nepieta, pořádně osolí.
Zeman měl kupodivu vkus, k rozhlasu se nehrnul. Vyčítá se to oběma. Jenže jeden je prezident, stanovisko mít má a druhý je premiér, ten tuplem. Jít tam, nejít, obtížná situace bez řešení, ale udělali si ji Babiš i Zeman sami. Je to jejich exkluzivní situace.
Vondráček se svého šéfa zastal. Pískajícím lidem vytkl, že se neumí chovat, že neumí uznat jiný názor, že nevědí, co je to demokracie, že si pletou demonstraci s pietou, že dělat kravál na pietě a skandovat „estébáka ne“, je smutné svědectví o nekulturnosti, že je to chování chucpe.
Přehlédl přirozeně, že je to naopak. Chucpe je, když na pietní setkání chodí řečnit estébák, komunista. A že je přirozeným lidským citem, když to někomu vadí. Jakápak pieta, když si na ní Babiš přivlastňuje titul ochránce demokracie a rozčiluje se, že na něj pískají. Připomíná pověstného mladíka, který zavraždil rodiče a u soudu se dožadoval ohledů, že je sirotek.
My dnes ve vrcholných funkcích, vyjma snad nynějšího demokrata Štěcha, nemáme tak reprezentativní figury, aby mohly lidovému odporu z roku 1968 vyjadřovat úctu, obdiv a uznání, aniž by vyvolaly pocit nechutenství. Vždyť ti dnešní politici na vrcholu představují právě to, proti čemu rok 1968 byl. Myslím, že je za politickou linii, kterou republice ordinují, čeká brzy tvrdší honorář, než nynější pískot.
