Generál Pavel nemá pravdu. V roce 1968 jsme měli střílet
Jakoby v této celkově poťapané době i vojáci zapomínali, že když je někdo voják a bojuje, tak je přitom bohužel třeba i umřít. a že to má - třeba v nějaké historické perspektivě - i smysl. Moc mě zklamalo, že jeden z nejrespektuhodnějších českých vojáků už to taky neví...
Byl 21. srpen, černý den našich dějin. Tehdy nás, před padesáti lety, vojensky napadl komunistický blok vedený Sovětským Svazem a okupoval naši vlast až do revoluce. Na jednadvacet let. Promeškali jsme tehdy jako národ postavit se na odpor, sklonili hlavy, ohnuli hřbet, a dosud se z toho nevzpamatovali. Teď už je ale to naše pokoření chápáno jako zásluha i vojáky.
Zaujmout kruhovou obranu a zemřít
Především je třeba zdůraznit, že jakýkoliv vojenský odpor při komunistické invazi v roce 1968 by byl čistě symbolický, sebevražedný a k nezdaru odsouzený. Vojáci i civilisté kladoucí odpor by byli komunistickými okupanty bez milosti povražděni. Byly i u nás statečné jednotky a stateční velitelé, kteří byli připraveni splnit svou povinnost vojáka a bude-li nezbytné, v boji za obranu země i položit život.
Tihle hrdinové však nesměli svoje odhodlání dát najevo. Nedostali povolení shora. Špičky české politiky s jedinou výjimkou pana Kriegela odjely dokonce pokorně a poníženě do Moskvy okupantům podepsat, že s okupací souhlasili. Národ ohnul hřbet, a ještě padesát let potom ho nenarovnal
Massada
Nebo též Masada, či ještě další možná řada přepisů ze staré hebrejštiny, byla pevnost v Erec Jisroel - v historické Zemi Izrael, než odtud byli vyhnáni Židé. Když počátkem našeho tisíciletí tuto poslední Židy kontrolovanou pevnost oblehli Římané, začal technologicky pro Židy od samého počátku prohraný boj. Massada sice měla obrovské zásoby jídla a vody, nekonečné hradby a silnou posádku.
Římané však měli technologie a dost času. A tak - ve zkratce řečeno - kolem hradeb pevnosti za pár let nahrabali do výšky tak vysoké kopce z hlíny, a na nich postavili tak vysoké obléhací stroje, že koukali do pevnosti přes její hradby shora. Židé těsně před tím, než padli do zajetí římské přesily, vyhodnotili situaci a došli k závěru, že život v ponížení a beze cti je horší než žádný život. Pak nejprve pobili vlastní ženy a děti.
Pak vylosovali deset mužů - a ti pobili ostatní židovské bojovníky. Pak z deseti zbylých vylosovali jednoho. Ten zabil devět zbývajících mužů. Pak pevnost zapálil. A pak spáchal sebevraždu. Když ráno Římané do pevnosti vtrhli, nalezli jen pár žen a dětí, které se schovaly ve vodojemu. Všichni ostatní Židé zvolili smrt před otroctvím.
Osvícený voják
Generál Petr Pavel je jedním z nejosvícenějších vojáků dneška, armádní elita ČR. Byl v letech 2010 - 2011 národním vojenským představitelem na Vrchním velitelství NATO (SHAPE) v belgickém Monsu. Generální štáb vedl v letech 2012 až 2015. V roce 2014 byl zvolen do funkce předsedy vojenského výboru NATO pro období 2015 až 2018. Včera řekl v rozhovoru pro iDnes k možnosti obrany naší země před srpnovou okupací: „Velká část velení tehdejší armády a celá politická reprezentace by zřejmě s takovým řešením měla problém, ale zároveň z hlediska poměru sil a vyhlídky na úspěch by taková akce byla asi sebevražedná.“
Ano, to je nesporně pravda - ale smrt v boji není pro vojáka to nejhorší. Vraťme se k Massadě. Ta smrt židovských bojovníků byla zdánlivě marná. Až o devatenáct set let později vznikl sionismus. Ideologie hlásající návrat Židů domů - k hoře Sinaj. Historie Massady - místa, kde židovský národ zvolil raději smrt než otroctví - se stala klíčovým mýtem sionismu. Výsledkem je svobodný stát Izrael, jediná demokratická země Blízkého Východu.
Země, která patří do naší kultury, ale která nezdegenerovala a už nikdy nepřipustí opakování holocaustu. Třeba i s použitím jaderných zbraní. Země, která patří do Evropy dokonce až do té míry, že se tam v politice krade stejně jako všude jinde ve Starém světě, včetně Česka. Izrael je ovšem - i díky smrti bojovníků z Massady - tak statečná a sebevědomá země, že tam momentálně za korupci sedí asi dva bývalí premiéři, jeden prezident a větší množství ministrů. Na začátku byla zdánlivě zbytečná smrt statečných vojáků, kteří odmítli otroctví. Na konci je sebevědomý, hrdý, spravedlivý a demokratický stát Izrael, kde panuje právo a zákon.
Smutné Česko
My jsme v osmašedesátém odmítli umírat. Dali jsme přednost guláši a normalizaci před smrtí se ctí. Výsledkem je totální rozklad hodnot naší společnosti, Okamura s komunisty v Parlamentu, a za zlodějiny léta neúspěšně stíhaný premiér, bývalý agent komunistického gestapa Babiš - Bureš. Myslím, že přímou příčinou tohoto marasmu je naše zbabělost v osmašedesátém a volba nesvobody před smrtí se ctí. Národ, který se sebou nechá zacházet jako s hadrem, se odsuzuje k tomu, že s ním jako s hadrem bude zacházeno už nafurt.
