Dáme českým dětem možnost pracovat už od dvanácti let?

Jedním z dalších, doposud opomíjených řešení je možnost posunout legální hranici pracovat z dnešních patnácti let na například třináct, nebo dokonce dvanáct let věku člověka.

Víme, na první pohled tento nápad vypadá takřka šíleně, nicméně zamysleme se nad pozitivy.

Osm PRO zavedení možnosti přiměřené „dětské“ práce

1. Děti dnes dospívají mnohem rychleji než jejich rodiče či prarodiče. Ve stejném věku jsou mnohem vyspělejší, jak fyzicky, tak zejména i duševně.

2. (Nejen) dětští lékaři si permanentně stěžují na stoupající obezitu a neobratnost dnešních děcek – kluků i holek. Pravda, babičky se na sociálních sítích rády chlubí, jak jejich vnoučkovi pěkně chutná a jak se nám pěkně zakulacuje, avšak dětská obezita s sebou nese nejedno zdravotní riziko. Děti by měly možnost vykonávat převážně manuální práce, sedavé kancelářské práce z povahy věci vykonávat nebudou, takže se při vhodném zaměstnání zlepší (zcela či zčásti) jejich fyzička, šikovnost a obratnost.

3. Rodiče si opakovaně stěžují, že školy jsou dnes přespříliš teoretické a nepřipravují děti na praktický život. V reálném pracovním prostředí by děti získaly pracovní návyky mnohem efektivněji než ve školách. Nemyslíte?

4. Někdo namítne, že děti musí chodit do školy, ne na brigády. To samozřejmě nutno zohlednit, děti by nadále chodily do škol, možno zahájit i diskusi o zkrácení salda denní vyučovací doby, ostatně tím by se spolu-vyřešil deficit učitelů. Nicméně místo do nákladných kroužků by po vyučování naši dorostenci chodili na zkrácený úvazek vykonávat všelijaké pomocné práce, formující jejich pracovní návyky. Čtvrtá výhoda se tedy nabízí – rodiče by ušetřili za drahé kroužky a vybavení do těchto volnočasových aktivit (víte, kolik dnes stojí lyže, golfové hole či brusle?).

5. Kdo si odmala v potu tváře vydělává na chléb svůj vezdejší, si pak následně úplně jinak váží ceny peněz. To by nám potvrdil např. Tomáš Baťa. Má pak mj. mnohem „méně pozitivní“ vztah k vandalství, když si uvědomí, že rozbitou věc musí také někdo i uhradit. Je určitě dobré, aby si naši mladí co nejdříve uvědomili, co to dá práce a sebere energie vydělat „blbou pětistovku“ čistého.

6. Příjmy by se pracujícím dětem samozřejmě zdaňovaly. Už odmala by se přiučily daňové kázni a odpovědnému placení daní a zákonných pojistných. Skutečnost, že si o tom přečtou v učebnici anebo jim o tom řekne hodná paní učitelka, přímou zkušenost nemůže plnohodnotně nahradit.

7. Snížení legální hranice by do určité míry napomohlo odbourání rozdílů mezi dětmi z chudších a bohatých rodin. Dnes náctiletý z chudších poměrů nemá možnost si legálně přivydělat, aby si následně mohl koupit to, co mají jeho bohatší spolužáci od rodičů či prarodičů. Což ve svých důsledcích vede leckdy až k trestné činnosti či přestupkům. Pakliže umožníme dětem pracovat, sníží se u některých i motivace krást.

8. Jak již bylo naznačeno na začátku glosy, částečně by se tak zalepila díra na trhu práce, byť přirozeně nejde o všelék.

Závěr

Náctiletí mají od přírody mnohem více energie a těší se převážně lepšímu zdraví než šedesátníci, proč jejich energii nevyužít kladným směrem? Troufneme si diskutovat i o tomto, relativně revolučním návrhu?

Autor je právník a publicista