Ministerstvo životního prostředí by mělo zaměstnat bobry!
Když na ministerstvu chránícím přírodu pracují lidé s výkonností inteligentního hlodavce, nezbývá než se ptát: Nebylo by metodologicky čistší, aby na MŽP zaměstnávali rovnou bobry? Na rozdíl od ministerských úředníků mají plochý chvost a velké zuby!
Psal jsem článek o ekoškůdcích z aktivistické neomarxistické nátlakové tlupy Děti Země. Tuhle bandu záměrně zdržující výstavbu bezpečných dálnic podpořila v minulosti řada státních subjektů. A tak jsem ty subjekty obeslal, zda šlo o rozumnou investici. A napsal jsem i na Ministerstvo životního prostředí, protože Děti Země se na webu chlubily, že je MŽP podporovalo.
Reflex píše...
Dělat tiskového mluvčího je nevděčná práce, řada novinářů se chová jak hovada. Tak se snažím, když někam píšu, nechtít odpověď ihned. Za běžnou emailovou etiketu se považuje odpověď do tří dnů, kdy se ptá novinář, je to rychleji, ale je slušné nechat mluvčím alespoň dva dny na odpověď. A tak jsem 13.08.2018 těsně po půlnoci, v 00:59, poslal na MŽP drobný dotaz: „Mohli byste prosím - jakožto výslovně jmenovaní podporovatelé organizace Děti Země - nahlédnout do přiložené dokumentace (o tom, kolik zahynulo na méně bezpečných silnicích lidí v době, kdy aktivisté bránili stavbě bezpečných dálnic) a odpovědět mi do článku otázku? Považujete, prosím, po prostudování přiložené dokumentace z otevřených zdrojů svoji podporu organizaci Děti Země za aktivitu, která je v zájmu této země a lidí, kteří v ní žijí? Předem děkuji za odpověď, které bych potřeboval do středy 15. srpna 2018 do 18.00 hodin večer - ve čtvrtek ráno mám uzávěrku.“
A nic...
Jak bývá zvykem při korespondenci se státními úřady, odpověď v termínu nepřišla. Zkompletoval jsem tedy článek bez ní a poslal šéfovi do výroby. Druhý den - den po termínu - přišla odpověď: „Ministerstvo životního prostředí aktivity Dětí Země ze svého rozpočtu ani dotačních programů MŽP už delší dobu nepodpořilo a nepodporuje (podle našich dat jsme od roku 2012 žádný projekt Dětí Země nepodpořili). V rámci našeho programu na podporu NNO jsme v posledních letech podpořili projekty zaměřené na environmentální výchovu zejména u předškoláků a školáků, dále na konkrétní péči o vybrané druhy živočichů a rostlin nebo zvyšování turistických příležitostí a rozvoj ekoturistiky. Podle našeho názoru některé aktivity spolku Děti Země v očích veřejnosti poškozují ostatní neziskové organizace, které působí v oblasti ochrany životního prostředí a environmentálního vzdělávání. Bc. Petra Roubíčková, tisková mluvčí a vedoucí oddělení tiskového a PR MŽP.“ Článek byl už ve výrobě, termín uzávěrky paní mluvčí věděla předem, tak jsem pochopitelně odpověď do textu nezapracoval. Pak článek vyšel, a přišel mail z MŽP.
Čtu Váš článek na téma Děti Země
"Jako obvykle jste využil příležitost poplísnit úředníky, na což máte samozřejmě plné právo. Zarazilo mě však, že jste zcela ignoroval odpověď MŽP k financování Dětí Země a také náš komentář, jak jejich aktivity vnímáme. Odpověď jsem Vám posílala a dokládám níže. Byl to od Vás snad záměr naší odpověď ignorovat? Nebo je to "jen" nějaká chyba v informačních přenosech? Můžete mi to prosím vysvětlit, proč jste naší odpověď do Vašeho článku nezahrnul? Prosím o Vaší reakci a případně návrh, jak vyřešit nápravu. Bc. Petra Roubíčková.“ Fakt jsem se naštval. Nemám rád, když lidi, které platím ze svých daní, musím poučovat o samozřejmostech. Tak jsem odpověděl: „Pokud mohu poradit, zkuste někdy přečíst email až do konce. Poslední věta mého prvního emailu říkala, že odpověď potřebuji do středy 15. srpna 2018 do 18.00 hodin večer, neboť musím přes noc článek dodělat. Vaše odpověď přišla 16.08.2018 - o den později. Vaše odpověď tedy nebyla do článku zařazena, protože jste ji zaslali pozdě - v době, kdy byl již článek v tiskárně. Budu Vám propříště vděčný, když po mě nebudete chtít vysvětlovat úplné samozřejmosti, jako že se na tiskovém oddělení emaily novinářů čtou až do konce, a že se termíny dodržují.“ A považoval jsem věc za vyřízenou. Že někde na úřadě kašlou na práci, je normální.
MŽP se nedá!
Paní mluvčí ovšem spílala dál, a dorazilo další psaní: „Vzhledem k tomu, že jste psal, že máte ve čtvrtek ráno uzávěrku, pak nemohu uvěřit tvrzení, že byl ráno článek v tiskárně. Jedna věc je uzávěrka, druhá věc je nějaká redakční kontrola, třetí věc je zpracování textu do layoutu a podobně. Takže, tomu opravdu nelze věřit, že by nebylo možné do textu zapracovat zaslanou odpověď. To se na mne nezlobte. Bc. Petra Roubíčková“ A to už mě zaujalo, protože o něčem podobném jsme se učili ve škole. Neurotické chování se obvykle projevuje tak, že neurotik nechápe své samozřejmé povinnosti - třeba dělat práci, za kterou je placen, číst emaily do konce, dodržovat termíny a jiné základy elementární hygieny. Zato však - když tu svou základní sociální hygienu neplní - požaduje zcela samozřejmě po okolí, aby se mu přizpůsobovalo, aby měnilo svůj program podle jeho selhání a chyb, aby si přidělávalo díky jeho nespolehlivosti práci, a aby celkově kolem neurotika skákalo jak chocholouš kolem výkalu, neb neurotik na to má samozřejmě právo, protože svět je zde od toho, aby uspokojoval jeho potřeby. Nevím samozřejmě, jestli je paní mluvčí neurotička - ale to chování neurotické znaky nesporně neslo. Tak jsem jí poslal pár citací z webu, že je slušné termíny dodržovat dokonce i pro státní úředníky, a zase měl věc za vyřešenou.
Zaměstnejte bobry!
Paní mluvčí se hádala dál, a podezření na neuroticismus se zvyšovalo: „Pokud nedokážete zapracovat pár vět do Vašeho textu ráno před uzávěrkou, navíc věty o nichž se lze domnívat, že by mohly být pro informování veřejnosti podstatné, pak se chováte naprosto stejně jako Vámi kritizované Děti Země. Nejde Vám o obsah a pravdivé informování veřejnosti, ale o jakékoliv jiné důvody pro účelovou kritiku úředníků.“ odpověděla paní Roubíčková. Jasně - pokud kolem neurotika neskáče okolí jak kašpárci a nepodřizuje se jeho selháním, sáhne neurotik (který jde do regresu, a tedy do agrese) k osobním urážkám. A tak ve vší vážnosti žádám ministerstvo životního prostředí: Zaměstnejte na tiskovém oddělení radši bobry! Své základní povinnosti a elementární slušnost chápou nejspíš stejně jako paní Roubíčková z tiskového odboru MŽP. Na rozdíl od ní však mají žluté zuby a plochý chvost, takže když už bude nutné někomu z ministerstva vysvětlovat základní zásady slušného chování, bude mít novinář alespoń radost, že je v kontaktu s živou přírodou.
