Doktorka Bradáčová, Kajínek a Buddha aneb Příští hlavou státu by měla být žena!
Studiem promluv Siddhárty Šákji lze i dva a půl tisíce let po jeho smrti najít v jeho textech řešení situací, které jsou dnešní, aktuální a bolestivě současné. Například pro mě zcela zásadní problém, který chápu jako ohrožení demokracie – to, že nájemný vrah Kajínek dělá legálně reklamu vymahačům – zřejmě pomohla vyřešit poslední Buddhova promluva.
Když jsem se dozvěděl, že Jiří Kajínek dělá legálně reklamu vymahačské firmě, příšerně jsem se naštval. Ano, jde jen o hloupý symbol. V zemi, kde je premiérem za zlodějinu trestně stíhaný agent komunistické Státní bezpečnosti, je Kajínek jako vymahač jen malé lejno ve vysoké trávě. Ale ze symbolického hlediska jde o strašně důležitý moment. V zemi, kde smějí dělat pravomocně odsouzení nájemní vrazi reklamu vymahačům, je něco zásadně špatně.
Naštvaní a rezignovaní
Pár lidí se při té zprávě skutečně naštvalo. Nejen u nás v redakci, ale tak jaksi po celé republice, kde jsem se pokoušel oslovovat kompetentní. Pár lidí – většinou z akademického prostředí – mi sice vyjádřilo upřímnou a hlubokou podporu, zkonstatovalo, že je to zcela nepřijatelné, ale dodali také to, že s tím nemohou vůbec nic dělat. Tak jsem psal dál – na soudy vyšší, ještě vyšší a až na ty nejvyšší.
A pak začaly přicházet velmi osobní, velmi otevřené a velmi rezignované dopisy vrcholných představitelů soudní moci. Nejvyšších „držitelů klíčů“ v naší zemi. A mně z těch dopisů bylo neskutečně smutno. Protože všichni ti podepsaní soudci byli nesmírně vstřícní, plně se ztotožňovali s myšlenkou, že by vrazi reklamu vymahačům dělat neměli, ale zároveň s nepředstíranou nechutí konstatovali, že s tím jejich úřad – soud – prostě v rámci našich zákonů nemůže nic dělat. Já jsem ty dopisy nezveřejnil, ti pánové byli nesmírně slušní, jejich názory byly konzistentní a demokratické a za to, jaké máme zákony, skutečně nemohou. Tak jsem držel pysk a propadal depresi.
Ale Šákja to věděl už dávno!
Nikdo slyšící na jméno Buddha nikdy nežil. Siddhárta Šákja, nepálský vladař v malém království půl tisíciletí před Kristem, však dosáhl jistého poznání, které lidé nazývali „probuzení“ – bodhi. A ten, kdo je probuzený, je buddha. Ovšem Buddho by si nikdo Šákjovi nebyl dovolil říct, oni to buddhové nemívají rádi. Tak se mu říkálo „Tathágata“ čili „autentický“ anebo když u toho byl, tak „Šákjamůní“, něco jako „vážený pane Šákjo“ či přesněji „Učiteli Šákjo“. Hned jak umřel a nemohl se bránit, byl za Buddhu a už mu to nikdy nikdo neodpáře. Když umíral, ptal se ho nejvěrnější žák Ánanda, co bude s jeho učením.
„Démoni, vydávající se za mnichy, zhatí mé učení!“ odpověděl Šákja v „Buddhově výkladu o úplné zkáze dharmy“ přeloženém Lucií Olivovou. Dharmou Šákja nazýval svou filosofii. „Když se dharma nachýlí, budou to ženy, kdo budou vykonávat záslužné skutky. Muži budou příliš líní, aby se chovali podle slov dharmy. Padne-li číkoliv zrak na takové „světce“, bude mu jako pohlédnout na lejno!“ I vzal jsem si z Šákjových slov poučení a poslal zdvořilé upozornění na současnou činnost pana Kajínka paní státní zástupkyni doktorce Lence Bradáčové.
Budou to ženy!
Pak přišel do mé datové schránky dopis: „Vážený pane redaktore, z pověření vrchní státní zástupkyně v Praze JUDr. Lenky Bradáčové, Ph.D., potvrzuji, že obdržela Vaše podání, o kterém pojednává též článek uveřejněný v týdeníku Reflex č. 31/2018. Sděluji Vám, že z důvodu věcné a místní příslušnosti jsme nuceni postoupit předmětné podání Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň-město. Předpokládáme, že orgánům činným v trestním řízení budete nápomocen při prověřování, jak v podání avizujete. Vrchní státní zástupkyně v Praze další postup i nadále sleduje. JUDr. Renata Brabencová, státní zástupkyně.“ Takže – děkuji. Samozřejmě, mé kompletní podklady k článku, ze kterých jsem podnět sepsal, jsou státnímu zastupitelství plně k dispozici. A příštím prezidentem této země by měla být žena.
