Děti Země: Nelidská dřina za státní prachy aneb Zaplať a nafotíme slepice
Když se ochranáři, které kritizuje novinář, sami začnou tomu novináři udávat za zlodějiny, vyvolá to jisté rozpaky i ve starém harcovníkovi. Ale konec konců – Děti Země jsou neomarxisté, aktivisté a ochranáři. A hlava Dětí Země RNDr. Miroslav Patrik mi své sebeudání napsal z brněnského Cejlu, a tak se vlastně není čemu divit.
„Na MŽP jsme objevily web stránku, kde jsou všechny spolky, které dostaly od MŽP peníze na granty. Zde posíláme přehled posledních příjmů od MŽP podle poboček Dětí Země. A odkaz na stránku projektymzp.cz, která má dole napsáno:"© Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, 2012, Odbor ekonomických a dobrovolných nástrojů." začínal e-mail hlavního Dítěte doktora Patrika. A tak jsem na ten link kliknul...
Zpráva o nelidské dřině...
Na ministerském webu jsou uváděny dotace pro Děti Země, a tak jsem se jal zkoumat hned tu první. „Detail závěrečné zprávy: Nové velkokapacitní stavby pro hospodářská zvířata – monitoring dodržování norem a prosazování opatření pro zlepšení životních podmínek zvířat. Subjekt: Děti Země, číslo projektu 115, rok podání 2011, dotace 137 250 Kč. Forma výstupu: Ostatní. Cílová skupina: Ostatní příroda. Obsah: Právo v ŽP, jeho aktivní prosazování a osvěta v této oblasti. Program VŘ: průřezová oblast. Závěrečná zpráva: Text závěrečné zprávy nemohl být načten.“
Skutečnost, že nelze načíst text závěrečné zprávy projektu, za který jsme z veřejných peněz zaplatili 137 tisíc korun, je pro nevládní a ochranářský sektor typická. Naštěstí se stránka jen hemží odkazy, na kterých vidíme plnění projektu. Jsou zde prezentovány výstupy realizace, jeden link za druhým.
3x: Tabulkové přílohy: Přehled řešených kauz
3x: Tabulkové přílohy: Přehled vydaných tiskových zpráv
3x: Mediální výstupy: Přehled mediálních výstupů
3x: Studie, odborné zprávy: Studie „Technologická a systémová opatření ke snížení dopadu provozu velkochovů hospodářských zvířat na životní prostředí a zlepšení životních podmínek hospodářských zvířat.“
21x: Fotodokumentace: fotografie z kontroly provozu chovu nosnic ve Velkém Malahově
Smutná realita
A nyní smutnou pravdu, která vyplynula po analýze dat, které Děti Země uvádějí jako výkaz své činnosti: K přehledům řešených caus, které vykazují tři: Ve skutečnosti jde o tři odkazy na jednu stejnou zprávu. Z ní vyplývá, že Děti Země napsaly patnáct protestních dopisů proti velkochovům. A také: „V prosinci jsme jako téměř každoročně provedli kontrolu dodržování závazků společnosti Česká drůbež.“ Takže roční činnost – jeden výlet a patnáct dopisů.
K tiskovým zprávám, vykázaným třikrát: Opět jde o tři odkazy na jeden identický materiál. V něm je uvedeno sedm tiskových zpráv, jak Děti Země někam poslaly dopis. K mediálním výstupům, vykázaným třikrát: Jde o tři odkazy na stejný text. Šestnáctkrát se Děti Země nacpaly někam do medií a plná znění článků, ve kterých se mihly, uvádějí jako pracovní výsledek.
K odborné studii, vykázané třikrát: Jde o tři odkazy na stejný esej o tom, že by se hospodářská zvířata ve velkochovech měla mít lépe, který však neřeší, jak by to zvedlo cenu a dostupnost masa pro chudé děti. Studie má sice patnáct stran, ale je recyklovaná. Dočteme se v ní, že ji Děti točily dokola už čtyři roky. „V elektronické podobě vydaly Děti Země poprvé v prosinci 2007. Verze k datu: 31. 12. 2011. Autor studie: Martin Hyťha, místopředseda Dětí Země.“
K fotografiím: Na webu je sice prezentováno 21 odkazů na fotografie, ty se ovšem opakují, takže je jich dohromady jen osm. Pořízeny byly v průběhu dvaceti minut při jediné návštěvě drůbežárny. K jejich pořízení byl použit fotoaparát OLYMPUS DIGITAL CAMERA uTough-3000 se software EXIF 0221. Fotky byly pořízeny mezi 10.21–10.41 dne 14. 12. 2011. Pan hlavní ochranář mi napsal z Brna. Pohledem do jízdního řádu zjistíme: Brno 2:20 – Velký Malahov 9:10. Celkový čas 6 hod 50 min, vzdálenost 364 km, cena vlakem či autobusem cca 600–800 Kč. Zpáteční cesta: Velký Malahov 14:05 – Brno 20:20.
Já chci taky prachy!
Takže celou fotodokumentaci Děti Země pořídily za jednu návštěvu, kvůli které asi musely fakt brzo vstát, nebo jet neekologicky autem, ale večer pohodlně mohly být zpět v Brně. Tiskové zprávy (celkem sedm) mohly zabrat každá třicet minut, to jest tři a půl hodiny práce. Nacpat se – telefonickým rozhovorem nejlépe – do nějakého lokálního média trvá řádově minuty, takže se v nich mihly šestnáctkrát. A esej o zvířatech ve velkochovu byla léta hotová.
Suma sumárum, práce na dva dny. Zaplatili jsme za to Dětem Země z našich peněz sto třicet sedm tisíc korun. To je víc, než dostane za rok starobní důchodce s (celkem docela vysokým) důchodem 10 000 Kč měsíčně. Za jeden výlet do slepičárny, osm fotek a pár stránek kydů. Dá se chování Dětí Země ještě nazvat výrazem, že „čerpají“, nebo už je trefnější rovnou napsat, že kradou?
