Staň se hrdinou: Žaluj na Facebooku
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Dospělí lidé žalují na sociálních sítích stylem třeťáků na základce. A ještě se u toho zřejmě cítí statečně.
Facebook nedávno trvale zablokoval stránku Naštvané matky. Spolek reprezentovaný Evou Hrindovu už třetím rokem mixoval do internetového guláše slušných Čechů, národovců, migračních alarmistů a šiřitelů konspiračních bludů novou ingredienci: pohled poctivé české maminy, která okolní svět sleduje spíše vyděšeně než naštvaně, ale sem tam si zanadává na „ty uprchlíci“ a nezvedenou mládež.
Dlužno říct, že ve vesmíru, kde existují zcela halucinogenní weby jako Aeronet nebo Hájkův Protiproud, se online působení Naštvaných matek jevilo ještě krotce. Byť i Eva Hrindová měla svých patnáct minut bizáru a nenávisti: třeba když tvrdila, že lidskoprávní aktivistka Lucie Bittalová si onemocnění rakovinou (na něž zemřela) vlastně zasloužila, protože byla skrz ten aktivismus veskrze zlý člověk. Teď se tedy zhrozená matka Hrindová na Facebooku definitivně odmlčí.
Profil není právo
Interní pravidla největší sociální sítě světa teď nechme stranou. Stačí říct, že Facebook si svou infrastrukturu sám vybudoval, vyvinul, zaplatil a poskytuje ji zdarma. Má tedy plné právo určovat si pravidla kolem obsahu a jeho mazání, jak uzná za vhodné. Být na sociální síti není ani povinnost, ani výhradní právo. Komu se regule kalifornské korporace nelíbí, může využít služby desítek jiných platforem.
Důležité je, že majitelé zrušených nebo dočasně blokovaných stránek z řad nacionalistů, antiislamistů a milovníků Volodi Putina se občas snaží vyvolat dojem, že jde o spiknutí řízené z nejvyšších míst. Viděno jejich optikou to vypadá, že Mark Zuckerbeg se každé ráno vzbudí, dá si kafe, zasedne k počítači a vybírá si, koho v Čechách dnes blokne. Realita je jiná (a sama Hrindová ji zmínila ve vyjádření ke zrušení profilu Naštvaných matek). Většině stránek podobného typu zlomí vaz opakované a masivní nahlašovaní od jiných uživatelů. Vytváří se tím poměrně nebezpečný precedent.
Draci a fašisti
Česko je stále jedna z nejbezpečnějších a nejklidnějších zemí planety. Příležitostí k okázalé udatnosti zde mnoho není. Draci vymřeli, takže jsou legendární, princezny se přestěhovaly na Instagram a navzdory krajně nelichotivým postavám ve vedení státu to zatím ještě nevypadá ani na totalitu. Možnost nahlašovat na sociálních sítích tak nabízí pohodlnou a veskrze bezpečnou příležitost, jak „bojovat proti nepravostem“ a přitom nic neriskovat.Zejména pro digitální mileniály, kteří jsou na sebe tuze opatrní, je to ideální varianta. Když se s pár sty kamarády dohodnou, že někoho jako Naštvané matky nechají smáznout, současné nastavení Facebooku jim to umožňuje. Soudě podle některých reakcí se internetoví válečníci, kteří k zablokování „Matek“ přispěli, teď cítí jako vítězní bojovníci s fašismem. Jasně děcka. Úplný Gabčík s Kubišem.
Problémy to má tři: Za prvé, udávat a žalovat vždycky trochu smrdí, pokud se nejedná o vyloženě kriminální jednání. Za druhé, snaha o slušný a názorově bezpečný internet je v každém případě kontraproduktivní. Výhoda globální sítě tkví zejména v její názorové svobodě. A ta by měla platit i pro exoty typu Evy Hrindové a její ustrašené grupy. A za třetí, nejlepší obranou proti šiřitelům poplašných zpráv, konspirací a strachu není je blokovat, ale naopak nechat je mluvit. Vlastními argumentačními fauly, nevzdělaností a náramnou pitomostí se bezpečně sestřelí sami, bez cizí pomoci. Například z Naštvaných matek si teď, když jejich nejšťavnatější výroky zmizely v digitální černé díře, půjde hůř dělat legraci. A to je škoda, ne?
