Šábes šneků: To vás ti plži nezajímají ani za peníze?
Nezájem čtenářů o mou videorubriku přinášející strhující novinky ze života stopkookých plžů mě donutil zvýšit atraktivitu tématu. Říkáte si: Blbí šneci! Víte ale, kolik byli donedávna sběratelé ochotni platit za nejdražší mořské šneky? A že některé po koupi radši rozbíjeli, aby jich bylo celkově míň a měli větší hodnotu?
Sotva člověk začne psát o něčem pozitivním, co nesmrdí skandálem, přijde o čtenost. To nejlepší, nejpozitivnější a nejoptimističtější za celou svou novinářskou tvorbu dávám do tohoto seriálu – do Šábesu šneků. Šneci neberou dotace, nepijí moč, neléčí se v tachyonové komoře, nemají mozek, takže se u nich neprojevuje lidská blbost, a nevolí Miloše Zemana. Jde tedy o úctyhodné bytosti – a nikoho nezajímají. Tak že by zabraly prachy?
Šnek je i forma snobismu!
Především musíme rozlišit – šnek je zvíře s ulitou, „sběratelé šneků“ – jak jim říká laická veřejnost – či „sběratelé ulit“ jsou jenom sběratelé kousků mrtvolek, vápenitých skořápek plžů (a také mlžů). Tito sběratelé však dosahují stejné míry anální iracionality jako sběratelé umění nebo starožitností, a boje o šneky – přesněji ulity – raritních parametrů nabývaly zcela destruktivní formy. Dokud nepromluvila solidní věda.
Conus gloriamaris je či spíše býval nej, nej a nej mořský šnek na světě. Nejvzácnější, nejdražší a nejprasenější. Plži Conus – homolice – jsou zvláště populární, protože jsou prudce jedovatí a minimálně Conus striatus, textile a geographus zabijí ročně pár vesnic. Homolic je ale mnoho, ty nejvzácnější jsou mnohem méně jedovaté, jsou krásné, vzácné a v devatenáctém a dvacátém století, kdy byly in přírodní vědy a sběratelství přírodnin, i nesmírně drahé.
Gloriamaris byl objeven někdy počátkem osmnáctého století nejprve v jednom exempláři a byla to sběratelská bomba století. Šílenství gloriamaris došlo tak daleko, že si jednu z několika málo známých ulit v aukci v roce 1792 za horentní sumu koupil polodementní sběratel a po nákupu ji okamžitě rozbil kladivem, aby ta jediná, kterou má doma, byla ještě vzácnější. Do roku 1837 našli šest exemplářů. Tehdy slavný britský sběratel Hugh Cuming při hledání gloriamarise u útesu u města Jagna na ostrově Bohol na Filipínách našel dva tyto šneky vedle sebe. Pak přišlo zemětřesení, útes zmizel a svět považoval gloriamarise za vyhynulého. Ceny tomu odpovídaly. Ještě v roce 1965 (a dříve byly – bohužel neveřejné – ceny gloriamarisů pravděpodobně výrazně vyšší) se v USA na aukci ne úplně oslnivá ulita prodala za pět tisíc dolarů.
No a pak přišla moderní věda, moderní podmořská biologie, a zjistilo se, že gloriamaris je o tři sta kilometrů jinde a padesát stop hlouběji, než ho dosud hledali, sice stále vzácný, ale ne výjimečný. Takže od roku 1965 tahle ulita – se započtením inflace – zlevnila šestsetkrát. Opravdu pěkný je teď na ebay za 7 500 korun českých.
Ale počkejte, až někde zase objeví něco nového, třeba supergloriamarise nebo něco takového. To zase bude ulita za 50 000 dolarů, dokud za pár let nenajdou jiný flek, kde jich bude plno.
