Chceš se léčit bezpečně a bez závislosti? Tak za své, frajere!
Citlivější čtenář jistě postřehl, že chodím o holi (bývám s ní vidět na fotkách) a v textu občas hekám, jak mě bolí záda. To tak lidé s artrózou třetího stupně v bederní páteři a pánevním skloubení dělávají. Když mne však nyní napadlo léčit si bolest šneky, ostře jsem narazil na finanční limity naší zdravotní péče.
Už řadu let mám z Centra pro tišení bolesti ordinované opiáty, když je nejhůř, ale donedávna jen pro momenty, kdy bylo nejhůř a bolest už nešla vydržet. Pak jsem po desetiletích vysadil psychiatrickou medikaci, kterou jsem nepotřeboval, ale která také tlumila bolest, a začal jsem trpět jako zvíře, a to furt.
Ať žije tramadol!
Po prvních čtrnácti dnech, kdy to fakt nešlo a musel jsem si (malé) množství opiátů brát každý den, jsem se objednal do Centra. První volný termín měli za měsíc. Zapsal jsem si ho do diáře a trpěl další týden. Pak jsem ve tři hodiny ráno odjel na pohotovost do Vojenské nemocnice, kde se s tím léčím, vylíčil jim, jak jsem změnil medikaci, paní doktorka si prohlédla v počítači moje rentgeny a dostal jsem okamžitě poměrně vysoké dávky tramadolu k dennímu užívání.
Při stavu mé páteře vcelku není co řešit, jsem plně indikovaný k paliativní léčbě. O deset minut později jsem byl v lékárně a polykal první dvě tablety. Za čtvrt hodiny jsem byl v pohodě. Byla to nesmírná úleva, ale přesto jsem si během pár dalších dnů prověřil v impaktovaných zdrojích, co to se mnou udělá. A dočetl jsem se, že tramadol mi kromě fyzické závislosti (jako u každého opiátu či opioidu z podstaty svého působení) nijak neublíží, ani když ho budu brát do smrti. Nebudu impotentní jako po morfinu, nebudu mít zácpy jako po kodeinu, je slabší než referenční morfin (a tak se lépe dávkuje a hůře se s ním předávkuje) a je to prostě skvělý vynález moderní farmakologie. Díky za něj.
A co šneci?
Od té doby, co vidím všude šneky, je nacházím i ve zcela nečekaných oblastech. Například rod Conus – homolice – jsou opravdové svině. Mají nad čumákem chobotek a z něj vystřelují vápenité harpuny s nesmírně silným nervovým jedem. Zabijí i člověka – primát vede Conus textile, za ní pak geographus a striatus.
Ale z jedu Conus magus se podařilo izolovat látku zvanou conotoxin, která účinně tlumí bolest a nevyvolává fyzickou závislost. Nejde o stadium nějakých klinických pokusů, léčivo už je na Západě registrované jako Ziconotid. A tak jsem se rozhodl, že radši než opiáty zkusím šneky. A začal jsem legálně shánět Ziconotid.
Jo, šneky, panáčku? Zasol!
Našel jsem ho v Číně, a když jsem se ptal na Státním úřadu pro kontrolu léčiv, zda mi povolí individuální dovoz léku z Číny, tak se mi vysmáli – ale slíbili, že se poptají, jestli se nedá sehnat třeba v Rakousku nebo jiné normální zemi. A za hodinu mi laskavá paní doktorka sdělila, kde všude je v západní Evropě v prodeji a že se mám dohodnout se svým lékárníkem, jak mi ho dovezou, až mi ho doktor napíše.
Moje oblíbená lékárna BENU – za rohem – je plně profesionální komerční řetězec, takže odpověděli na můj e-mail do hodiny, přívětivě a kladně. Distributor mojí lékárny má v nabídce, a tudíž mi lékárna umí dovézt, lék Prialt, který Ziconotid obsahuje. V balení 100 mcg/ml 1 x 1 ml. Cena cca 15 000 Kč.
Vzhůru do návyku!
A tak jsem šel, vzal si sto miligramů tramadolu, protože po tom nemám bolesti taky, a hodinu koukal na internet, kolik se dá za 14 950 Kč koupit pěkných ulit šneků. Protože doplatek na mou měsíční dávku tramadolu, který je sice návykový, ale na pojišťovnu, činí padesát korun českých. Takže jsem bez léku ze šneků ušetřil nejméně 14 500 korun a byl by hřích tak snadno získanou částku utratit jinak než za šneky.
