Česko už v zahraniční politice nepotřebuje ani Zemana, ani šéfa diplomacie, vše obskočí Babiš
Andrej Babiš v říjnu loňského roku v rozhovoru pro deník Právo řekl: „Premiér také musí jezdit po republice, ne cestovat po zahraničí…“ Jak lze u něj skoro vždy čekat, dělá přesný opak, protože v cizině je každou chvilku. Tak se zamiloval do funkce předsedy vlády, která samozřejmě zahraniční cesty obnáší, že už zapomněl, co kdysi říkal. Má to ale i oběti na poli české diplomacie – těmi jsou prezident Miloš Zeman a dvojjediný ministr Jan Hamáček.
Zvnějšku a podle mediálního pokrytí to vypadá, že zahraniční politiku u nás dělá pouze Andrej Babiš. Příklad z minulého týdne: Pondělí 27.8. – Babišův projev na poradě českých velvyslanců a navíc v Hrzánském paláci přijal předsedkyni Parlamentního shromáždění Rady Evropy paní Pasquierovou; úterý 28.8. – Babiš na návštěvě Itálie a Malty; pátek 31.8. – Babiš na tříhodinové návštěvě Maďarska. A k tomu některá další vyjádření k zahraniční politice.
Zatímco Jan Hamáček si v sice nestandardním módu, ale poctivě plní povinnosti na rezortu vnitra i zahraničí (minulý týden byl například na jednání šéfů evropských diplomacií ve Vídni), tak Miloš Zeman už přestal hrát v naší zahraniční politice nějakou důležitější roli. Děje se tak nejenom kvůli jeho zdravotním omezením, ale i proto, že na něj nejsou ve světě moc zvědaví. To je ve srovnání s dobou Václava Havla a Václava Klause bezprecedentní stav.
Premiér totiž velmi dobře přečetl nastalou situaci: Prezident je v zahraniční politice limitován a ministr zahraničí Hamáček vlastně není ministrem zahraničí. Babiš proto objíždí Evropu a pořád se s někým schází, telefonuje, jedná. Děla velmi krátké cesty, takže to vypadá, že je toho hodně. Navíc schůzky s premiéry jiných zemí ho legitimizují před veřejností, protože cejch trestního stíhání za dotační podvod je tím výrazně překrytý.
Andrej Babiš ale svojí frenetickou zahraniční politikou (i když v tom dělá jednu podstatnou chybu: zatím nejezdí i dál mimo Evropu, což by bylo potřeba zejména kvůli ekonomické diplomacii) nastolil zvláštní situaci, která nemá v České republice obdoby.
Už premiér Klaus se kdysi snažil hrát v zahraniční politice více podle vlastních not, jenže Václava Havla v cizině prostě trumfnout nemohl. Havel byl pro svět celebritou, ať přijel kamkoli. Hodně aktivní byl v diplomacii i expremiér Mirek Topolánek, ale to pramenilo nejenom z toho, že ho to zajímalo a bavilo, ale že v první polovině roku 2009 bylo Česko předsedající zemí Evropské unie. Ovšem Babišovo postavení je v tomto směru unikátní.
Mimořádně vážnou otázkou ale je, zda je Babišova aktivita v zahraniční politice pro Českou republiku přínosná a zda podporuje naše národní zájmy. V některých směrech určitě ano, u jiných důležitých věcí to pořád nevíme.
Přestože Babiše na domácí scéně provází vytrvalá kritika, která často přechází až v nenávist, v Evropě nás nezastupuje špatně. Určitě lépe, než mnoho našich předchozích premiérů. Je dobře jazykově vybavený, aktivní, rychlý, nemá problém se s kýmkoli setkat, v zásadních otázkách migrace postupuje správně. Jen jeho neustálé opakování, že všechno zařídil, zní v tomto směru někdy až směšně. To nikoho v cizině nezajímá a doma to od něj slyšíme pořád. Ale posměšná videa, která kolují z ciziny o prezidentu Zemanovi, v případě Babiše těžko kdy uvidíme. Reprezentuje důstojně.
Stále ale nevíme, co si vlastně myslí o Rusku, Číně, nebo o politice amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ne, že by se k tomu nikdy nevyjádřil, ale on tradičně nejde do hloubky, klouže po povrchu. Jistěže je to lepší, než proruská a pročínská politika Miloše Zemana, ale je to na premiéra málo.
Shrnuto: Andrej Babiš v zahraniční politice nepotřebuje ani Zemana, ani Hamáčka, ani nikoho dalšího, vystačí si sám. Netrápí ho, že post šéfa diplomacie se pořád řeší, dokonce mu to vyhovuje, vždyť odpovědnost leží na ČSSD. Opanoval pole, na kterém na rozdíl od domácího hřiště nemůže toho tolik zkazit. Pro něj ideální situace. Zda je dobrá i pro zemi, to jen uvidíme.
