Šábes šneků: Domeček, sliz a lidská blbost
Lidská blbost je tak silný celospolečenský faktor, že je výborně pozorovatelná i na šnecích. Přesněji na tom, jak formuje vztah člověka ke šnekům náhled okolí na jeho osobu. Zvířata se těší různému stupni obliby, a to zcela iracionálně. Chytrá a společenská krysa má velmi nízkou oblibu, hloupého bambusožravého medvěda pandu, který je tak zdegenerovaný, že se už skoro nerozmnožuje, mají rádi všichni. A šnek je zvíře s dobrou pověstí, protože má domeček (pročež je roztomilý) a nikoho neohrožuje. Ale je na něm něco fakt nechutného: Sliz.
Když jsem zjistil, že Evropská unie dotovala právní ochranu duševního vlastnictví perpetuum mobile, začal jsem jako psychohygienu chovat šneky, abych se z těch magorů nezbláznil, a oficiálně jsem přijal novou identitu levotočivého šneka. Začal jsem filmovat a fotit chování šneků a zveřejňovat je (jako recesi) na reflex.cz a na Facebooku, a smrtelně vážně jako laický malakolog na serveru mezinárodního vědeckého projektu pozorování měkkýšů iNaturalist.
Okolí z toho usoudilo, že jsem se zbláznil. Mě to bylo celkem jedno, protože jsem řešil, jak smýt po úklidu terárií z rukou odporný šnečí sliz. Pár týdnů trvalo najít odpověď, že citronkou. Protože ten sliz je fakt odporný, měl jsem z objevu radost, okolí však díky mému zájmu o chování šneků soudí, že jsem duševně nemocný. Oni totiž místo na šneky koukají na fotbalisty.
Pak začaly chodit vzkazy přes Messenger, a byly to odkazy na video. Někdy minulý týden - a vzpomnělo si na mě snad dvacet lidi, kteří o mé lásce k plžům vědí. Video je na Facebooku, články s fotkama všude. Je. na nich paní v takové té igelitové čepici, jak se nosí na kosmetiku, leží na zdravotnickém lehátku na zádech, a po ksichtě ji lezou šneci, takže jí na obličeji nechávají skutečně nechutné cestičky svého odporně lepkavého slizu. “Dobrej trolling!” napadlo mě na první dobrou, protože jsem to měl za recesi.
Po přečtení jsem ale zjistil, že se jedná o smrtelně vážně míněnou novou kosmetickou metodu boje proti vráskám. Něco z toho hnusu ve slizu nějak napíná kůži nebo co. A tak se z toho nejodpornějšího výměšku plžů, slizu, dělá kosmetika, kterou si bohaté dámy mažou na obličej, a je to v pořádku. A ony jsou chvályhodné, protože si plácají na držku tu nechutnost kvůli kráse. Zato já jsem za to, že šneky pozoruji a když se nechtě znečistím jejich nechutným slizem, umyji si jej citronkou, definitivně veřejností i okolím uznán za blázna.
Nejlepší nakonec...
To, že jsou lidi skoro úplně iracionální a chovají se většinou jako nemyslící opice, předpokládal už Freud a prokázal Kahneman. Proč jsou ale tak blbí? Je vysoce pravděpodobné, že ve slizu něco proti vráskám opravdu je, ta slizová kosmetika je podložena vědeckým výzkumem, nejde o léčitelství. Ale jako chovatel plžů tam vidím jisté drobné metodologické pochybení. Pokud totiž nějaký měkkýš má opravdu hodně, ten sliz opravdu lepí, a fakt nejde smýt, tak to určitě není šnek.
Nejodpornější, nejnesmytelnější a nejhustší (a tedy pravděpodobně i s nejvyšší koncentrací oné léčivé látky) má totiž slimák Veronicella sloanei. Bez použití citronky nelze smýt a lepí na ruce až dvanáct hodin. Nemá ovšem domeček a vypadá opravdu odporně, tak se holt musí používat šneci. Mají sice řidší sliz, ale jsou roztomilí.
