Očima libertariána: Jak práce pro stát může vynášet miliardy
Skoro vše, co dnes „zařizuje“ stát, má alternativu. Nic složitého. Státní regulace, nebo trh. My starší pamatujeme, jak v rámci tzv. „malé privatizace“ byla mezi „experty“ a politiky taková obava, že obchody s potravinami, které zprivatizují soukromí podnikatelé, budou promptně přeměněny na butiky a hospody, že do zákona natvrdo umístili povinnost potravinové obchody zachovat po dalších, tuším, deset let. Praxe ukázala, že obava to byla zbytečná, potraviny jsou jeden z největších kšeftů. Náš pan premiér by mohl vyprávět…
Většina věcí, kterou dnes zajišťuje stát (ať už přímo, či prostřednictvím regulací a dozoru) má tu nevýhodu, že není vidět alternativa.
Jednou z výjimek je nákup zemního plynu. Můžeme hezky srovnat třeba Česko na jedné straně a Maďarsko či Slovensko na straně druhé. V České republice stát pouze zpovzdálí sleduje, jak soukromé společnosti nakupují zemní plyn za tržní ceny. Na burze. Cena za tisíc kubíků plynu se tam pohybuje kolem 200 dolarů. To v Maďarsku či na Slovensku se soukromníkům nevěří. Cenu domlouvají „velcí kluci“. Premiéři. S Rusy. Protože jistota. Protože se přece nebudou spoléhat na nejistý trh.
Rusové ho mají dost. Slovensko či Maďarsko mají s Gazpromem dlouhodobé kontrakty. Ceníková cena je někde kolem 450 dolarů. Ano, je to „kapánek“ dražší, ale ta jistota… „Velcí kluci“ prostě čas od času zaletí k Vladimiru Vladimiroviči a domluví „slevu“. Jak velká ta sleva je a nakolik se přibližuje ceně tržní, je otázka. Cena se nezveřejňuje. Jen to, že se „velkým klukům“ podařilo zajistit „výhodné dodávky“. A je to. Plebejcům jsou známy pouze relativně nízké prodejní ceny pro domácnosti a průmyslové odběratele. Jenže plebejcům už nikdo neřekne, že ceny jsou státem regulované a zdeformované daněmi.
Stát a drahá jistota
Reálné nákupní ceny tedy neznáme. Můžeme však provést jednoduchou kalkulaci. Řekněme, že Maďarsko kupuje od Rusů 5 miliard kubíků a premiér Orbán „usmlouvá“ dlouhodobý kontrakt za cenu o 10 % nižší. Tedy řekněme, 400 dolarů za tisíc kubíků. 5 milionů krát 200 dolarů je sumička kulatá. Miliardu dolarů na sněhu nenajdete. Skoro bych řekl, že si Gazprom takové premiéry hýčká. Kdekdo by chtěl být tím „velkým klukem“, kterého Gazprom pohostí a poskytne mu „slevu“. O které nikdo nic neví. Protože „přesvědčit“ jednoho premiéra (a pár vyvolených okolo), aby kupoval plyn dvakrát dráž, je asi jednodušší než přesvědčit, řekněme, milion odběratelů. Ti totiž nakupují za své, vyvolení nakupují „na erár“. To se to pak slouží lidu do roztrhání těla.
V ČR se podařilo tuto sféru odstátnit. Jsme v rukou trhu. A šetříme díky tomu desítky miliard.
Jenže bohužel, stát (a komunál) nás stále dopravuje, léčí a vzdělává. Chrání životní prostředí. Stará se o lesy, dbá na prosperitu zemědělců. Řeší infrastrukturu. Nakupuje pro policii a armádu. „Výhodně“ dotuje to a ono. Protože „trh selhává“. A lidi „chtějí jistotu“. Jistotu, že se o ně stát postará. Že to vlastně nefunguje a je to výrazně dražší, než kdyby se o to staraly privátní firmy v konkurenčním neregulovaném prostředí, jim nikdo neříká. Protože v tom jedou všichni „ti, co spolu mluví“. Na všech úrovních.
Až těm „dole“ dojde, že jsou pro vyvolené jen zdrojem peněz pro vyvolené, budou se asi trochu zlobit. A nejprodávanější komoditou budou vidle. Protože palné zbraně nám pozvolna berou. Moc se na to netěším.
Autor je zakladatelem Libertariánského institutu
