Vladimír Pikora: Serena a údajný sexismus, sociální sítě a konec civilizace
Někdy si čtu noviny a mám pocit, že jsme jak Římané. Ti mohli svého času s otevřenou pusou sledovat, jak končí jejich civilizace. Stále ustupovali barbarům, až najednou „nebyli“. Jejich civilizace se vypařila a Evropa upadla na stovky let do „temnoty“. Tedy spíš nestability.
Dnes jsem se díval na dlouhodobé predikce Mezinárodního měnového fondu. Fond očekává, že planeta nepatrně zpomalí své tempo růstu. Nicméně když se podíváme na jednotlivé kontinenty, vidíme, že Evropa sice dál poroste, ale dramaticky svůj růst zpomalí. Naopak Afrika svůj růst výrazně zrychlí a přiblíží se Evropě. To do obrázku civilizačních změn jen zapadá. Evropa a severní Amerika jsou už moc bohaté regiony. Vymýšlí nesmysly, kterými sami sebe dusí. A vyklízejí své civilizační místo.
Když jsem byl v subsaharské Africe, ptal jsem se, jestli tam už dorazilo „Me too“. Pomalu nevěděli, co to je. V Africe se stále ještě řeší podstatná témata a na blbosti kašlou, protože tam ještě vědí, co to je hlad.
Asociace černošských novinářů
Do těchto myšlenek jsem si přečetl o nedávné mediálně vděčné kauze. Australský výtvarník Mark Knight ve svém komiksu nelichotivě zobrazil vášnivý výlev tenistky Sereny Williamsové z ženského finále letošního tenisového US Open a liberální americká společnost ho málem lynčovala. Obrázek byl prý rasistický a sexistický.
Národní asociace černošských novinářů komiks označila za „nechutný hned na několika úrovních“. Prý: „Nejenže používá rasistické, sexistické karikatury obou žen, ale také je zobrazení Williamsové zbytečně přehnané,“ uvedla asociace ve svém prohlášení.
Sotva může být něco absurdnější. Rasistické se mi zdá na celé věci hlavně to, že američtí novináři mají asociaci černošských novinářů. Pokud v rámci antirasismu budeme ignorovat rasy, respektive budeme vycházet z toho, že krom vzhledu mezi nimi není rozdíl, pak je to podobně bláznivé, jako bychom u nás založili asociaci blonďatých novinářů. Už sám název organizace podbízí určitý druh rasismu – tedy rozlišování mezi rasami.
Rasismus?
Co se týče samotné karikatury, pak přehnané zobrazení je přece jejím definičním znakem. To dělá karikaturu karikaturou. Trump má vždy ohromný účes, Macron je vždy maličký, Gorbačov měl vždy obří flek na hlavě a tak dál. Je to podobné, jako když mi lidé pohoršeně píší, že můj komentář pro Reflex je subjektivní. No ano, je! A dál bude. Subjektivita je totiž definiční vlastnost komentáře. V tom je jeho zásadní rozdíl proti zprávě. Nemá smysl se nad tím pohoršovat. Stejně jako nemá smysl tvrdit, že karikatura je přehnaná.
Z mého pohledu nebylo na obrázku nic rasistického. Spíš bych se ptal čistě spekulativně: Pokud by byl sudí černý, tenistka bílá, chovala se stejně a situace se opakovala – bylo by rozhodnutí také rasistické?? Přesněji – bylo by označeno za rasistické? Mám často pocit, že tu začíná být rasismus naruby. A ten, kdo to vysloví nahlas, je označen za rasistu.
Feministky nás často přesvědčují, že chtějí být brány stejně jako muži. Pak se tedy ptám, proč soutěží ve sportu odděleně od mužů. Logickou odpovědí je, že mají jiné svaly, jiné tělo. Ve stejné logice bych se mohl ptát, proč černošští běžci běhají spolu s bělochy, když mají jinak stavěné tělo. To už je ale rasistické.
Sociální sítě a otevřená diskuze
V každém případě pořád jde jen o karikaturu! Jejím smyslem je legrace. Lidé si musí umět dělat sami ze sebe legraci a nebrat se tak vážně. Když to naopak příliš vážně brát budeme, budou se muset karikaturisti bát o život podobně jako v redakci Charlie Hebdo. A náznaky tu už jsou; svoboda projevu už skončila. Autor příslušné karikatury si už zrušil účet na Twitteru, protože lidé vyhrožovali smrtí jemu i jeho rodině (či mu byl přímo zrušen, zprávy se různí). A to už je hodně za hranou. Pokud tohle dovolíme, pak je to už skutečně konec naší civilizace. Ne v tom smyslu, že „fyzicky“ zanikneme; ale v tom smyslu, že naše kultura se vypařila.
Najednou se ukazuje, jak sociální sítě nepodporují otevřenou diskusi a hlavně nejsou bezpečné. A naše společnost, kde je bezpečnost na prvním místě do takové míry, že každý cyklista musí povinně mít bezpečnostní helmu, ačkoli dřív nemusel, najednou tohle nebezpečí sítí ochotně toleruje. Sociální sítě si totiž vymyslely svá nesmyslná pravidla komunity, která si tvrdě vynucují, zatímco když se někomu vyhrožuje smrtí, je to v pořádku, tohle neřeší. Nepochopitelné. Hrubě mi to na provozovatelích těchto sítí vadí.
Cenzura na Facebooku
Vloni jsem slavil čtyřicítku a kolega z redakce Reflexu mi jako dárek nechal od grafika upravit jednu obálku časopisu. Nahradil fotku Miloše Zemana za fotku mou. Zbytek zůstal stejný. A to byl „problém“. Původní obálka totiž nelichotivě vyobrazovala prezidenta s buřty kolem krku a do skleničky mu nalévá víno slečna, jíž jsou vidět bradavky. No a já hlupák jsem se s obálkou – podle mého soudu velmi vtipnou – v legraci pochlubil na Facebooku. To jsem si dal. Hned jsem dostal tři dny v chládku za porušení pravidel komunity.
Nezlobte se na mě, ale na bradavkách nic špatného či život ohrožujícího vážně nenacházím. Najdete je vyobrazené v každém kostele, do kterého chodili všichni naši předci – a žádnému z nich to neublížilo. Všichni se navzdory každonedělnímu pohledu na bradavky považovali za slušné a morální lidi. Na těchto kořenech Evropa stojí. Krom toho nepovažuji časopis Reflex za hambatý, jehož obálky by měly být zakázány. A už vůbec si nemyslím, že by mě měl Facebook převychovávat. Naopak si myslím, že si Facebook prostě jen vychutnává své oligopolní postavení a neváží si svých uživatelů, protože ví, že teoreticky sice mohou přeběhnout na jinou sociální síť, ale prakticky to neudělají, protože masa známých těchto uživatelů je POUZE na Facebooku, a nikoli na nějaké čínské síti.
Tlak na to, aby sociální sítě nesměly zakazovat a mazat příspěvky uživatelů, má svou logiku. Argument, že jsou soukromé, neobstojí. Ani zaměstnavatel nesmí svému zaměstnanci číst poštu, jedná se o listovní tajemství a je jedno, že zaměstnavatel je soukromou osobou. Sociální sítě zkrátka uplatňují nejen nesmyslnou, ale i nedovolenou cenzuru, a vlády tohle porušování práva tiše akceptují. Listina základních práv a svobod ve článku 17 uvádí, že cenzura je nepřípustná. Dál se zde píše, že svoboda projevu je zaručena. „Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem.“
Mravnost technologických obrů
Argument, že využívám něčí aplikaci a musím souhlasit s jeho podmínkami, je pomýlený nejen kvůli nepřípustnosti cenzury či neprolomitelnosti listovního tajemství: Kdybych v aplikaci souhlasil, že se smí vraždit, mohu vraždit? Prostě podmínky poskytovatele sociální sítě musí být v souladu se zákonem, zákon je vždy jakýmsi pofiderním pravidlům komunity nadřazen.
Myslím, že když už tu máme právo na svobodu projevu, měli bychom ho vynucovat. Samozřejmě k tomu nedojde – ale čistě hypoteticky: Kdybychom se všichni hromadně začali soudit se sociální sítí, rychle by se zklidnila a začala zákon dodržovat. Všichni se soudit sice nezačneme – ale proč by nemohly na sociální sítě tlačit všechny vlády? Podobně jako třeba odbory neustále tlačí na vyšší mzdy.
Platí to ostatně pro všechny technologické obry, kteří mají ve svém segmentu dominantní postavení. Všech bychom se měli ptát, zda když jsou tak slušní a mravní, že si myslí, že mají právo nás převychovávat a napravovat, zda také jsou tak slušní a mravní, že u nás platí daně a zaměstnávají u nás naše lidi. Tito technologičtí obři ovšem často platí daně buď v Irsku, nebo kdesi v daňovém ráji, tržby za ČR nezveřejňují a zaměstnávají u nás méně než 20 lidí. Šéf některého takového technologického obra pro celou Evropu pak nemá pod sebou ani 50 lidí. Při placení daní tak firmy už najednou nejsou takoví frajeři, za jaké se tváří při cenzurování, porušování listovního tajemství či vystavování zákazu používání sítě na měsíc za šíření bradavek.
