Kašpaři proti cirkusům: Drezírovat zvířata bitím opravdu nejde!
V neděli proběhne další kolo kampaně proti cirkusu Jiřího Berouska. Ochranáři proti němu protestují proto, že nějaký jiný Berousek zabíjel tygry. A také protestují proti týrání zvířat v cirkuse. K žádnému týrání zvířat v cirkusech však nedochází. A hlavní ideoložka kampaně má navíc od oponenta své bakalářské práce písemně, že má sama (mírně řečeno) poněkud snížené odborné kompetence.
„Nevyhovující podmínky a krutá drezúra zvířat má za následek nejen podlomení fyzického, ale hlavně psychického zdraví. Stačí se jen hlouběji zamyslet: jak je možné, že divoká zvířata, jako jsou sloni, začnou na povel tančit? Jak je možné naučit medvěda jezdit na kole? Odpověď na tyto otázky je snadná – jde to pouze násilným výcvikem, při němž jsou zvířata záměrně stresována, brutálně bita a týrána rozličnými způsoby,“ píše hlavní „vědkyně“ aktivistů Aneta Kletečková na aktivistickém ochranářském serveru.
A to je taková kravina, že jsem to ještě neslyšel. A to mám z fakulty zkoušku z etologie od paní docentky Fraňkové a chodil jsem i na (občasné) přednášky profesora Veselovského. Navíc celý život chovám zvířata.
Jak je to ve skutečnosti
Pokud chcete zvíře něco naučit, musíte zvolit pozitivní podmiňování. To jest systém odměn. Trestáním můžete něco odnaučit. Zcela brutálním, ale odůvodněným bitím můžete vysvětlit vašemu pitbulovi, že už nikdy nesmí vrčet na dítě. Ale když chcete jakékoliv zvíře něco naučit – třeba udělat stojku, jak dělají medvědi v cirkuse – musíte ho k tomu prostě dokorumpovat.
U člověka je možné říct „udělej stojku, jinak dostaneš elektrický šok“, a když stojku neudělá, tak mu ten šok pustit do těla. Když dostane pátý, stojku udělá, protože ví, co po něm chcete. Když řeknete medvědovi „udělej stojku“, nerozumí vám. Když mu dáte za to, že ji neudělal, ránu, tak vás zabije.
Takže máte jen dvě možnosti, vymyslel je zakladatel etologie Konrád Lorenz. Vybíráte z nich dle inteligence cvičeného medvěda. Když je chytrý, párkrát před ním uděláte stojku vy sami a dáte mu tatranku (dle mých zkušeností to jsou všemi většími savci oceňované odměny, včetně koček). Pak mu ty tatranky přestanete dávat. A protože je to medvěd s nadprůměrným IQ, napadne ho, jestli by nekápla tatranka, kdyby udělal stojku on. Udělá ji, dostane od vás tatranku, udělá druhou, další tatranka. A pak už umí stojky dělat nadosmrti.
Když je medvěd hloupý, nezbývá vám než (jako dělával Lorenz s hloupými holuby) čekat, až medvěd spontánně udělá něco jako stojku, nějak se hodně opře o přední tlapy. A pak ho odměníte. A čekáte na další spontánní výskyt požadovaného chování. A zase ho odměníte. Když není medvěd úplně vymydlenej, tak za dvacet tatranek takto naučíte stojky i medvěda se sníženou inteligencí.
Paní aktivistka ovšem píše takové kraviny, jak je uvedeno výše.
Za kolik tatranek se aktivista naučí stojku?
Jak už to bývá, je paní Aneta Kletečková vzdělaná. Je pachatelkou bakalářské práce „Speciesismus v moderní společnosti? Sociologický výzkum o postojích k využívání zvířat v naší kultuře.“
Oponent o její práci v posudku napsal: „Autorka formuluje otázku ve formě hypotéz. To je však v příkrém rozporu s použitou metodologií kvalitativního výzkumu, je to úloha pro kvantitativní výzkum. Teoretickou část vnímám jako nedostatečně strukturovanou. Stálo by za to do seznamu literatury uvést alespoň některou přehledovou publikaci z oboru. Tituly v literatuře jsou práce filosofické a téměř výhradně aktivistické. Autorka vůbec nereflektuje pozici výzkumníka a svůj vlastní postoj k danému tématu. V rámci dotazování pak má tendenci předkládat informantům předem připravené vlastní perspektivy. Podíváme-li se třeba na úvod práce, vyskytuje se tam řada tvrzení, která nejsou vůbec doložena.“
Přeloženo z vědecké terminologie: Jsou to předsudečné kydy založené na výmyslech autorky. Práce, podobně jako diplomka o UFO, byla obhájena. A aktivisté mají svou vědkyni a vedou vědeckou kampaň proti týrání zvířat v cirkusech jejich výcvikem. A tak mě napadá: Kolik by bylo potřeba tatranek, abychom naučili ochranářské aktivisty udělat stojku, když to i hloupý medvěd zvládne za dvacet kousků? Padesát? Sto? Nebo aktivistu – na rozdíl od šneka, jak ukazuje video – nejde naučit vůbec nic?
I šnek se dá učit...
K videu: Šneky (nemají mozek, ale gangliovou nervovou soustavu) krmím tak, že přendám bednu, ve které bydlí, pod lampičku – kvůli focení – a sundám víko. Šneci jsou u mě tři měsíce. Když je víko sundané, nejprve vyberu trus, pak vyberu zbytky potravy v misce, která je stále na stejném místě, a teprve pak dám do misky nové čerstvé okurky.
Již asi druhý měsíc po tom, co jsem je dostal, nastal zvláštní jev: šneci reagují na přenesení krabice a sundání víka úprkem k misce, a to ještě před tím, než do ní dám čerstvou okurku. Když ale někdy jen lehce nadzvednu víko, bednu nepřenesu, nenasvítím a přisypávám okurku, řekněme, pokradmu, trvá třeba čtvrt hodiny, než si jí šneci všimnou.
Proto si myslím, že se dokonce i šneci dali „vycvičit“, že po podnětu „sundání víka + světlo“ následuje odměna „čerstvá okurka“, a tak si pro ni vyrazí ještě před tím, než jim ji do misky skutečně dám. Že drandí přes celou bednu ihned a přesně směrem k cíli, je vidět na videu.
Téma o tom, jak ochranáři zvířat zvířatům škodí, čtěte v novém Reflexu, který vychází ve čtvrtek 20. září.
