Regulace svobody na internetu: Na čem se shodne Brusel s Klausem a Okamurou?
Evropská unie se rozhodla brutálně regulovat Internet; tentokrát jako pověstná hůl na psa posloužila autorská práva. Například i ta moje. Vrací-li třeba Google ve výsledcích vyhledávání perexy článků na mých stránkách, prý by mi měl platit za reklamu, kterou k nim umístí. Zatraceně… Fakt „dík“, EU! Už roky dělám vše pro to, aby tam ty texty byly; nic za to nechci, jen abyste mi dali pokoj a nezasahovali do toho. Totéž platí pro RSS agregátory; zejména pro ně jsem si ten RSS feed vůbec psal, takže podruhé „díky“ (a odejděte).
Když už se do toho „musí“ státní (či v tomto případě nadstátní) moc vrtat, proč „chrání“ i lidi, kteří o to zjevně nestojí, protože jim tato „ochrana“ jen uškodí? Už teď existují v hlavičkách webových stránek meta tagy, kterými lze říci robotům, aby je neindexovaly. Kdokoliv tedy může Googlu (a dalším vyhledávačům) sdělit, že má jeho stránky ignorovat. Když už má nějaký takový zákon existovat, proč nemůže jen vynucovat tuto již existující funkcionalitu, případně zavést další hodnotu, kterou může správce stránky sdělit, že chce peníze za reklamu. Proč si nemohou ti „chránění“ sami zvolit, jakou míru „ochrany“ vyžadují? Já třeba chci, aby se mé texty šířily s co nejmenšími překážkami; nepotřebuji na nich vydělávat, chci jimi oslovovat lidi.
Další geniální nařízení má zas nutit provozovatele webů, aby automaticky už při uploadu hlídaly obsah, který nahrávají jejich uživatelé. Co na tom, že tito cenzuroboti budou chybovat? Lepší potrestat nevinné, hlavně aby neunikl žádný „viník“; aneb zabijte je všechny, Bůh už si je přebere. Další nebezpečí spočívá pochopitelně v tom, že kde už cenzurobot jednou bude, tam ho půjde snadno nastavit, aby blokoval cokoliv zrovna nepohodlného. Ale co pro nás představuje nebezpečí, v tom EU pochopitelně spatřuje nástroj a příležitost k dalšímu ovládnutí.
Okamura a Klaus
A mezitím u nás… Václav Klaus mladší na Okamurově semináři o „právu občana na pravdu“ přišel s nápadem, že (nejen) sociální sítě nebudou smět blokovat uživatele či mazat jejich příspěvky s výjimkou těch, které přijdou „za hranou“ už i Klausovi, což hodlá specifikovat v novém návrhu zákona. Kdo se nepodřídí, nebude smět v ČR poskytovat své služby; jinými slovy bude cenzurován. Aneb jak se bojovník proti cenzuře sám stává cenzorem.
Na první pohled by se někomu mohly zdát zájmy Bruselu a pánů Klause s Okamurou protichůdné; mají však jedno společné (a děsivé). A totiž přesvědčení, že uživatelé a poskytovatelé služeb spolu nemohou utvářet vztahy založené na vzájemné dobrovolnosti, ale potřebují nějaký stát či unii, jejichž vůdci jim budou diktovat podmínky. A ačkoliv se obě strany rády zaklínají svobodou (Brusel pravda o něco méně), ve skutečnosti obě po svobodě šlapou. Jak to?
Svoboda znamená, že každý může poskytovat právě takové služby, jaké uzná za vhodné; na webu si určuje pravidla jeho vlastník dle své libovůle. A naopak nikdo není nucen žádný web využívat a ničí službu konzumovat; komu se podmínky poskytovatele nelíbí, může jít jinam, vůbec nikam, případně si založit vlastní virtuální místo s libovolnými pravidly. Prosím, nešlapme po svobodě uživatelů ani poskytovatelů; nechť jsou jejich vztahy oboustranně dobrovolné.
Autor je anarchokapitalista.
