Marek Stoniš: Eurohanebnost aneb Proč závidím Maďarům
Proč se tam nehlasuje o české vládě?! I u nás přece lze mít oprávněné obavy o demokracii a její instituce… To mě napadlo jako první, když jsem sledoval zprávy o tom, jak poslanci Evropského parlamentu doporučují zahájit proti Maďarsku řízení podle článku sedm Lisabonské smlouvy, tedy řízení, které by mohlo vést až k uvalení celoevropské klatby na maďarské kacíře jediné správné eurounijní víry.
Ale pak jsem si uvědomil, jaký je to nesmysl, představovat si hlasování o případném odebrání našich hlasovacích práv v evropských institucích a zastavení unijních penězovodů směřujících do Česka.
Jednak: Andrej Babiš si sice na české půdě hraje na tvrdého obhájce českých národních zájmů – ani uprchlík přes české hranice, nesouhlasím se sankcemi proti Maďarsku!, ale je to jen taková líbivá hra pro prostý lid. Vydá-li se směrem za hranice, stává se z něj poklonkující unijní politik, který má jediný cíl: zachování statu quo politického modelu Evropské unie, především toho hospodářského.
Jednoduše řečeno – absurdní eurodotace musí okysličovat krevní oběh byznysu firem českého premiéra Andreje Babiše, jak jen dlouho to půjde a co to evropský daňový poplatník vydrží. Proto také europoslanci jeho hnutí hlasovali eurostádně pro zahájení sankčních řízení proti Maďarsku. O žádné porušování lidských práv, případně ohrožení demokracie v Maďarsku, přece vůbec nikomu nejde. To by mimo jiné nemohli kandidovat za hnutí, jež má destrukci klasické demokracie ve své DNA. O trestně stíhaném předsedovi vlády, kumulujícím ve svých rukou politickou, mediální i ekonomickou moc, ani nemluvě. Já vím, kampáň!
Ale hlavně: Stačí si přečíst nebo poslechnout skvělý projev maďarského premiéra Orbána na půdě Evropského parlamentu, kterým hájil před evropskými poslanci svoji zemi a její občany, chcete-li národ. Kromě silných historických pasáží o roli Maďarů v moderních evropských dějinách řekl: „Existují rozepře a ty budou existovat i v budoucnu. Máme odlišné vnímání povahy křesťanství v Evropě, o úloze národa a národní kultury, smýšlíme odlišně o podstatě a účelu rodiny a zaujímáme radikálně jiný pohled na migraci. Pokud se tvrdí, že chceme Evropu jednotnou v rozdílnosti, pak taková rozdílnost nesmí být důvodem nálepkování jakékoli země a jejího vylučování ze společného rozhodování.“
Dovedete si představit, že by náš předseda vlády dokázal jednoduše a jasně vysvětlit Evropě české národní zájmy, tradice, naše zahraničněpolitické pozice a že bychom mohli věřit, že jim věří i on sám?
Jednoduše řečeno, závidím Maďarům.
Text vyšel jako editorial nového tištěného Reflexu.
