Vladimír Pikora: Syrští sirotci jako kouřová clona českého rozpočtu
Mám rád Jana Wericha a jeho pohádky. V jedné z nich říká, že v jednom kraji se místo rčení „až naprší a uschne“ používá rčení „až opadá listí z dubu“. U nás doma se zase často používá rčení „pro stromy není vidět les“. Tedy že kvůli nepodstatným věcem nejsou vidět ty podstatné. Přesně takové stromy clonící les jsme viděli tento týden v české politice.
Kdo má hlavu, ruce a nohy, řeší syrské děti. Abychom si rozuměli: Vůbec nehodlám diskutovat o tom, zda syrští sirotci, kteří měli (či neměli) být dovezeni do ČR, jsou děti, nebo výrostci. O tom, jestli to celé je, nebo není podvod. „Každý“ na to sice má názor, ale současně si připusťme, že skoro nikdo na to nemá dost informací. Možná pomoc potřebují. Možná je to bouda. O tom já rozhodovat za minima známých a ověřitelných informací fakt neumím. Nicméně mám informace jiné.
A totiž ty, že podle průzkumů veřejného mínění je většina české společnosti proti imigrantům. Například 60 % českých vysokoškoláků má obavy z imigrace. Současně proti syrským sirotkům se otevřeně postavilo jen ANO, SPD a komunisté. Pokud by se lidé rozhodovali jen na základě tohoto tématu, každá z těchto tří stran získá v průměru 20 %.
O zbývajících 40 % hlasů se bude ucházet zhruba 10 relevantních stran. V průměru by tak každá z nich měla jen čtyři procenta. Je to sice velké zjednodušení, ale naznačuje to mou myšlenku: Myslím si, že vyzdvihováním tématu syrských sirotků většina stran jen střílí do vlastních řad a nahrává vládní ANO.
Škoda že podobně agilně jako o syrské děti, o nichž máme málo informací, se politici nezajímali i o české děti ukradené v Norsku a ve Švýcarsku, o kterých by každý mohl mít informací dost, kdyby o ně stál. Znám jenom tři české politiky, kteří se na tyhle české děti sebrané rodičům nevykašlali, ačkoliv volby byly zrovna v nedohlednu: J. Chalánková, T. Zdechovský a P. Mach. Zato jsem slyšel drahně jiných politiků, jak tvrdili, že tito tři politici jsou populisté. Neřekl bych. Populisté jsou pro mě ti, již vytahují syrské děti jenom před volbami a po nich na ně zapomenou.
Kdyby někoho zajímalo, který politik a jak pomáhal českým dětem, může si přečíst knihu Markéty Šichtařové Ukradený syn – v ní je případ českého chlapečka detailně popsán včetně selhání státních orgánů, které jevily nulový zájem pomáhat. Volby byly asi daleko a případ byl patrně méně fotogenický než syrské děti. O tom je zase přísloví o udělání pořádku před vlastními dveřmi.
Kvůli syrským dětem se však dokonale podařilo odlákat pozornost veřejnosti od mnohem průhlednějšího a snadněji uchopitelného tématu, jež se objevilo ve stejných dnech, a tím je státní rozpočet. Tedy ne že by chudáci děti měly s rozpočtem cokoliv společného – v tomhle případě ovšem vládě poskytly vítanou a dokonalou kouřovou clonu. Vláda Andreje Babiše si vlastně nemohla přát nic jiného než kauzu syrských dětí. Vytěží z ní hlasy voličů (kvůli svému odmítavému postoji k přijetí), a ještě se nebude mluvit o nezodpovědném deficitu v době růstu ekonomiky:
Ministerstvo financí totiž navrhlo na příští rok rozpočet s deficitem 40 miliard korun. To je ovšem šílené číslo. Ostatně i další detaily jsou poněkud šílené: Musel jsem se vyloženě smát, když ve středu na twitterovém účtu Úřadu vlády ČR vyběhla zpráva: „Vláda jedná od šesti hodin. Projednala a schválila rozpočet Státního fondu na podporu bydlení či výši státní podpory na podporované zdroje energie…“ Dále se pochlubili, že schválili i státní rozpočet.
Úřad musel zdůraznit, že pro naše blaho ministři zasedají už od šesti hodin… (Tak jsem si tak říkal: „Jo, vládní kluci a holky, kdybyste se líp učili, mohli jste začít pracovat stejně jako většina úředníků od osmi hodin…“) Ale možná by před těmi volbami vypadalo ještě líp, kdyby na Twitteru oznámili, že pro blaho všech makají už čtyř. Nějak se nemohu přimět, aby to na mě udělalo dojem. Jaksi mi nepřipadne podstatné, kdy vstávají, nýbrž jaký mají výsledek. A ten dobrý není.
Pro rok 2019 očekává ministerstvo financí podle predikce zveřejněné koncem července růst ekonomiky kolem 3,1 %. Pokud počítá s tak velkým růstem, proč má tedy deficit rozpočtu? Deficit rozpočtu ke snížení vládního dluhu nepovede. Kdy jindy mít přebytek než v době růstu?
Jenže ono to je ještě horší. S deficitem 40 miliard korun úřad počítá i v letech 2020 a 2021. Ano, krátkodobě lze i s deficitem snížit vládní dluh — stačí rozpustit rezervy z minulých let nebo prodat nějaký státní majetek. Dlouhodobě však NELZE mít deficit státního rozpočtu a snižovat státní dluh. Takto hospodařili Řekové a víme, jak skončili. Každý rok měli deficit, ať ekonomika rostla, nebo klesala. To je cesta do pekel.
Premiér Andrej Babiš tento argument z jeho pohledu na tiskové konferenci hned „vyvrátil“, když prohlásil: „… 2016 byl přebytkový (rozpočet), 2017 téměř vyrovnaný a já jsem vyzval paní ministryni, aby se snažila i tento rok, aby byl téměř vyrovnaný…“ Problém je údajně s plánováním inkasa evropských peněz. Plán tedy není důležitý.
To je naprosto šílený argument. Rozpočet je zákon schválený Poslaneckou sněmovnou. Nezávislý kontrolní úřad už taky prohlásil, že státní rozpočet nebyl ani přes vysoký růst ekonomiky sestavený jako vyrovnaný a jeho výsledný schodek 6,2 miliardy se výrazně lišil od plánovaného schodku 60 miliard. Jestli není rozpočet dodržován, nemusí být ani sestavován.
K výrazným odchylkám docházelo jen za úřadování ministrů A. Babiše a M. Kalouska. Ostatní ministři financí neměli tak velké problémy rozpočet dodržet. Nějak jim to plánování evropských peněz šlo lépe.
Zkrátka máme tu klasický předvolební levicový rozpočet. Příjmy státního rozpočtu jsou až moc optimistické, protože i očekávání, že ekonomika poroste o více než tři procenta, je nepravděpodobné. Podle posledních dat roste ekonomika meziročně jen o 2,4 %. Musela by zrychlit a otočit fázi hospodářského cyklu. Něco podobného jsem už kdysi zazlíval ministru Kalouskovi, i on nadhodnotil příjmy a pak to skončilo obřím deficitem.
Ekonomika je přehřátá. Nelze sehnat nové zaměstnance. Máme o 83 tisíc víc volných pracovních míst než nezaměstnaných lidí. To nemůže vydržet. Situace na trhu práce se otočí a inkaso z příjmů fyzických osob neporoste tak, jak vláda čeká. Druhou stranou téže mince je, že se mzdy utrhly ze řetězu. Logicky musí poklesnout ziskovost firem, což se zase neblaze projeví v inkasu daní z příjmu právnických osob. Nezachrání to ani perpetuum mobile nové ministryně práce a sociálních věcí, která věří, že čím větší budou mít platy státní zaměstnanci, tím větší bude mít rozpočet přebytek…
Právě proto, aby se neopakovala situace z minula, kdy politici nadhodnotili příjmy, vznikla Národní rozpočtová rada. I ona prohlásila, že rozpočet není optimální. To je velmi měkké vyjádření, ale chápu: Rada nemá žádné pravomoci. Kdyby musela rozpočet podepsat, myslím, že by nepodepsala.
