Jeho lid trpí hladem, sám si dopřává opulentní žranici. Diktátor Venezuely Maduro je skutečný socialista
Když jsem se kdysi připravoval k maturitě z českého jazyka, tak jsem v povinné četbě měl i Orwellovu Farmu zvířat. Osobně bych toto Orwellovo dílo doporučil každému, kdo chce poznat rizika zneužití moci lidmi. Kniha o tom, jak se vlastně prasata chtěly dostat do pozic bývalých pánů a plně využít všech výhod s tím spojených, je velice dobrou karikaturou nejen stalinistického SSSR, ale i dnešní socialistické Venezuely.
Miliony lidí ve Venezuele žijí v bídě, zemi hrozí obrovský hladomor, ale prezident, či spíš diktátor, velký socialista Nicolás Maduro si užívá „jako prase v žitě“ ve velice luxusní restauraci v Istanbulu, ukazuje video zveřejněné britským deníkem The Guardian.
Na to, kam rozvíjející se zemi bohatou na ropu dovedla socialistická politika Madura, se můžeme dívat ve zprávách o spirále ekonomického a společenského úpadku Venezuely. Podle zpráv médií se podařilo Madurovi dostat zemi do horší ekonomické a společenské situace, než byla v dobách kapitalismu.
Ovšem sám socialista Maduro nijak netrpí, jak už ukazuje i zveřejněné amatérské video z istanbulské restaurace. Ostatně my z vlastní historie moc dobře víme, že ani u nás v dobách socialistického „ráje“ vládnoucí papaláši netrpěli. V dobách, kdy v SSSR umíraly miliony lidí v gulazích hladem, kdy socialisté záměrně vyvražďovali skrze hladomor ukrajinský národ, vládnoucí špičky SSSR si pořádaly bankety a žranice neskutečných rozměrů. Podobně se poté chovaly i vládnoucí špičky ustanovených socialistických režimů v dalších zemích, a to nejen těch evropských.
Socialismus se rozpíná
Když tedy sleduji nejnovější aféru vůdce socialistů Madura, nemohu si nevzpomenout na citát Aloise Rašína, našeho prvního ministra financí, který měl říci: „Po válce je bída, a tak lidé chtějí socialismus, a když je socialismus, tak je bída.“ Což doplňuje citát připisovaný známému odpůrci socialismu Winstonu Churchillovi: „Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“
To, co vidíme ve Venezuele, se ovšem může jednou dít i v Evropě. Protože i naše slavná EU je stále víc ovládána lidmi, kteří hlásají socialistické myšlenky a socialistické pojetí společnosti, ať si to již uvědomují nebo ne. Ono se stačí podívat na současnou předvolební agitku, kde má člověk dojem, že se snad vede i nějaká soutěž o to, co se lidem slíbí, že budou mít zdarma, když budou volit daného kandidáta. Ovšem tato socialistická chiméra, toto ekonomické perpetuum mobile nikdy nefungovalo a fungovat nebude.
Vždy to nakonec někdo zaplatí. Buď občané z daní, budoucí generace, jež budou muset splatit dnes vytvořené zadlužení, nebo ti pracovitější, již dnes stát vlastně stále více trestá za to, že jsou pracovití a nechtějí žít jen v nějakém průměru. Ovšem vybočovat z řady, chtít mít lepší život, to je něco, co se v socialismu nenosí, to je privilegium, které socialisté nechávají pouze pro nejvyšší vedení – tak jak nám to ukazuje obžerství venezuelského vůdce socialistů v Istanbulu.ˇ
