Babiše už mají lidi rádi jako Jakeše aneb Kam všude vás zavedou šneci
Levotočiví šneci jsou zázrační. Včera mě dovedli až k poznání, že lidi jsou už tak znechucení z vlády agenta StB Andreje Babiše, že se aktivizují, angažují a do osobních rizik jdou i důchodci. A že lidi už mají Andreje plné zuby, stejně jako měli za bolševismu plné zuby Miloše Jakeše. Tehdy se také psávalo na zdi „Miloše do koše!“ Dnes důchodci píšou na chodníky barvou, že Babiš je podvodník. Oba nápisy jsou hluboce pravdivé.
Dostal jsem od kamaráda ulitu. Je nádherná. Je to levotočivá ulita mořského plže Turbinella pyrum Linné, 1758, ulita, na kterou se troubilo. A troubili na ni i v Baghavaghítě tak dlouho, až se něco stalo. A já Gítu před čtvrt stoletím prolistoval, takže nevím, co se stalo. A vlastně ani nevím, jak to přesně bylo, že prý na ni troubil Krišna, ale byl to vlastně Višnu, který do něj byl zrovna vtělený.
Každopádně v Indii je posvátná a platí se za ni cena zlata o stejné hmotnosti, jako má ulita sama. Ta moje pochází z moře u Karlových Varů, můj kamarád ji tam koupil před desítkami let za šedesát korun a je z nádherného karlovarského porcelánu. A prý v celé řadě indických chrámů jsou Turbinelly ze stejné karlovarské série mimořádně posvátné a koupili je za plnou cenu.
Krišna ví pravdu!
I zamířil jsem k prvnímu krišnovci, kterého jsem od mého obdarování potkal. Ve středu na Andělu, někdy v půl páté. Že se ho zeptám, kde se o tom v té Gítě píše, abych to nemusel v té opravdu tlusté knize hledat. Než jsem vyřkl dotaz, mnich mě poznal a sdělil mi, že už je pryč. „Kdo?“ „No ten pán!“ Zcela dezorientován jsem se chvíli vyptával a pochopil, až když mne mnich odvedl o asi patnáct kroků dál. A tam bylo na chodníku obřími písmeny bílou barvou napsáno, že Babiš je podvodník.
„Já myslel, že jste přijel kvůli tomu!“ vysvětloval mnich. „Ale ten pán už tu není. Přijela policie, nějak to s ním řešili a pak zmizel.“ Vyptával jsem se dál a mnich mi vyprávěl veselou historku, kterou před chvíli viděl na vlastní oči. Kousek od jeho místa, kde stál, dříve odpoledne stál předvolební stánek hnutí Haré ANO. A tam dva členové této sekty agitovali a snažili se obracet kolemjdoucí občany na víru Ukřivděného Andreje. A pak přišel stařík.
Mnich byl velice slušný a sám nevěděl, jak neurážlivě vysvětlit, že ten pán byl opravdu velmi starý a už stářím popálený. „Víte, ono mu mohlo být třeba devadesát let...“ Starý muž přesto hrdě nesl asi desetilitrový kýbl plný bílé barvy v levé ruce, v pravé pak mohutnou štětku (štětku jako na malování, nemám na mysli vulgární synonymum pro prostitutku). Starý – ale odvážný, cítím k němu skutečný respekt – pán přišel k stánku babišáků, postavil kýbl na chodník a bleskurychle, ale skutečně velkými a tučnými písmeny na chodník napsal, že Babiš je podvodník. Když má někdo odvahu, tak ji má i tehdy, když tělo už dosluhuje.
ANO! Zase nám křivdí!
Členové sekty Haré ANO jistě ne, to nejsou žádní udavači, podobně jako jejich duchovní vůdce, ale asi nějaký lump z davu chodců na starce zavolal policii. A ta když přijela, musela ze zákona konat. Ne proto, že starý pán napsal pravdu, za to zatím policie nejezdí. Na to si musíme počkat, až se anonismus stane státním náboženstvím. Proti muži bohužel museli zasáhnout, protože znečisťoval barvou – takže zasáhli jako proti každému jinému sprejerovi. Což je v těch devadesát či kolika letech solidní frajeřina. Opět respekt.
Pak policisté i pán nějak zmizeli. Místo stánku Haré ANO tam byl nyní už jiný volební stánek, ti přišli až po incidentu. Ale u volebního stánku další strany o dalších pár metrů vedle část incidentu viděli a potvrdili verzi Krišnova mnicha. Takže jsem to sice neviděl na vlastní oči, ale dva zdroje mám a na tom chodníku ten nápis ještě pár dnů bude, pokud ovšem nenastoupí anonisté s hadry a nebudou smývat ze svého velekněze špínu pravdy. A mně to tak projasnilo den jak dlouho nic.
Že má z Andreje radost málokdo kromě věřících jeho sekty, samozřejmě, to je celkem všeobecně známo. Ale když už se proti němu angažují – osobně, veřejně, neskrytě a s rizikem popotahování a pokuty – i velmi staří senioři, tak se možná jeho odchodu někam, kde nebude škodit, dočkáme brzy.
Za bolševika se najednou na konci osmdesátek začaly ráno na zdech objevovat nápisy. Byly vždy pravdivé a zněly: „Jakeš je vůl!“ „Konec vlády jedné strany!“ Jistý Milouš Jakeš byl tehdy hlavní komunista. Anebo také v narážce na jeho idiocií proslavený projev se objevoval nápis „Kůl v plotě!“ Milouš si tehdy mezi jinými komunisty na sletu stěžoval, že jsou na Ústředním výboru KSČ jak kůl v plotě. Někdo tyhle nápisy chodíval v noci přes veškerá rizika psát. Lidé už byli naštvaní dosyta.
No a pak najednou přišel spouštěč – studenti, mezi kterými jsem byl, dostali přes hubu – a za čtrnáct dnů nebyl komunismus. Ten starý, ale mimořádně statečný pán šel podobný nápis proti podobnému jedinci napsat na veřejnost za bílého dne. Pokuta, kterou může dostat, může být pro důchodce zničující. Přesto tam šel a nápis napsal. Míra trpělivosti lidí s Andrejem zdá se být dovršena. Kdy už se dočkáme spouštěče procesu, který jej odsune do historie jako Jakeše? A bude muset zase někdo dostat před hubu jako studenti v listopadu 1989?
