Ostře sledované záchranky. Mají se zpřísnit tresty za zneužívání sanitek? Ano, ale opravdu rozumně
Jedním z častých a opakujících se politických námětů je snaha o zpřísnění trestů za zneužívání sanitek rychlé záchranné služby (RZS). I někteří kandidáti do Senátu jej uvádí jako jeden ze svých legislativních cílů. Vytkněme si před závorku, že zneužívat RZS je špatné a pro systém hodně nákladné, to nijak nerozporuji. Avšak když se řekne A nutno dodat i B a C.
V rámci opakovaných diskuzí na toto téma mne vždy zaujme argumentace nějaké hlavy zdravotnické anebo politické „posvěcené“, že občané mají jít k praktickému lékaři.
Kterak jsem si zjišťoval, většina doporučovaných praktiků končí v kolem jedné, maximálně druhé hodiny (jednou týdně mají odpolední, ale to tam zase nejsou dopoledne), a třeba jediná (sic!) pohotovost (LSPP) pro Brno a okolí (tedy aglomerace o více než půl milionu lidí) otevírá až v 17 hod. A v malých městech, městysech a vesnicích nadto ani žádné lékařské pohotovosti nejsou.
Mimoto pro pacienta-laika (navíc ve stresové situaci, na kterou není vyškolen) je mnohdy opravdu těžké určit, co je již hodně medicínsky závažné a co nikoliv. Ne nadarmo se lékařská fakulta studuje minimálně šest let. Tudíž nelze pacientské veřejnosti zas až tak příkře vyčítat nevhodně určenou naléhavost potřebné péče.
Televizní lékaři
Pakliže média pozvou jako hosta nějakého lékaře či dokonce lékařku, a že těch různých osvětových relací a pořadů jářku všude je, většinou host v bílém plášti radí: Diváci neváhejte, a co nejdříve k lékaři. Ergo kladívko, nevytváří i tato mediální realita pocit neodkladnosti lékařského ošetření?
Další aspekt k zneužívání sanitek: Také by zde aktivnější úlohu měli sehrát dispečeři záchranné služby, kteří by jako profesionálové měli vyhodnotit, co je už „zralé“ na výjezd a co nikoliv.
Stranou ponechme extrémní případy, kdy pacient záměrně hrubě lže, potom odpovědnost musí kráčet nepochybně za ním. To nijak nerozporujeme, nicméně v dobře promazaném moderním medicínském systému by dispečer měl být schopen konstruktivně poradit, kam reálně pacient může/má jít. Anebo být odvezen kamarády či příbuznými, pokud jeho stav nevyhodnotí jako „dostatečný na záchranku“. Zde se shoduji s nedávným vyjádřením pana ministra zdravotnictví, že by se měla značně posílit informovanost pacientů, kam mohou a mají chodit se svými zdravotními problémy.
Jak jsem již zmínil na začátku článku, hovoří se o zpřísnění trestů za zneužívání záchranné služby. Vybízím zde jako právník k opatrnosti a obezřetnosti před „hurá novelizacemi.“ Vsuvka – nekonečné novelizace jsou nepochybně Achillovou patou českého právního řádu, ale to by byl námět na samostatný komentář.
Závěrečný výjezd
Nechť veřejná správa bez pardonu postihuje lumpy, kteří si volají RZS několikrát měsíčně či snad i týdně kvůli naprostým bagatelnostem anebo dokonce pro krajně hloupou zábavu. Avšak uvědomme si, že devadesát procent daňových poplatníků-potenciálních pacientů je v zásadě slušných! Tudíž by tato majorita rozhodně neměla strádat kvůli pár, s prominutím, primitivním magorům (obojího pohlaví).
Politici, snad opravdu nechceme, aby se lidé, pod hrozbou vysokých pokut, báli v odůvodněných případech volat 155!? Nezapomínejme, že již nyní je takřka 800 tisíc lidí v exekuci.
Autor je brněnský VŠ pedagog
