Ekonom Pikora: Kterak europoslanci ničí ekonomiku
Evropský parlament se zbláznil. Regulérně. Europoslanci zvedli ruku pro návrh, podle kterého od roku 2030 nově vyrobená auta budou muset vypouštět o 40 procent oxidu uhličitého méně, než stanoví norma pro rok 2021. Což je ovšem… šílenost.
Je to mnohem tvrdší regulace, než se kterou přišla Evropská komise. Ta chtěla „jen“ zpřísnit emise o 30 procent. Už samotné plnění regulace pro rok 2021 je přitom pro řadu automobilek na hraně splnitelnosti. Technologický vývoj ještě není tak daleko a kapsa zákazníka drahé technologie neunese.
Takže si to přeložme. Evropský parlament nás svým rozhodnutím tlačí do chapadel elektroaut. Limity pro „normální“ auta jsou poslanci posazena na hraně či mírně za hranou fyzikálních možností. Přání zelených se blíží socialistickému „Poručíme větru, dešti!“ To už tu bylo a nefungovalo. Tohle také fungovat nebude.
Nejen, že je to na hraně fyzikálně možného. Navíc ani planetě, kvůli které to celé děláme, to moc nepomůže. Jediné, k čemu to povede, je, že se dieselová a benzínová auta rychleji přesunou do třetího světa, protože budou levnější. Na vlastní oči jsem to viděl v Addis Abebě. Tam se skoro nedá dýchat. Nikdo tam ovšem emise neřeší a mnoho desetiletí ani řešit nebude.
Jak se volí ve volbách do Evropského parlamentu? Návod najdete ZDE >>>
Afrika, Čína a Indie
Zato v Německu je síla liberálů a zelených enormní. Německá vládní koalice se v září dohodla na zákazu vjezdu starších dieselových vozů do měst. Vláda už automobilky požádala, aby majitelům starších automobilů nabídly pobídky ve formě odkupu starého auta na protiúčet při nákupu nového.
No jo – jenomže tím vznikla otázka, co s těmi funkčními vozy, které ještě léta mohou jezdit. Neekologicky je s rozmařilostí západu vyhodíme? Ne! Prodáme je přeci východní Evropě. Východ už je popelnicí špatných potravin, tak proč bychom tam neposlali i celkem nová, funkční a vlastně ekologická auta? (Tedy minimálně ekologická optikou třeba posledních deseti let.) Ruce nám za ně utrhnou!
Evropská komise už na to ale reaguje a žádá německé automobilky, aby staré vozy do východní Evropy nevyvážely. Takže co mají teď automobilky dělat? Těch příkazů centrálně plánované evropské ekonomiky je už nějak moc. Zákazník si žádá dobré auto. To diesel je. Ale politikům se přesto zdá nějak neekologický. Tak ho bohatým německým zákazníkům vymění za hybridní vůz a funkční diesel nabídnou do ČR. Tam by si ho zákazník po slevě opět rád koupil, ale EK žádá automobilky, aby to nedělaly. Tak ho tedy automobilky mohou buď ekologicky hodit „ze skály“, nebo prodat do Etiopie. Je to vážně ekologičtější než auto nechat doma dojezdit…?
Jenže v Etiopii na dobré dieselové auto dokonce ani po rozumné slevě nikdo nemá. Takže sleva pro třetí svět musí být naprosto brutální. Výsledkem tudíž je, že celé tohle snažení je pro automobilku neekonomické, pro evropské zákazníky drahé a pro planetu se emise skoro nezmění. Vzhledem k africkému demografickému vývoji tam bude jen jezdit víc aut. Nová auta z Evropy nenahradí stará auta v Africe. Čína a Indie zatím sice taky budou emise trochu šudlat a řešit, ale zdaleka ne tak brutálně jako Evropa. A protože to pro ně bude mnohem levnější, budou nás vesele ekonomicky dohánět. Už teď planetu zaplavují čínské vozy. Evropa své automobilky hrdě a „pro blaho zelené planety“ zařízne.
Jak hlasovali čeští europoslanci
Pro tento návrh hlasovalo 389 europoslanců. Z českých europoslanců nehlasoval pro nikdo, což je šlechtí. Nicméně pro tři europoslance to bylo tak nepodstatné téma, že se na hlasování do práce nedostavili. Jmenovitě šlo o poslance Pospíšila, Maštálku a poslankyni Konečnou. Dva sice dorazili, ale hlasování se zdrželi - jednalo se o poslance Nidermayera a Polčáka. Patrně se nemohli rozhodnout, jak se postavit k faktu, že to poškodí českou ekonomiku založenou na automobilovém průmyslu.
Automobilový průmysl totiž v ČR dává přímo či nepřímo skrze přidružená odvětví práci 400 tisícům lidí. Vloni se v ČR vyrobilo 1,3 milionu aut. To znamená, že každých 23 sekund se v ČR vyrobí jedno auto. To se pak odráží ve faktu, že auta tvoří čtvrtinu celkového exportu a vytváří devět procent HDP. Zkrátka automobilový průmysl je pro nás až moc makroekonomicky důležitý, než aby si politici mohli dovolit ho přeregulováním zničit.
Takže co tedy europoslanci „dokázali“? Jejich snaha patrně jen povede k většímu zadlužení ekonomik. Zkušenost totiž ukazuje, že bez dotací se nová „zelená“ auta nerozšíří. S dotacemi ale zase neklesne jejich cena a navíc dotace vedou k neefektivitě ekonomiky a vzniku nákladů mrtvé váhy, což je ztráta pro všechny. A jak se takové náklady mrtvé váhy mohou projevovat konkrétně?
Udělal jsem si pár propočtů mezi srovnatelným elektrickým a dieselovým vozem (až propočty budou v publikovatelné podobě, zveřejním je jako studii.) Porovnával jsem Volkswagen Golf a Volkswagen E-golf. Jasně a stručně: závěry jsou pro domácnosti alarmující.
Elektrická, ale neekonomická
Náklady na pořízení a provoz naftového vozu se vyrovnají s elektrickým až po ujetí 278 000 km, a to jen u auta levně nabíjeného doma. Náklady na auto běžně nabíjené se vyrovnají až po ujetí 400 000 km. A auto draze nabíjené se vyrovná až po ujetí 1 008 000 km. Koupit si elektrické auto je tedy ekonomický nesmysl. A co mám na mysli tím „levným“, „běžným“ a „drahým“ nabíjením?
Jde o to, že pro výpočet nákladů na provoz elektromobilu je klíčové, za jaké peníze čerpáme elektřinu. Marketingové modely počítají s tím, že ujetý kilometr stojí 0,5 Kč. Můj model čerpání levného tarifu počítá s cenou jen 0,19 Kč. Model s obvyklou cenou je ale už na ceně 0,63 Kč, což se blíží cenám uváděným v marketingových letácích. Model s drahou cenou venkovní „erární“ rychlonabíječky vychází z ceny 1,27 Kč. O tom však marketingové letáky vůbec nemluví. Přitom tuto cenu by platili všichni ti, kteří kupříkladu bydlí v panelovém domě a nemají vlastní garáž - a těch je u nás opravdu hodně. Pro ně je elektrické auto holým ekonomickým nesmyslem.
Jak moc tedy musí elektrická auta zlevnit, aby dávala kupujícímu ekonomický smysl? Když si do modelu nastavíme, že elektroauto bude jen o 10 % dražší než běžné auto, pak nám vychází, že se náklady s levnou elektřinou vyrovnají při 54 000 km. Teprve takhle levné elektroauto by bylo ekonomicky zajímavé – to je ovšem hudba daleké budoucnosti. Pochybuji, že tak výrazně by jeho cena mohla během pěti let klesnout.
Následky europoslaneckého rozhodnutí
Elektrické auto nedává smysl ani z pohledu času. Když vyjdeme z předpokladu, že s elektrickým vozem ujedu 100 km a budu jezdit jen v pracovní dny, kdy musím do práce, začíná být elektrické auto zajímavější než diesel až po 9 letech! To ale není pro zákazníka atraktivní.
Nabízí se tedy otázka, zda náhodou není nejrozumnější toto období, kdy se hledá cesta a neví se, zda je budoucnost v elektřině, nebo vodíku, přežít s dieselem. A odpověď ekonoma zní, že je. Ekonomicky se vyplatí koupit si lehce ojetý diesel a v případě nějaké ekologické uzávěry města si vzít taxíka. I extrémně předražený taxík se pak stále vyplatí. Prostě jako pragmatik bych využil toho, že Německo bude plné perfektních dieselových aut, která budou plnit emisní limity, ale zákazníci se budou bát, že by si i na ně mohl nějaký zelený extrémista posvítit, a tak se ho raději rychle zbaví pod cenou.
A tím se zase dostáváme k odpovědi na otázku, co vlastně Evropský parlament tak skvělého dokázal, když nám přitvrdil limity: Zaprvé nám coby zákazníkům zlevnil, tedy zvýhodnil stávající diesely. Zadruhé nám zdražil nová auta. Zatřetí poškodil automobilový průmysl, a tedy všechny ekonomiky na automobilovém průmyslu závislé. A začtvrté nijak nepomohl planetě. Nejsem si úplně jistý, zda to je to, co zamýšlel…
