Lovkyně Michaela Fialová: Koho tak může bavit zastřelit z dálky lva
Minulý týden jsem narazil na rozhovor se známou českou lovkyní, která je tak statečná, že dalekonosnou puškou střílí ze vzdálenosti, aby jí fakt nic nemohli udělat, zvířata, která jí neohrožují a která se nedají jíst. Je opravu škoda, že se kolega novinář paní lovkyně nezeptal na to nejdůležitější: Co jí na tom bezrizikovém masakrování zvířat baví?
Znám člověka, který zabil slona, a velmi si jej proto vážím. Byl to ředitel pražské zoologické zahrady, který má od dětství slabost pro slony, a přišly povodně. Jeden ze slonů ve výběhu dole u Vltavy byl tak agresivní, že nešel vyvést. A voda stoupala. Když už bylo jasné, že se slon nemá šanci pomalu neutopit, přinesl ředitel pražské zoo z kanceláře pušku slonobijku, a zvíře, aby netrpělo, zastřelil. Byl to nesmírně statečný čin, a chtělo to koule. On měl slony od dětství rád. A vím zcela jistě - rozhodně si to neužil.
Lovkyně myslela nábojem
Hobby.cz otisklo rozhovor, kde se o svou moudrost s národem podělila paní Michaela Fialová, známá to lovkyně. Jezdí do Afriky dalekonosnou puškou, pěkně z bezpečí, střílet zvířata, která nejí a která ji neohrožují. Říká, že neví, kolik tisíc zvířat zastřelila - ale že mezi nimi byli i lvi.
A jinak mluví celkem pravdu. „My profesionální lovci pořádáme lovecké výpravy pro bohaté lidi. Z poplatků za odstřel se hradí chov ohrožených zvířat na farmách.“ Ano. „Kromě zvířat lov podporuje i domorodce. Díky penězům, které lovci přivezou, mají práci a jejich děti mohou chodit do školy." Ano. „Člověk jako druh je přemnožený a planeta není nafukovací. Pokud se populační exploze v Africe nezastaví, tamní přírodě to nepřinese nic dobrého. A pokud zvířata nenajdou místo v rezervacích s legálním lovem, kde jsou chráněna před pytláky, Afričané je vyhubí.“ Ano. Samá pravda.
Ovšem nepadla otázka, proč tu paní baví jezdit zabíjet lvy. Rozhovor byl o tom, že na turistickém „lovu“, který ta dáma provozuje, není nic špatného - což je pravda. A že neohrožuje ani přírodu, ani divoké populace lvů, protože koček je hodně a množí se jako kočky. Což je taky pravda. Ale rozhovor neodpověděl na otázku, co je na takovém střílení zábavného.
Lov je naprosto legitimní činnost i koníček, a věnují se mu moji dva přátelé, kterých si velmi vážím. Jeden (už není mladý) jde ve čtyři ráno do lesa, vyleze na posed a číhá. S flintou. Když jde dole nějaká odrůda kozy - třeba srnka - tak jí zastřelí, sleze dolů, odnese srnku domů a sní. Ten druhý - o dvě generace mladší než ten první, a tudíž větší dobrodruh podobně střílí ze země kance. Prý bývá i veselo - před několika lety bylo při dorážení kance zblízka tak veselo že si zastřelil psa, přestože střílet fakt umí.
Lov, jídlo, adrenalin
Takže - předtím, než toho kance legitimně snědl - si ještě užil adrenalinový sport. A koneckonců si dokážu představit i to, že někdo jde zabít třeba lva jen tak z plezíru, dokázat si, že je silnější, tak, jak to dělali masajští muži při rituálu, kdy se měnili z chlapce v muže. Vzali - jako chlapci - oštěp a šli do buše. Když se vrátili s lví kůží, byli z nich muži, ale ne všichni se vrátili. Kdysi jsem chytal jedovaté hady do terária - tedy živé - a zvítězit v lovu je fakt dobrý. Když je kobra po hodinové práci konečně v pytlíku a vy jste naživu, je to fakt hodně endorfinu. Ale dalekonosnou puškou?
Podotýkám, že jsem gentleman, a tudíž bych si dámu, která dalekonosnou puškou střílí lvy, netroufl nijak hanlivě nazvat, a dokonce si o ní ani nic špatného nemyslím. Ale být na místě novináře, který jí zpovídal, určitě by mě zajímalo následující: Zda jí na takovém „lovu“ baví, že může bez jakéhokoliv rizika svévolně a pro zábavu zabít živého tvora. Ne k jídlu, ne v obraně, pro pouhou zábavu. Jestli si, když takto chlapsky ze zálohy toho lva z půl kilometru zmasakruje, připadá víc jako chlap. A rozhodně bych se jí zeptal, zda když to zvíře zabije, tak zda při tom dosahuje vyvrcholení. Fakt to v tom rozhovoru chybí.
