Zeman není velký státník, ale provinční žvanil. Svými móresy kazí 100. výročí Československa a je mu to jedno
Již za pár dní vyvrcholí oslavy k výročí 100 let od vzniku Československa. Uskuteční se velká vojenská přehlídka a prezident Miloš Zeman v neděli večer udělí státní vyznamenání. A k tomu přidá i něco ze své studnice moudrosti. Jeho projevu však nebude přítomna řada osobností politického a veřejného života. Někteří nepřijdou o své dobré vůli, mnohé další Zeman nepozval. V minulosti si ho totiž dovolili kritizovat, oponovat mu, nebo dokonce podporovat jeho protikandidáty a to Miloš Zeman (jehož výraznou vlastností už nyní je pouze mimořádně vyvinutá osobní mstivost a pohrdavost) neodpouští. A lidsky se nad to není schopen povznést ani v tak významný den.
Ve Vladislavském sále tak nebude řada rektorů, poslanců, hejtmanů a dalších osobností. Zemanův přidrzlý mluvka Jiří Ovčáček označil nepozvání jako projev laskavosti a uvedl, že nepozvaní by se vešli do nějakého většího výtahu. Mnozí asi chápou, že účelem takových Ovčáčkových plivanců (které jistě pilně literárně ve svém kanclíku mnoho hodin piluje) je dotyčné osoby co nejvíce urazit a dát jim pocítit fakt, že v hlavě hradního majestátu jsou úplně nicotní. Na druhou stranu i tyto vidlácké móresy mají své příznivce a o víkendu večer se bude v nejedné nálevně připíjet na to, jak jim to ten Ovčáček se Zemanem jednou zase nandali. Proti tomu však ani popel, každý zkrátka dle své inteligence a osobního naturelu.
Smutné však je, že toto je vizitka České republiky. A ještě smutnější je pak skutečnost, že se nejvyšší ústavní činitel nedokáže povznést nad názorovou různost ani v nejdůležitější den při tak významném státním svátku. Svými móresy a vrtochy oslavy výročí kazí. Nepozvaní se jistě žalem nehroutí a oslaví 28. říjen po svém a mezi svými. Zcela určitě jejich akce budou mít vřelejší a přátelštější punc než řečnění a raut na Hradě.
Jistě, řada lidí už nyní prská nebo si utahuje z toho, že vyznamenání od Zemana dostane například i Michal David či Jiří Krampol. Ale pozor, toto je Zemanova výsostná pravomoc. On může dát metál, komu chce, a je známo, že premiér Andrej Babiš mu seznam vyznamenaných již schválil a kontrasignoval. Ale metály jsou snad úplně to poslední. Zeman svými postoji a nepozváním některých lidí de facto uráží instituce, města či kraje (včetně všech jejich obyvatel), v jejichž čele tito lidé stojí. O to paradoxnější je pak skutečnost, že když pak jede na své spanilé jízdy do krajů, chce, aby veškerou útratu za něj a jeho doprovod platily kraje či města. Adekvátní reakcí dotčených míst by proto mělo být Zemana v následujícím období vůbec nezvat. Ať si za ním jeho fanoušci jezdí na Hrad, do Lán nebo do tvrze na Vysočinu.
Miloš Zeman během svého projevu zcela jistě nevynechá příležitost navážet se do svých oponentů. Přítomné i diváky se bude snažit ohromit tím, že mluví spatra a projev nečte z papíru. Že jeho citace a bonmoty přisouzené klasikům, citovaná data a souvislosti jsou často nepřesné nebo skoro vymyšlené, v tu chvíli nikoho asi zajímat nebude. Prošlo mu to již mnohokrát.
Řada novinářů i lidí z veřejného života tajně (i když marně) doufala, že když se letos slaví to 100leté výročí, že se prezident pokusí o jinou tvář. O tvář přátelštější, bez mstivosti, urážek a dalších jemu vlastních zákeřností. Nepovedlo se. Jeho příznivci budou do omrzení opakovat, že byl dvakrát zvolen většinou lidí. Ano, to je pravda. Ale to nic nemění na tom, že svým počínáním Zeman dokazuje, že není žádný velký státník evropského, natož světového formátu. Ale že je to zkrátka provinční žvanil, který v české společnosti dělá stále větší trhlinu a přitom má plnou pusu demokracie a humanismu. Masaryk, na kterého Zeman tak rád a tak často odkazuje, se bude o víkendu asi hodně otáčet v hrobě.
