6 důvodů, proč je zálohování PET lahví nesmysl: Zkušenosti z Německa, zhoršení recyklace a žádná změna
Environmentalistická debata týkající se oběhového hospodářství se v České republice začíná transformovat do konkrétních nápadů. Jedním z nich je poptávka po vytvoření duálního systému zálohovaných plastových (PET) lahví. Bohužel se obávám, že i nad tímto tématem budeme postrádat věcnou diskusi. Ekonomie cirkulární ekonomiky totiž není zrovna tahák. Zastánci systému slepě přejímají argumenty zájmové skupiny, která návrh prosazuje, přičemž mají nereálná očekávání ohledně výsledků a nulové povědomí o ekonomických dopadech (chcete-li nákladech). Proto níže předkládám důvody, proč je zálohování PET lahví velmi sporné.
1. Rána pro obchodníky
Princip záloh udává obchodníkům povinnost vykupovat obaly, které zároveň prodávají. Systém záloh se na podnikání neblaze projeví hned několikrát. Zaprvé, obchodníci budou nakupovat dražší zboží (jistinu v podobě zálohy zaplatí dopředu). Zadruhé, budou muset pořídit patřičné hardwarové a softwarové vybavení na výkup PET, což jim v obchodě zabere část prodejní plochy. A za třetí, než systém vykoupené PET lahve administrativně vyřídí, budou čekat na peníze z jistiny, tj. budou disponovat s negativním cash-flow.
Nutné budou také investice do skladování. Jelikož je PET lahev cenný artikl, je třeba jej při skladování patřičně zabezpečit před odcizením. Zároveň je ale třeba mít na paměti, že se přeci jen jedná o odpad, který nemůže být při skladování v těsném kontaktu s potravinami. Obchodníci přestavující prodejny a sklady, aby nedostali pokutu za kontakt potravin s odpadem, budou ještě se slzou v oku vzpomínat na regulaci EET.
2. Rána pro venkov
Mnohé malé prodejny se budou „negativnímu“ cashflow bránit tím, že dramaticky omezí portfolio nabízených nápojů podle myšlenky „neprodávám, tedy nemusím vykupovat“. Tím se však dostanou do obchodní pasti, neboť omezení nabídky bude motivovat spotřebitele k tomu, aby pro nákupy preferovali větší supermarkety s velkou nabídkou produktů, v nichž pak mohou zase zálohované PET lahve všech značek vrátit.
Malé prodejny, které se mimochodem snaží vláda všemožně podporovat, zažijí problematické časy a budou s velkými supermarkety svádět nerovný boj o každého zákazníka.
3. Menší výrobci nápojů ostrouhají
Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí, trh s nápoji v PET lahvích čeká zemětřesení, které rozhodně nenahrává diverzifikaci výrobců. Lze totiž očekávat, že významní producenti nápojů se stanou ještě významnějšími a malí výrobci budou zmírat na úbytě.
Každý obchodník bude totiž chtít ve své prodejně maximalizovat šanci, že si u něj zákazník koupí nápoj v obalu, který snadno udá i jinde. Právě to nahrává velkým výrobcům, značkových nápojů, kteří opanují trh a budou menší konkurenci pomalu vytlačovat z trhu.
4. Riziko podvodů
Fajn, přenesme se přes všechny výše uvedené problémy a představme si realitu všedního dne: Myslíte si, že zrovna v Česku nebude existovat nikdo, kdo se pokusí systém nabourat podvody?
Dokáže se systém vyrovnat s kamiony PET lahví mířících do země ze zahraničí s cílem vybrat zálohy na neprodané obaly? Budou pojišťovny pojišťovat krádeže prázdných PET lahví? Koho bude obchodník volat, když se výkup pokazí a on přijde o peníze? Důležité otázky, žádné odpovědi. V Německu eliminovali podvody až tím, že nastavili zabezpečení výkupu PET srovnatelně s převozem hotovosti. Ano, tušíte správně – je to velmi drahé.
5. Motivace domácností třídit odpad ohrožena
Dnes patří Češi k premiantům třídění a recyklace odpadů především proto, že mají kontejnery na třídění v průměru zhruba 90 metrů od místa bydliště a zvykají si na to, že třídit je snadné a normální. Zálohování PET ale bude v domácnostech vytvářet tlak na prostor – kam dát pytel s neporušenými PET lahvemi, které později vrátíme v obchodě?
Namísto pytle na plasty? A zbyde místo i na separaci zbylých plastových obalů, nebo ty skončí ve směsném odpadu? Bude mít vůbec domácnost motivaci dál třídit odpad? Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že tyto otázky jsou velmi relevantní a paradoxně jdou proti původnímu záměru.
6. Kdo obsadí superagenturu spravující systém?
Podle primárních odhadů expertů bude systém sběru zálohovaných PET lahví stát zhruba 4 miliardy korun jako prvotní investice a další 1 až 2 miliardy ročně provozních nákladů. Agentura spravující systém bude disponovat obrovským rozpočtem, a navíc bude ještě hospodařit s mnohamiliardovou jistinou za PET lahve. Kdo bude agenturu zřizovat? Kdo bude jmenovat vedení? Jaké budou v agentuře mzdy? A kam potečou peníze? Část jistiny se navíc nikdy nebude proplácet (koupím PET a nevrátím), co se s těmito prostředky stane potom?
Je toho hodně, co bychom měli vyřešit předtím, než se do dobrodružství pustíme. A než začneme vzhlížet k Německu, kde systém funguje jen na úkor miliard eur vynaložených na jeho vybudování a správu, a přitom bez závratných výsledků v podobě míry recyklace plastů – ta po zavedení systému klesla zhruba o 20 %. Je třeba si proto položit otázku, co v Česku za vynaložené peníze a navzdory výše získaných problémů získáme? K čemu to všechno vlastně? Těžko říct.
Vždyť plastové lahve, které se v systému záloh PET vyberou, skončí v úplně tom samém recyklátu jako plastové lahve ze žlutých kontejnerů. Ano, čtete správně. Efekt zálohování PET je naprosto stejný jako ze současného systému separace obalových odpadů v barevných kontejnerech. Jen s legendární větou: „Je to sice dál, ale za to horší cesta.“
Autor je ředitel pro výzkum v CETA.
